Francie rozdělená volbou: co přineslo první kolo prezidentských voleb?

25   První kolo prezidentských voleb ve Francii odhalilo dlouhodobou krizi v zemi. Zrcadlí ji i rozdělení země na oblast, kde byl zvolen prounijní kandidát Macron, slibující faktické zachování statu quo – a na oblast, kde zvítězila euroskeptická Le Penová, která vidí zdroj hospodářských problémů země v EU.  

Francie kolabuje: hospodářsky, sociálně, bezpečnostně. A recept je v nedohlednu.

Macron zvítězil v západních regionech, které v roce 2012 hlasovaly pro jeho bývalého šéfa Hollanda. Le Penovou volili v regionech, které jsou zasaženy ekonomickou nebo bezpečnostní krizí. Marseille a Azurové pobřeží na jihu vyčerpávají problémy s imigranty a jejich nepodařenou integrací. Sever Francie je zase někdejší industriální zónou s řadou zavřených továren, vysokou chudobou a nezaměstnaností. Sociální systém je v hlubokém deficitu – „9 miliard € pouze za všeobecný systém sociálního zabezpečení, nepočítaje v to správní okrsky, které vyplácejí sociální dávky na sociální minima (RSA) imigrantům. Dluh země v roce 2016 překročil 2 biliony € a blíží se 100 % HDP. V roce 2007, kdy se Sarkozy stal prezidentem, byl státní dluh přes bilion €; Sarkozy a krize v letech 2008-2010 přidali 600 miliard €, zatímco Hollande zbylých 400 miliard €. Dluhy se splácet musejí, platit sociální závazky je rovněž nutné, není proto jiného východiska, než postupně zvyšovat daně pod hrozbou politické a společenské exploze.“ Nezaměstnanost je vysoká– Když Hollande nastoupil do úřadu, byla míra nezaměstnanosti 9,8 procenta. Od té doby stále roste. Pro mladé je situace bezvýchodná: V prosinci 2011 bylo bez práce 24 procent mladých lidí. Francie se tak posunuje k zemím těžce zasaženým krizí jako Španělsko, Itálie a Řecko. Napětí mezi Francouzi a neintegrovanými imigranty roste„Jsme na pokraji občanské války.“ šéf francouzské vnitrostátní rozvědky DGSI Phillip Calver opakovaně varoval, že Francie stojí na hraně občanské války mezi přistěhovaleckou muslimskou komunitou a radikalizující se částí společnosti, která se bouří proti zhoršení bezpečnosti. Bezpečnostní kolaps – Francie je už od listopadu 2015 ve výjimečném stavu kvůli opakovaným útokům islámských džihádistů. Většina z nich byla spáchána francouzskými muslimy. Další džihádisté, kteří se vrátili z Blízkého východu, jsou připraveni jednat. Současný establishment ovšem odmítá pojmenovat problém a uvažovat o sebeobraně. Pro francouzského prezidenta Francoise Hollanda je nepřítel abstraktní: „terorismus“ nebo „fanatici“.    

Jak volili Francouzi?

  Zajímavé jsou údaje o tom, jak v prezidentských volbách hlasovali Francouzi různých věkových kategorií. Le Penovou volí lidé produktivního věku. Má nejnižší podporu u starší a nejstarší věkové kategorie (60-69 let 19%, 70 a více let pouhých 10%). Tím se její situace liší od „antisystémového“ hlasování pro Brexit nebo pro Trumpa. ‚Nejextrémnější‘ jsou nejmladší francouzští voliči (18 – 24 let): Zvítězil u nich radikální socialista Mélenchon (30%), druhá byla Le Penová (21%), plus tu máme dalších 10% pro dalšího poměrně radikálního socialistu Hamona a ještě jako bonus 3% pro kvazi-komunistku Nathalie Arthaud. To máme celkem 64% hlasů nejmladších voličů ve prospěch kandidátů, kteří by u nás byli nejspíš označeni za ideologické extrémisty. Není divu. Nezaměstnanost mezi mladými je obrovská a racionální řešení neexistují. Tak se obracejí k těm extrémním. U nejstarších naopak s velkou převahou zvítězil katolík a ekonomický liberál Fillon (45%). (Převzato od Matěj Šuster)

Mezi Macronem a Le Penovou – mezi občanskou válkou a ekonomickým kolapsem?

Oba kandidáti se charakterizují jako „antisystémoví“, nevzešli z hlavních politických stran a prohlašují, že chtějí změnu a návrat vlády lidem Francie. Ale každý z nich si to představuje jinak. Jak shrnuje Lenka Zlámalová v Echo24: Francouzi volí mezi občanskou válkou a ekonomickým kolapsem. Macron má sice docela rozumné plány na vytažení Francie z ekonomického úpadku, ale „jako pštros strká hlavu do písku před vyhrocením bezpečnostní a přistěhovalecké krize.“ Le Penová je zase přesným opakem – ekonomické fantasmagorie spojuje s pojmenováním a návrhy na řešení bezpečnostní krize.  

Levicová Le Penová:

„Její recepty na řešení hospodářského úpadku jsou radikálně levicové. Mluvit o ní jako o pravicové političce, jak bývá zvykem i v naší veřejné debatě, je úplně mimo.“ To si můžete ověřit i pohledem na její prezidentský program. „Razantní omezení přistěhovalectví a tlak na integraci těch, kdo už ve Francii žijí, je alespoň nějakým plánem, jak se dostat z těžké bezpečností krize. Jak zmírnit pocit mnoha Francouzů, kteří už se v zemi necítí jako doma, ale jako někde v muslimské světě, kde platí pravidla jiné kultury.“ Co chce:

Vítací Macron:

Donedávna neviditelný Macron byl od roku 2008 zaměstnancem Rothschildovy banky. V roce 2012 se stává ekonomickým poradcem Hollanda, v roce 2014 ministrem hospodářství, nyní usiluje o post prezidenta. Macron podpořil německou politiku „otevřených dveří“, podle něj by Francie mohla přijmout více migrantů než doposud a měla by aktivně podporovat jejich příchod do Evropy, protože imigrace má podle něj pozitivní dopad na ekonomiku. Je tak přes všechna prohlášení představitelem stávajícího systému, Hollande v hezčím, komunikativním a progresivistickém balení. Co chce:
  • Sjednotit penzijní systém, který se skládá z 35 různých veřejných programů
  • Zrušit 120.000 pracovních míst ve veřejném sektoru a snížit rozpočtový deficit
  • snížit daň z příjmů právnických osob z 33% na 25% a umožnit společnostem vyjednat 35-hodinový pracovní týden
  • Poslat více učitelů do znevýhodněných oblastí, zákaz používání mobilních telefonů ve školách pro osoby mladší 15 let
  • Posílení vztahů s EU a dotáhnout integraci mezi zeměmi eurozóny
  • € 50 miliard veřejný investiční záměr na získávání pracovních dovedností a na obnovitelné zdroje energie
Za Macrona se pochopitelně postavili vládnoucí socialisté i stávající nepopulární prezident Hollande. Také pařížská velká mešita a národní muslimská federace vyzvaly francouzské muslimy, aby v květnu dali hlas Macronovi. Macrona podpořili také Juncker, Tusk a Sobotka. Ten nepřímo nazval všechny, kdo nejsou „proevropští“, nacionalisty, extremisty a populisty. Téma migrace a identity ale štěpí evropskou politiku napříč stranami a bude zásadním faktorem, rozhodujícím volby a další politické směřování států. Politici včetně Sobotky by si proto měli uvědomit, že urážet a nálepkovat stále větší část Evropanů, kteří vidí v národním protekcionismu sebezáchovný mechanismus proti absurdní europolitice, je politickou sebevraždou.   Další zdroje: Mapy: https://www.theguardian.com/world/ng-interactive/2017/apr/23/french-presidential-election-results-2017-latest http://www.bbc.com/news/world-europe-38220690 http://zpravy.idnes.cz/macron-le-penova-francie-volby-prezidentske-oslavy-ofenziva-p5g-/zahranicni.aspx?c=A170424_102157_zahranicni_aha http://www.eurasia24.cz/analyzy/item/2088-krize-ve-francii-od-zalostne-statistiky-k-socialni-vzpoure http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/nejen-bomby-francie-musi-valcit-s-terorem-i-na-ekonomicke-fronte_363293.html