Islám jako politický systém, hidžáb jako politický symbol – převzato CSPI blog

Autor prohlášení – CSPI více na http://cspi-cz.blogspot.com/

V následující zprávě si klademe za cíl ukázat, že hidžáb, jakožto symbol muslimské ženy, tedy taktéž jeden ze znaků islámu, v sobě nenese pouze náboženský či kulturní význam, nýbrž jde z velké části i o politický symbol vyjadřující nesvobodu a útlak. Tato tvrzení můžeme podložit pádnou argumentací vycházející přímo z primární doktríny islámu. Abychom tedy pochopili, co všechno hidžáb reprezentuje, musíme rozumět tomu, co přesně islám je. 

 

 

Argumenty ohledně nošení šátku na českých školách z pohledu politického islámu, zejména ve vztahu k nemuslimům

 

 

 

Islámské učení je postaveno na třech základních knihách [1]. Je to korán (Mohamedem interpretovaná přímá slova Alláha), síra (životopis proroka Mohameda) a hadísy (činy a výroky ze života proroka Mohameda). Tyto tři zdroje tvoří tzv. trilogii.
Podrobíme-li islámskou trilogii analýze, zjistíme, že instrukcím týkajícím se náboženské praxe je věnována méně než polovina z celkového textu. Celých 51 % této trilogie představuje požadavky na nemuslimy. Nejedná se tedy o náboženskou část islámu, nýbrž o politickou. Z tohoto důvodu nazýváme těchto 51% islámu jako „politický islám“ [1].
Vycházíme z předpokladu, že to, co je možné nazývat „náboženským“, se týká výhradně stoupenců daného náboženství. Pokud jakékoli náboženství klade požadavky i na nevěřící, jedná se již o požadavky politické.
Podívejme se například podrobněji na korán coby nejznámější knihu islámu. Statistickou metodou [2] můžeme zjistit, že 64 % veškerého textu je politickým islámem, neboť v těchto 64 % textu koránu jsou kladeny nároky na nevěřící.
Nasnadě je tedy otázka, jaký přístup islám zaujímá k nevěřícím (míněno nemuslimům). Islám pohlíží na nevěřící jako na nejnižší vrstvu společnosti, a proto je dovoleno nevěřící klamat, nenávidět, zotročovat, zesměšňovat, mučit či zabíjet. Níže uvádíme několik veršů z koránu [3], které ilustrují, jakým způsobem islám k nevěřícím přistupuje:

Korán 2:89 A když se jim nyní dostalo od Alláha Písma, jež potvrzuje pravdivost zjevení, které již měli a přitom předtím prosili o rozhodnutí proti nevěřícím – když k nim tedy přišlo to, o čem již byli zpraveni, sami v to neuvěřili. Kéž prokletí Alláhovo padne na nevěřící! [4]

Korán 2:90 Jak hnusné je to, zač prodali duše své! Nevěří v to, co seslal Alláh, z čiré závisti, že Alláh seslal něco z dobrodiní Svého těm ze služebníků Svých, jež si vyvolil. A uvalili na sebe hněv za hněvem, a trest ponižující je určen pro nevěřící.
 

Korán 8:14 Toto je trest váš, ochutnejte ho a vězte, že pro nevěřící přichystán je trest ohně pekelného.

 

Korán 3:131 A bojte se ohně pekelného, připraveného pro nevěřící.


Korán 4:18 Však odpuštění nebude dáno těm, kdož dopouštějí se špatností a teprve ve chvíli, když smrt se pro některého z nich dostaví, zvolají: „a já nyní se kaji!“ A nebude také pro ty, kdož zemřou jako nevěřící – pro ty jsme připravili trest bolestný.
 

Korán 76:4 Pro nevěřící jsme pak řetězy, okovy a plamen šlehající připravili,

 
Korán 83:34 Dnes však se nevěřícím posmívají ti, kdož věřili, a na pohovkách ležíce se rozhlížejí. Dostalo se nevěřícím odměny za to, co činili?

Korán 47:4 A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě. A tak budiž! Kdyby Alláh chtěl, pomohl by si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby vás jedny druhými podrobil zkoušce. A Alláh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na cestě Alláhově.
Korán 8:12 A hle, Pán tvůj vnukl andělům: „Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!“ A toto je za to, že vzpouzeli se Alláhu a poslu Jeho. A ten, kdo se vzpouzí Alláhu a poslu Jeho . . . a Alláh je strašný ve svém trestání.  
 
Dle koránu mají muslimové zakázáno přátelit se s nevěřícími (nemuslimy). Korán opakovaně popisuje nevěřící jako zlé, prokleté lidi, které Alláh nenávidí. Zde je opět několik příkladů:
 
Korán 4:89 A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Alláhovu! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A neberte si z nich ani přátele, ani pomocníky.

Korán 4:144 Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za přátele místo věřících! Chcete snad proti sobě dát Alláhu oprávnění zjevné?
Třebaže je korán nejznámější knihou islámu, ani zdaleka nedává úplnou odpověď na otázku, co je islám. Dle Dr. Warnera [5] nejjednodušší způsob, jak poznat islám, je seznámení se s Mohamedem prostřednictvím jím ustanovených tradic zvaných hadísy. V samotném koránu se na 91 místech uvádí, že Mohamedova slova a činy jsou pro lidstvo posvátným vzorem. K podobnému názoru jako Dr. Warner dospívá i Dr. Bezoušková ve svém pojednání [6] a zmiňuje, že právě korán a hadísy jsou primárními prameny práva (islámského) a dohromady představují „věčný pramen a pevnou osu zákonodárného myšlení v islámu“. Prof. Kropáček v knize Duchovní cesty islámu [7] taktéž zmiňuje, že hadísy mají význam závazného vzoru daného prorokem Mohamedem.
Svoboda náboženského vyznání
V hadísech se můžeme dočíst, že Mohamed, živoucí příklad opravdového muslima, otevřeně přistupuje k odpadlictví jako k činu, jenž si zasluhuje trest smrti. Zde budeme citovat z nejvíce uznávaných hadísů [8] Sahíh al-Buchárí a Sahíh Muslim.

[Buchárí 9,83,17] Mohamed: „Muslim, který připouští, že neexistuje jiný Alláh nežli Alláh a já jsem jeho prorok, nesmí být zabit s výjimkou tří důvodů: smrt jako trest za spáchání vraždy, cizoložství nebo odpadlictví.“ [9]

[Muslim 001,0031] Mohamed: “Bylo mi přikázáno vést válku proti lidstvu, dokud všichni nepřijmou za své, že není boha nežli Alláha, neuvěří, že jsem jeho prorokem, a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vyslovena. Když to všechno učiní, ochráním jejich životy a majetek, pokud to islámské právo nestanoví jinak. V tom případě jejich osud leží v rukou Alláha.“ [10]

[Buchárí 9,84,57] Alí nařídil, aby ateisté, kteří před něj byli předvedeni, byli upáleni. Jakmile to uslyšel Ibn Abbás, řekl: „Já bych na jeho místě upálení nenařídil. Mohamed nám řekl: ‚Netrestejte lidi ohněm. To je Alláhův trest.‘ Jednal bych podle Mohamedova nařízení: ‚Zabijte kohokoliv, kdo se otočí zády k islámu.‘“


Svoboda uměleckého projevu
 
Umění jako prostředek sebevyjádření i obživy Mohamed poměrně jednoznačně odsoudil. V islámu je zakázáno používat většinu hudebních nástrojů, není možné jakkoli znázorňovat živé objekty a dle Mohamedových slov ti, kdo kreslí obrazy, shoří v pekle.

[Buchárí 8,73,130] Kdysi byla v mém [Aišině] domě záclona s obrázky zvířat. Když to Mohamed uviděl, tvář mu zrudla vztekem. Roztrhal záclonu na kusy a řekl: „Lidé, kteří takové obrázky kreslí, budou v soudný den trpět nejstrašnějšími tresty, jaké v pekle jsou.“
 
[Buchárí 7,72,843] Mohamed byl jednou zklamaný, protože došlo k opoždění Gabrielovy slíbené návštěvy. Když konečně Gabriel dorazil, Mohamed si na opoždění stěžoval. Gabriel mu na to řekl: „Andělé nevstoupí do domu, ve kterém se nachází pes nebo obraz.“
 
[Buchárí 3,34,428] Jednoho dne jsem byl s Ibn Abbásem, když za ním přišel jeden muž a řekl: „Ibn Abbási, jsem malíř a tyto obrazy jsou mým živobytím.“ Ibn odvětil: „Vím jen to, co mi říkal Mohamed, a slyšel jsem, jak říká, že každý, kdo maluje portrét, bude Alláhem trestán, dokud obraz neoživí, čehož člověk samozřejmě není schopen.“ Když to malíř uslyšel, zbledl a hluboce se nadechl. Ibn Abbás pokračoval: „Je to zlé. Pokud opravdu musíš malovat, tak ti radím malovat neživé objekty, jako jsou například stromy.“ 

 

 
Rovnost pohlaví
 
Zcela zásadně se islám kulturně odlišuje v přístupu k ženám. Ze statistiky koránu [2] Dr. Bill Warner zjistil, že z veškerého množství veršů koránu věnujících se ženám 71 % přisuzuje ženám nižší postavení než mužům, 23 % rovné postavení a pouze 6 % postavení vyšší. Ještě horší je postavení žen v nejuznávanější sbírce hadísů  Sahíh al-Buchárí, kde 89 % textu věnujícího se ženám jim přisuzuje nižší status než mužům, kdežto postavení vyšší naznačuje méně než 1 % tohoto textu. Opět zdůrazňujeme, že hadísy jsou příklady ze života proroka Mohameda, dokonalého muslima. Uveďme alespoň několik příkladů z hadísů a oficiálně uznávaného Mohamedova životopisu – síry [11]:
 
Korán 4:34 Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Alláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Alláh věru je vznešený, veliký.

 

Ishák [11] 969 On (Mohamed) jim rovněž řekl, že muži mají právo nad svými ženami a ženy mají právo nad svými muži. Ženy se nesmí dopustit cizoložství nebo se vůči ostatním sexuálně projevovat. Pokud takto činí, budou umístěny do oddělené místnosti a lehce zbity. Pokud se vyhýbají tomu, co je zakázáno, mají právo na jídlo a oblečení. Muži mohou některé věci zakazovat, neboť ženy jsou zajatkyně mužů a nedokáží se ovládat. [12]

 

 


[Abú Dáwúd 11, 2142] Mohamed řekl: „Muže se nikdo nebude ptát na to, proč bije svoji ženu.“ [13]

 


[Buchárí 7,62,132] Prorok řekl: „Nikdo z vás by neměl bičovat svou ženu, neboť muž bičuje otroka a  zbývající část dne má s ženou pohlavní styk.“ Většina těchto lidí v pekle budou ženy.

[Buchárí 3,48,826] Mohamed se zeptal:„Nemá výpověď ženy, jakožto očitého svědka, poloviční váhu svědectví muže?“ Žena řekla:„Ano.“ Mohamed pokračoval:„Je to proto, že mysl ženy je méněcenná.“
 
 
Svoboda projevu
K tématu svobody projevu najdeme v celé trilogii, zejména v síře, mnoho příkladů, kdy Mohammed nařídil svým stoupencům zabít ty, jež se kriticky vyjádřili vůči jeho osobě či otevřeně pochybovali o islámu jako jediném pravém náboženství. Uveďme příklad ze síry [11]:

Ishák 819 Mohamed nařizoval velitelům svých vojsk zabíjet pouze ty, kteří kladou odpor. S ostatními se neměli obtěžovat, ovšem s výjimkou těch, kteří se vyjadřovali proti Mohamedovi. Vydal v té době rozkaz zabít všechny, kteří v Mekce odmítli přijmout islám. Seznam těch, kteří měli být zabiti, obsahoval:

 

  • jednoho z Mohamedových zapisovatelů. Tvrdil, že mu Mohamed při zaznamenávání zjevení koránu občas dovolil použít lepší slova, což způsobilo, že ztratil víru.
  • dvě dívky, které zpívaly satirické písně proti Mohamedovi.
  • muslimského výběrčího daní, který se stal odpadlíkem (opustil islám).
  • jednoho muže, který urazil Mohameda.
  • všechny umělce a politické osobnosti, kteří se postavili proti Mohamedovi.


————————————————————————————————————————————————————

Externí právní analýza:

 

 
Jde o svobodu, nebo o útok na svobodu? 
 
Před více než dvěma lety uplatnila Střední zdravotnická škola v Ruské (Praha) zákaz nošení šátků ve svém školském zařízení, a to na základě vnitřního řádu školy, který nošení šátků zakazoval. Muslimka, která se nechtěla podrobit vnitřnímu řádu, školu raději opustila a s pomocí advokátky Radky Dohnalové – Korbelové zažalovala školu o náhradu škody. Nošení muslimského šátku se tak opět dostává do české veřejné debaty, neboť škola se bude muset bránit žalobě u Obvodního soudu na Praze 10 již tuto středu 2. listopadu.
Pokud se podíváme na rozhodovací praxi soudů, které se zabývaly tématem muslimských šátků, zjistíme, že právní polemika se vede o šátcích jako o náboženském symbolu. Proto je dobré si vyjasnit, co je vlastně míněno náboženskou svobodou. Vedle toho je dobré si stručně shrnout, co muslimské šátky symbolizují. Pak teprve můžeme zaujmout racionální postoj k tomuto emotivnímu tématu. 
 
Limity náboženské svobody
 
Při této příležitosti si udělejme rychlý exkurz do tématu svobody náboženského vyznání, které je ústředním bodem debat v kauzách muslimských šátků. Svoboda náboženského vyznání je v České republice zaručena primárně Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně v čl. 16 odst. 1. Tradičně se náboženská svoboda dělí na dvě složky – první je svobodou mít své vnitřní přesvědčení (forum internum) a druhá je svobodou projevit toto své přesvědčení navenek (forum externum). Obecně existuje v právní doktríně shoda na tom, že nelze omezit svobodu náboženského přesvědčení, lze však omezovat projevy náboženské svobody, tzn. forum externum. Tomu odpovídá i čl. 16 odst. 4 Listiny, který připouští, že náboženská svoboda může být omezena zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. 
 
Šátek v konfliktu s jinými veřejnými zájmy 
 
Problematikou nošení šátků ve školách se několikrát zabýval nejvyšší garant základních práv a svobod v Evropě: Evropský soud pro lidská práva. Pokaždé přistoupil k této otázce z jiného pohledu. V případě Dahlab proti Švýcarsku [14] soud dospěl k závěru, že není nepřiměřeným postupem školského úřadu, když zakáže učiteli nosit šátek z důvodu zachování náboženské harmonie u žáků útlého věku (8 let). Podobný případ se stal před třemi lety v mateřské škole v Lišově u Českých Budějovic, kdy učitelka konvertovala k islámu a začala nosit hidžáb. Tehdy kauza otevřela širokou veřejnou diskuzi [15]. Shora uvedený rozsudek ESLP, který totožný případ vyřešil, zůstal bez povšimnutí. Případem velice podobným tomu, kterým se  bude zabývat středeční soud, je Dogru proti Francii [16], ve kterém soud konstatoval, že „závěr, ke kterému došly národní soudní orgány, tedy že zákaz nošení závoje, konkrétně muslimského šátku, během hodin tělocviku z důvodu zdraví a bezpečnosti není nerozumný”.
 
A nakonec alespoň zmiňme případ Leyla Sahin proti Turecku, kdy Istanbulská univerzita zakázala vstup na přednášky, semináře či cvičení studentům, jejichž hlava je zakrytá, a studentům, kteří nosí vousy. Soud dospěl i v tomto případě k závěru, že „[v] demokratické společnosti, kde vedle sebe v rámci jedné populace působí několik náboženství, může být nutné stanovit omezení svobody náboženského projevu či přesvědčení za účelem sladění zájmů různých skupin a zajištění práv každého jednotlivce.” Soud navíc připomněl, že „stát je v demokratické společnosti oprávněn stanovit omezení pro nošení islámského šátku, pokud je jeho nošení v rozporu se sledovaným cílem ochrany práv a svobod druhých, veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.”  
 
Proč je šátek v rozporu se svobodnou druhých i v rozporu s veřejnou bezpečností
 
Aktuální demografické a geopolitické situaci je pravděpodobně zdaleka nejbližší poslední zmiňovaný rozsudek Leyla Sahin proti Turecku [17]. Soud při rozhodování zohlednil i politickou situaci, kdy obrana sekularismu byla v Turecku těžce zkoušena – a dnes již víme, že definitivně prohrála čistkami prezidenta Erdogana. Spolu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva překračujeme pomyslný práh náboženství a dostáváme se do politiky.
 
Soud mimo turecký případ pracuje s muslimským šátkem jako s pouhým náboženským symbolem. To je však zcela mylné pochopení toho, proč k zahalování žen v islámu dochází, a co jsou motivace těch žen, které raději opustí školu – jako např. v právě projednávaném případě střední zdravotnické školy – či dokonce zaměstnání. Islám totiž není pouhým náboženským hnutím. Již od samého počátku vzniku islámu, sloužil nejen jako náboženství, ale také jako politická doktrína sloužící ke sjednocení arabských kmenů. Jak říká religionista Tomáš Novotný “v islámu nelze nikdy definitivně odlišit náboženskou stránku od aplikací politických“. K základním naukám islámu patří, že podřízení Alláhovi musí pronikat celým životem člověka včetně rozhodování státních orgánů a politiků. Tento politický rozměr nošení šátku zůstává opomíjen, vnáší však zcela jiný pohled na to, jak bychom měli k jejich nošení přistupovat. 


Centrum pro studium politického islámu
 










Reference:
[1] WARNER, B. Samostudijní kurz politického islámu.První vydání. Brno: Centrum pro studium       politického islámu, 2016.
[2] Přesná metodika této statistiky je popsána na http://www.cspipublishing.com/statistical/.
[3] HRBEK, I., YUSUF, A., PROCHÁZKA, J. Vznešený Korán. Praha: AMS, 2007.
[4] Příklad odkazování  Korán 1:2 odkazuje na korán, kapitolu (súru) 1, verš 2.
[5] WARNER, B. Hadísy: Mohamedova sunna. První vydání. Brno: Centrum pro studium politického islámu, 2015.
[6] BEZOUŠKOVÁ L. Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské. Praha: Leges, 2013.
[7] KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1992.
[8] Zdroj pro hadísy byl brán z web University of Southern California, http://www.usc.edu/schools/college/crcc/engagement/resources/texts/muslim/hadith/bukhari/ a        www.sunnah.com.
[9] Příklad odkazování – [Buchárí 1,3,4] odkazuje na sbírku hadísů Sahíh al-Buchárí, svazek 1, knihu 3, číslo 4.
[10]  [Muslim 001,0031] odkazuje na sbírku hadísů Sahíh Muslim, knihu 1, číslo 31.
[11] GUILLAUME, A. The Life of Muhammad. A Translation of Ishaq’s Sira Rasul Allah. With Introduction and Notes by A. Guillaume. Oxford University Press, 1955.
[12] Příklad odkazování – Ishák 123 odkazuje na Ishákovu síru, poznámku na okraji 123.
[13] [Abú Dáwúd 11, 2142] odkazuje na sbírku hadísů Sahíh Muslim, knihu 11, číslo 2142.

[14] Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Dahlab proti Švýcarsku ze dne 15. února 2001, stížnost č. 42393/98.
[15] Viz např. https://nazory.aktualne.cz/komentare/ceska-ucitelka-nosi-do-skoly-muslimsky-satek-problem/r~i:article:775028/?redirected=1477857594.
[16] Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Dogru proti Francii ze dne 4. Března 2009, č. 27058/05.
[17] Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Leyla Sahin proti Turecku ze dne 10. listopadu 2005, č. 44774/98. odst.10.

Komentáře

comments