„Arabský obchod s otroky…monstrum požírající Afriku“ – David Livingstone, ISLAMOFOB

1958115_10152822081422938_8604525292678844328_n

Zvěrstva Islámského státu v Sýrii a Iráku připomněly světu důležitou islámskou hodnotu – otrokářství. Protože mohammed vlastnil otroky, otrokářství se nesmí kritizovat, naopak je správné se nechat zotročit, a islámu tak prokázat náležitý respekt – ví každé retardované sluníčko, včetně ombudsmanky Šabatové. Ovšem představte si, že bývaly v dějinách časy, kdy ne ISLÁMOFOBOVÉ (a tudíž jasní xenofobové, rasisté a náckové) otroctví kritizovali – a nikdo na ně nepodal antidiskriminační žalobu!

Dr. David Livingstone, byl jedním z nesporných hrdinů viktoriánského věku velkých objevných cest. Přísný presbyteriánský křesťan a skromný self-made-man (zamlada pracoval jako dělník, aby se udržel na studiích) snil o tom, že se vypraví jako misionář-lékař do Číny. Protože však v Číně vypukly tzv. Opiové války, změnil svůj plán na misionářství v Africe. Roku 1840 přicestoval do Jižní Afriky – a temný kontinent, jehož vnitrozemí bylo v těch dobách „bílému muži“ prakticky neznámé, mu učaroval a stal se jeho osudem.

Podnikl do Afriky celkem tři několikaleté výpravy, přerušované návraty za rodinou (a sháněním peněz) do rodné Anglie. Během první prošel jako první běloch jižní část Afriky napříč kontinentem z angolské Luandy do mosambického Quelimane; cestou prozkoumal poušť Kalahari a objevil Viktoriiny vodopády. Během druhé cesty prozkoumal povodí Zambezi, které se neúspěšně snažil otevřít pro říční plavbu – a stal se první Evropanem, který kdy spatřil jezero Malawi. Třetí cestu zahájil na Zanzibaru a vydal se k Albertovu jezeru (dnes jez. Tanganjika), v jehož okolí doufal objevit dávnou geografickou záhadu, prameny Nilu. Během cesty ale onemocněl, ztratil spojení se zázemím na pobřeží a po 4 roky o něm nikdo nevěděl – až ho roku 1871 „našla“ záchranná expedice, vedená jeho obdivovatelem a současně badatelským konkurentem, Američanem Henry Mortonem Stanelym, kterak je dobře zabydlen (byť nemocen a sláb) v domorodé vesnici Ujiji u jezera Tanganjika. Oba muži nějaký čas zkoumali Afriku spolu, pak se ale Stanley vrátil, což ale Livingstone odmítl, než najde vytoužený pramen Nilu. Roku 1873 podlehl různým nemocem. Dva věrní domorodí sluhové pohřbili Livingstonovo srdce na místě jeho skonu, načež jeho tělo, a také badatelské deníky, odnesli 1600 km k pobřeží, kde je předali Evropanům k převozu do Anglie.

Těžko se mezi objeviteli Afriky našli dva tak rozdílní muži, jako Stanley a Livingstone. Stanley byl chladný pragmatik, na svých výpravách dbal na absolutní disciplínu, neváhal tvrdě tělesně trestat každé porušení kázně. Livingstone … byl dobrý člověk, ale zoufale špatný vůdce expedic. Ta druhá, bohatě financovaná, se mu prakticky rozpadla pro neshody mezi společníky a nekázeň domorodého personálu (též při ní ztratil milovanou ženu, která ho provázela), tu třetí podnikl prakticky sám, jen s pár věrnými domorodci. Oč byl Livingstone menší „ras“ na podřízené, o to víc soucítil s africkými domorodci, kteří se masově stávali oběťmi jednoho z nejstrašnějších (a nejzamlčovanějších) mohamedánských zločinů – obchodu s otroky.

Muslimské lovy na černé otroky začaly mnohem dřív, než ty „bělošské“, a trvaly do začátku 20. století (zatímco západní země dovoz otroků v 1. polovině 19. století v podstatě zastavily). Zatímco běloši kupovali otroky v přístavních městech od černošských prostředníků, muslimové – ať arabští, nebo „černí“, nejčastěji sudánští – si je lovili sami, při nájezdech, během nichž hořely vesnice, pálila se úroda, slabí a nemocní byli masakrováni, aby nezdržovali v cestě … Do islámských zemí bylo postupně dovezeno mnohem víc černých otroků, než do obou Amerik a to, že tam dnes nežijí skoro žádní černé lidé, souvisí se strašlivým zacházením, jehož se jim dostávalo – muži a chlapci byli prakticky vždy kastrováni (s obrovskými ztrátami na životech), ještě než je nalodili na otrokářské lodi mířící k Zanzibaru nebo vypravované po Nilu. Přes 1000 let trvající otrokářské nájezdy ničily místní ekonomiku, znemožňovaly domorodcům plánovat budoucnost a možná přispěly k odevzdané mentalitě subsaharských Afričanů … staletý zločin proti lidskosti, který není „Arabům“ nikým vytýkán, zatímco Euroameričané se za podobný zločin, byť spáchaný na mnohem menší škále, donekonečna omlouvají.

Anglicky k problému více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Arab_slave_trade

Livingstone to vše viděl – jeho druhá a třetí expedice procházely klasickými otrokářskými lovišti. Vypálené vesnice, vylidněné kraje, znásilněné a postřílené ženy, pobitá nemluvňata… viděl to, psal o tom, během pobytu v Anglii burcoval veřejné mínění, přimlouval za zastavení otrokářského obchodu (třeba i násilné), jeho cestovní deníky jsou otřesným svědectvím o zločinu, který by jinak mohl zůstat zapomenut.

Je trochu paradoxem – a Livingstona to osobně trápilo – že se zejména během třetí cesty často musel spoléhat na pomoc otrokářských výprav. Párkrát byl hostem u otroky lovících Arabů, párkrát mu poskytli léky. Byla to ta známá dvojznačnost mohamedánské „morálky“, kdy tentýž muslim může být maximálně velkorysý k silnějším či aspoň potenciálně zajímavým partnerům (čímž bílý badatel, byť třeba zrovna churavý, pro arabského obchodníka jistě byl) a maximálně hnusný ke slabším, v tomto případě domorodcům – otrokářově lovné zvěři. Livingstone si aspoň občas ulevil v cestovním deníku – najdou se v nich výrazy jako „proradný mohamedán“ či „nemravný Arab“.

Za to je – jak jinak – některými dnešními sluníčky označován za „rasistu“ … jako by rasistou nebyl spíš ten otrokář, velkoryse hostící skotského cestovatele a současně vypalující černošské vesnice.

Diskuze k článku viz link FB nahoře

Komentáře

comments