Federica Mogherini a islám v evropské politice – blog CSPI

Autor článku - CSPI více na http://cspi-cz.blogspot.com/ V červnu 2015 proběhla v Bruselu konference s názvem Call to Europe V: Islam in Europe (Výzva pro Evropu V: islám v Evropě). Konferenci pořádalo Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (jedna z politických skupin evropského parlamentu) a Nadace pro evropská progresivní studia, think tank spolupracující se sociálně demokratickými a socialistickými stranami v Evropě. Konference probíhala mimo jiné pod záštitou Evropského parlamentu. Událost byla spíše ideovou záležitostí a z jejích závěrů nevyplynula žádná závazná zákonná opatření. Přesto by nás jako evropské občany mohlo zajímat, o čem na konferenci přednášela Federica Mogherini, která zastává úřad šéfky evropské diplomacie - vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. 
Federica Mogherini a íránský ministr zahraničí Zarif před konferencí ve Švýcarsku
Mogherini v rámci své pozice:
- reprezentuje Evropskou unii při mezinárodních jednáních,
- je viceprezidentkou Evropské komise,
- je prezidentkou Rady pro zahraniční věci (rada ministrů zahraničních věcí členských států),
- je šéfkou Evropské obranné agentury,
- jmenuje evropského protiteroristického koordinátora,
- zastává mnoho dalších funkcí.
 
Velmi zjednodušeně se dá říci, že Federica Mogherini je něco jako ministr zahraničí a obrany pro Evropskou unii. Toto  přirovnání samozřejmě není přesné, protože jednotlivé státy EU jsou ve své zahraniční politice suverénní, ale zhruba to vystihuje oblast působnosti Mogherini pro EU. Celý její proslov z konference si můžete v anglickém jazyce přečíst zde a nebo zhlédnout na YouTube.
Vybrali jsme pro vás několik zásadních bodů z jejího projevu a připravili jsme k nim krátký komentář. Nejprve pár myšlenek vysoké komisařky na téma Islámský stát: „Takzvaný Islámský stát představuje bezprecedentní pokus o překroucení islámu za účelem ospravedlnění zvrhlého politického a strategického projektu, […] Daesh (zkratka arabského pojmenování Islámského státu, pozn. CSPI) je něco zcela nového. Je to novodobé hnutí, které interpretuje náboženství inovativním a radikálním způsobem, […] Daesh je nejhorším nepřítelem islámu v dnešním světě. Jeho oběťmi jsou v první řadě muslimové. Islám samotný je obětí.
Zde se dá souhlasit pouze s jednou částí. Oběťmi Islámského státu jsou opravdu především muslimové. Žádné spolehlivé statistiky nejspíše neexistují, ale je velmi pravděpodobné, že nejvíc obětí IS pochází právě z řad těch muslimů, kteří byli označeni za modláře, sektáře či odpadlíky. Islámský stát však rozhodně není pokusem o překroucení islámu a není ani ničím novým a inovativním. Je pouze dalším hnutím, které se snaží navrátit k autentickému islámu z doby Mohameda, jeho společníků a prvních chalífů. Proto doslovně interpretuje posvátné texty islámu a úzkostlivě prosazuje dodržování práva šaría. V této snaze IS zdaleka není první. Hnutím s obdobnou základní myšlenkou je například wahábismus, který má kořeny v 18. století a který je státní ideologií Saúdské Arábie. Islám tedy není obětí IS. Právě naopak, korán a životní příklad Mohameda slouží Islámskému státu jako závazný vzor v politických rozhodnutích. Krátký článek na toto téma si můžete přečíst zde.
Federica Mogherini v Evropském parlamentu krátce po svém jmenování do funkce
V dalším úryvku mluví Mogherini o politickém vývoji po 11. září a místě islámu v Evropě: „V následujících letech (po 11. září, pozn. CSPI) představa střetu mezi islámem a Západem – slovo, ve kterém je vše smícháno a popleteno – tato představa uvedla v omyl naši politiku a naše příběhy. Islám má místo v našich západních společnostech. Islám patří do Evropy. Zaujímá místo v evropské historii, v naší kultuře, v našem jídle a – což je nejdůležitější – v evropské současnosti a budoucnosti. Ať už se vám to líbí, nebo ne, taková je realita.“ 
Islám skutečně zaujímá významné místo v evropské historii. Od roku 711, kdy započala invaze islámu do Španělska, byl boj proti islámským armádám důležitou součástí evropské historie. (A nutno přiznat, že tento boj významně formoval kulturu některých národů.) Konec tohoto boje je těžké jednoznačně určit, ale jisté je, že od porážky osmanské armády u Vídně v roce 1683 byly ozbrojené síly islámu v Evropě na ústupu. Staletí trvající nadvládou nad Pyrenejským a Balkánským poloostrovem však role politického islámu v evropské historii nekončí. Profesor Robert Davis odhaduje, že v oblasti Středozemního moře mezi lety 1500 a 1800 bylo muslimskými otrokáři zotročeno více než milion evropských křesťanů. Import z oblasti Černého moře přivedl do Istanbulu od jeho dobytí v roce 1453 až do roku 1700 zhruba 2,5 milionu otroků. O této roli politického islámu v evropské historii se téměř nemluví, přitom je pravděpodobně významnější, než popularizace blízkovýchodních jídel. Musíme také souhlasit s tím, že politický islám hraje důležitou roli v současné evropské společnosti. Je však velmi těžké najít argumenty pro to, že je to role pozitivní. Politická doktrína islámu se v Evropě projevuje především stupňujícími se požadavky na ústupky v oblasti demokratických svobod, které jsme donedávna považovali za nedotknutelné. Obsáhlou a kvalitně zpracovanou knihu o dědictví džihádu v historii různých národů napsal doktor Andrew Bostom.
Nejvíce alarmující je však výrok vysoké představitelky o roli politického islámu v evropské politice: „Z tohoto důvodu (že Evropané znají rozmanitost z vlastní zkušenosti, pozn. CSPI) se nebojím říci, že politický islám by měl být součástí obrazu. Náboženství hraje v politice roli – ne vždy dobrou, ne vždy špatnou. Náboženství může být součástí procesu. Rozdíl je v tom, jestli je tento proces demokratický, nebo ne. To je to, na čem záleží, to je klíčový bod.“ 
Tato pasáž by měla znepokojovat všechny demokraticky smýšlející občany EU. Jedním ze základních pilířů evropské demokracie je totiž sekularismus – princip, podle kterého by náboženství nemělo hrát vůbec žádnou roli v politice a naopak by mělo zůstat soukromou záležitostí každého člověka. Sekularismus je výsada, za kterou bojovaly generace Evropanů a která zbavila Evropu politické moci církví. Není divu, že právě politický islám se s touto zásadou často dostává do střetu. Islámská doktrína totiž učí, že prosazovat náboženské požadavky politickou cestou je nejen legitimní, ale dokonce žádoucí. Informace, že se s tímto přístupem ztotožňuje vysoce postavená představitelka EU, je přinejmenším znepokojující. Mogherini na konci úryvku prohlašuje, že by tento proces měl být demokratický. Ale jak je možné, aby se islám podílel na demokratickém procesu, když jeho doktrína staví Alláhovu autoritu nad lidmi stvořené zákony? Jaký přínos představuje pro demokratický proces dualistické učení, jež jednoznačně staví muže nad ženu a muslima nad káfira (nemuslima)?
Centrum pro studium politického islámu