„Islám je urážka lidskosti“ – Maryam Namazie, ISLAMOFOB dne

Po dvou evropských křesťanech z dávné historie – papeži Urbanovi II. a válečníkovi Karlu Martelovi – vám představujeme ISLÁMOFOBKU DNE jihoasijskou (Irán) a naprosto ateistickou – dokonce pracuje v exilové Komunistické straně Iránu. Což nic nemění na tom, že je určitě rasistka, xenofob a samozřejmě nácek. Je podepsaná pod jednou peticí s takovými ISLÁMOFOBY, jako je Ayaan Hirsi Alí, Salman Rushdie a Talisma Nasrin, založila „Radu britských exmulimů“ a tvrdí, že islám utlačuje ženy. A to se neodpouští. 

10846002_10152927781642938_5664883650829718840_n

Z Iránu utekla jako šestnáctiletá, když její rodnou zemi zachvátila „islámská revoluce“. Žila v Indii, Anglii a USA, od studií dál se účastnila nejrůznějších dobročinných podniků – práce s uprchlíky, boj proti diskriminaci muslimských žen, protesty proti islámskému kamenování. Jenže to byla 80. – 90. léta, a to se ještě „mohlo“. Tehdy různé „charity pro dobrodruhy“ ještě neovládli sluníčkáři a mohla v tom být i politika, nejviditelnější islámský hnusorežim byl ten iránský, o Saudech a spol. se na západě spíš taktně mlčelo, a Irán byl nepřítel USA. Maryam navíc byla exilová komunistka, něco takového její převážně levicové okolí muselo respektovat… Ona sama příliš nehovořila o islámu; možná věřila, že iránský případ je jen ojedinělý, že ostatní mohamedánské země postupně, nějakou evolucí, islámskou blbárnu opustí, možná jako komunistka nepřikládala náboženským disputacím až takový význam…

Do problémů se dostala – a začala mluvit o islámu jako takovém – někdy po pádu Dvojčat. Jako mnoho islámských odpadlíků žijících na západě ji šokovalo strašlivé omlouvání, relativizování a sebeobviňování, které viděla u svých kolegů z řad progresivistických intelektuálů. Asi si též uvědomila, že zlo, které pamatovala z mládí, dál posílilo. Začala více psát o islámském vztahu mužů k ženám, o těžké situaci tajných bezvěrců v těch zemích, ale i proti kulturnímu relativismu, ve kterém odhalila západní zbabělost. Spolupodepsala petici „Společně proti novému totalitarismu“ a začala organizovat sebeobranné hnutí exmuslimů v západních zemích. Bojuje, a přidává na bojovnosti o to usilovněji, oč narůstají počty, radikalizace, drzost a agresivita druhé strany. Samozřejmě dostává výhružky smrtí, snaží se ji zesměšnit, říkají, že přehání…

Není „street fighter“, ba dokonce ani davový řečník. Uchovává si imidž seriozní akademické dámičky z progresivních kruhů (byť ji ty kruhy, v nejlepším případě, nerady trpí). Bude to souviset s jejím elitářstvím, ale to je jen moje interpretace (netuším, čím byli její rodiče v Iránu, stálo by za to zjistit). Druhá věc je, že takový člověk je též potřeba – daří se jí komunikovat s právníky, sponzory atd., potřebnými pro zachraňování exmuslimů a exmuslimek před jejich milujícími rodinkami, při sporech o děti a podobných chuťovkách. Protože je přijatelná i pro část intelektuálů, mohla by tvořit jakýsi „most“ mezi vzdělanci a řekněme lidovějším křídlem ISLÁMOFOBŮ, těmi kluky a holkami, které se s musly potkávají dnes a denně ve svých ulicích a vlakových zastávkách…

Čímž se dostávám k bodu, kde s Maryam souhlasím co do cíle, ale už ne postupu. Ona se velmi tvrdě, možná až přepjatě, distancuje od veškeré „lidové“ britské protiislámské scény, kterou pokládá za rasistickou (bigotní, xenofobní, konzervativní, atd.). Hází tu scénu do jednoho pytle – od opravdu trochu rasistické Britské národní strany až po multikulturní English Defence League. Píše na to téma dlouhá a celkem čtivá pojednání (odkaz
http://www.onelawforall.org.uk/wp-content/uploads/Enemies-not-Allies-web-version1.pdf) … a já si nemohu si pomoct, ale vidím v tom spíš strach salónní komunistky z postojů opravdových živých mužů a žen z Lidu, než cokoli jiného. Podle mě by, jako elitní ISLÁMOFOBKA, měla ty kluky spíš usměrňovat, než se proti nim hlasitě vymezovat. Nepřítele mají společného a střet s islámem není jen akademická disciplína. Islámci jedou na všech frontách, od podsvětí po byznys a velkou politiku, a ty fronty se navzájem podporují – a my se to musíme naučit také, chceme-li vyhrát.

Tak či onak, v očích hardcore imámů je mrtvá, stejně jako třeba Rushdie, nebo „veřejná islámská lesbička“ Irshad Manji – a stejně jako ti kluci, co chodí na pochody EDL. Pro exmuslimy a exmuslimky, lidí které v případě vítězství islámu čeká jistá smrt, udělala opravdu hodně. Kráčí si svou cestou, která možná je a možná není správná, ale kráčí po ní hrdě.

Diskuze k příspěveku viz link FB nahoře

Komentáře

comments