11. září slavné i tragické okamžiky minulosti a minuta ticha za budoucnost Evropy.

Ať proběhlo 11. září 2001 jakkoli, bylo velkým vítězstvím islámu

– přibližně před 17 lety se po odmlce začaly naplno projevovat radikální prvky islámu, podpořené oživením islámských zemí ve vojenské, ekonomické i populační rovině a to hlavně poměrně k západu – náš svět začínal uvadat a islámu narostl hřebínek. Západ také dostal strach, a aby si nemusel přiznat trpkou pravdu – konflikt se světovým islámem – začal bojovat s příznaky a přízraky terorismu, ne s příčinou problému.
Od 9/11 proběhly stovky útoků motivovaných islámem, jen v Evropě to bylo 338 útoků s 10630 obětmi.
Samozřejmě, islámský terorismus existoval již předtím, ale nebyl v Evropě tak častý. Proč? Protože jsme početné muslimské populace v Evropě prostě neměli. Znecitlivěli jsme vůči teroru a jedním z důvodů rezignace na vidění problému je i zachování zdravého rozumu, člověk totiž nemůže žít neustále ve strachu o život. Jenže toto znecitlivění zároveň znamená, že problém s islámem nemůžeme vyřešit.

V dějinách však je ještě jedno 11. září – roku 1683.

Tehdy problém viděli a řešit chtěli. Můžete namítnout, že islám tehdy přišel s osmanskými vojsky rychle a najednou, po zuby ozbrojený a že to tehdy měli jednodušší. Ano, ale bojovat museli stejně. Tehdy (11-12. 9.) spojená říšskoněmecká, habsburská a polská vojska vyprostila z tureckého obležení Vídeň, a tím zahájila postupné vytlačování islámu ze střední Evropy.

Naši prapředkové s islámem nebojovali proto, aby jej západní politici 20. století pustili do Evropy bez boje. Jenže 20. století skončilo. Bude to 21. století, kdy islám z Evropy zmizí? Nálady ve společnosti mluví jasně, lidé muslimy nechtějí. Buď z Evropy zmizí islám, nebo přijde občanská válka, případně některými kruhy preferovaná varianta totalitního státu, který jakousi úroveň bezpečnosti zajistí. Jenže cena bude vysoká, bude to naše svoboda. Od 11. 9. 2011 nám pravda dost svobod ubylo, svoboda slova tady, domovní svoboda tuhle. S islámem nebude ani svoboda, ani bezpečí, ani Evropa, tak jak ji známe.

Rád bych, možná to bude znít pateticky, ale rád bych abychom drželi osobní minutu ticha. Ne za mrtvé, ale za nás, za sebe a naše děti, minutu ticha, kdy budeme přemýšlet, jak zabránit tomu, co se stalo na západě a jak ochránit své blízké tady.

Potichu možná tehdy u Vídně roku 1683 přemýšlel i Jan III. Sobieski před bitvou, než pomohl zvítězit nad Turky.
PS.:
11. září 1697 proběhla bitva u Zenty. Vojenský génius Evžena Savojského se zde projevil v plné síle a mohamedánští okupanti byli na dlouho vytlačeni ze střední Evropy: „Odhaduje se, že v boji padlo 20 000 Turků a dalších 10 000 zahynulo v řece. Dopad tak drtivé porážky byl obrovský. Hlavní osmanská armáda byla rozprášena. V boji zahynul velkovezír Elmas Muhammad a několik dalších vezírů. Mezi přebohatou kořistí byl sultánův stan, sultánův harém, osmanská válečná pokladna, státní pečeť a dokonce turecké dělostřelectvo.“https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_ZentyOdkazy:http://freedomeurope.eu/terorismus-od-roku-2014/https://thereligionofpeace.com/attacks/europe-attacks.aspx

-Art-

Komentáře

comments