Antonio Primaldo (zemř. 1480), jeden z 800 mučedníků z Otranta, ISLAMOFOB dne

Dnešní ISLÁMOFOB DNE je kolektivní, a zavede nás do Itálie sklonku 15. století. Příběh Mučedníků z Otranta nám vlastně dokazuje, že ISLÁMOFOBOVÉ (a tedy jasní xenofobové, rasisté a dozajista i náckové) zde jsou od časů, co je islám islámem a mohou své rejdy páchat hromadně, a tím jsou ISLÁMOFOBNĚJŠÍ, mírumílovným mohamedánům nemilejší. Taky nám dokazuje, že islám už je mnoho staletí stejný…

10624663_10152950984152938_2393460774692621783_n

Píše se rok 1480, od pádu Konstantinopole uplynulo pouhých 27 let. Vládcem Osmanské říše, jakož i chalífou všeho mohamedánstva, je ještě stále sultán Mehmed II Dobyvatel, tentýž, jehož děla zbořila hradby Konstantinopole a jehož vojska se přehnala Balkánem, dobyla zbytky Řecka, Bosnu, Albánii a Srbsko, válčila s valašským vojvodou Vladem Tepesem (http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/426436/Islamofob-dne-Vlad-III-Draculea.html) a získala pro Osmany severní černomořské pobřaží, zatímco jeho admirálové a korzáři bránili v křesťanské plavbě po Středozemním moři a ohrožovali křižácké pevnosti na Rhodu či Kypru. To vše však byly jen maličkosti – skutečnou korunou jeho vlády se mělo stát dobytí Říma, centra západního křesťanství. Džihádista, který by sebral křesťanům hned dvě hlavní města, by si dozajista zasloužil svých 72 panen, a nějakého toho panice k tomu.

Křesťanská strana, klasicky, byla rozhádaná a neschopná. Vždyť do doby Mehmedovy vlády spadala doba bezvládí na císařském trůně Svaté říše římské (mezi vládou Zikmunda Lucemburského a Fridricha III. habsburského) stejně jako války uherského krále Matyáše Korvína proti říšskému císaři. Benátky, pravidelná páteř protiosmanských koalic ve Středomoří, podepsaly s machomety roku 1479 mírovou smlouvu. Papež a jeho italští spojenci v podstatě neměli, čím by se bránili případné invazi alláhovců.

A alláhovci nezaváhali. V červenci 1480 se před Otrantem, ležícím na samé patě italské „boty“, objevilo 128 lodí, z toho 28 galér. Útoku, který mohl být jen větší razií, ale též mohl předznamenávat generální ofenzívu proti Itálii, velel Gedik Ahmed Paša. Vysazená armáda rychle dobyla slabě chráněné město a 11. srpna, po patnáctidenním obléhání, se vzdala i citadela, kam se uchýlila většina jeho obyvatel. Arcibiskup přivítal dobyvatele v kněžském odění – usekli mu hlavu. Ženy a starší děti odvlekli do otroctví, muže starší 15 let, stejně jako nemluvňata a staré ženy, pobili. V následujících týdnech a měsících mohamedáni napadli pobřežní města Lecce, Taranto a Brindisi. Invaze prý stále životy celkem 12 000 civilistů, 5 000 jich bylo odvlečeno do otroctví. Papež z nedalekého Říma volal o pomoc, současně plánoval evakuaci Věčného města …

Do dějin ISLÁMOFOBIE však Otranto vešlo 14 srpna 1480, tři dny po kapitulaci obránců. Tehdy si Gedik Ahmed Paša nechal předvést 800 nejzdatnějších zajatců, a učinil jim islámsky mírumílovnou nabídku – konverzi k islámu, nebo smrt. Na nabídku odpověděl mluvčí zajatců, povoláním krejčí. (Nešlo tedy o vojáky z povolání, spíš o měšťanské domobrance). Mohamedáni pak zajaté muže odvedli na Minervin pahorek, a tam jim chladnokrevně, jednomu po druhém, uřezali hlavy. Říká se, že jeden z muslimů, když viděl zbožné odhodlání vražděných křesťanů, nevydržel, a vyznal se z víry v Krista – ostatní muslimové jej okamžitě nabodli na kůl.

Nepřipomíná Vám to něco? Gedik Ahmed, jistě dobrý muslim, se na podzim 1480 choval úplně stejně, jako se v zimě 2014 chovají zvířata z ISIL, která prý „nemají s islámem nic společného“. Pořád ten samý příběh, včetně detailů – jen v tom 15. století neměli videokamery a internet. Možná neměl islám 15. století nic společného s islámem, ale spíš nám lžou ti, kdo tvrdí, že existuje ještě nějaký jiný, sluníčkový a hodnotný, islám.

Islámská vláda na jihu Itálie byla naštěstí jen krátkodechá. Dobyvatelé se chovali tak hovadsky, že jim nebyli schopni získat potraviny od venkovanů; Gedik Ahmed nechal v Otrantu jen malou posádku, a stáhl se do Albánie. Mezitím Ferdinand I. Neapolský posbíral armádu, posílenou o kontingent z Uher, a v květnu 1481 dobyl město zpět. Zhruba v téže době si daleké Konstantinopoli sebral čert Mehmeda II., sultána, kterému se málem podařilo dobýt za jeden život obě křesťanská hlavní města…

Otranto se z osmanského nájezdu nikdy nevzpamatovalo. Obyvatele se stěhovali do vnitrozemí a na sever, nikdo nechtěl žít v kdysi slavném městě na patě italské boty. Dnes má asi 5000 obyvatel, což je možná méně, než v době islámského vpádu. Zato jeho 800 mučedníků, blahoslavených roku 1771 papežem Klementem XIV., bylo v květnu 2013 na vatikánském náměstí Sv. Petra prohlášeno za svaté. Prý to znamená, že žijí život věčný…

Diskuze k článku viz link FB nahoře

Komentáře

comments