Islamofob dne: Antonio Primaldo, jeden z 800 Mučedníků z Otranta

10624663_10152950984152938_2393460774692621783_n

Dnešní ISLÁMOFOB DNE je kolektivní, a zavede nás do Itálie sklonku 15. století. Příběh Mučedníků z Otranta nám vlastně dokazuje, že ISLÁMOFOBOVÉ (a tedy jasní xenofobové, rasisté a dozajista i náckové) zde jsou od časů, co je islám islámem a mohou své rejdy páchat hromadně, a tím jsou ISLÁMOFOBNĚJŠÍ, mírumílovným mohamedánům nemilejší. Taky nám dokazuje, že islám už je mnoho staletí stejný…

še se rok 1480, od pádu Konstantinopole uplynulo pouhých 27 let. Vládcem Osmanské říše, jakož i chalífou všeho mohamedánstva, je ještě stále sultán Mehmed II Dobyvatel, tentýž, jehož děla zbořila hradby Konstantinopole a jehož vojska se přehnala Balkánem, dobyla zbytky Řecka, Bosnu, Albánii a Srbsko, válčila s valašským vojvodou Vladem Tepesem (http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/426436/Islamofob-dne-Vlad-III-Draculea.html) a získala pro Osmany severní černomořské pobřaží, zatímco jeho admirálové a korzáři bránili v křesťanské plavbě po Středozemním moři a ohrožovali křižácké pevnosti na Rhodu či Kypru. To vše však byly jen maličkosti – skutečnou korunou jeho vlády se mělo stát dobytí Říma, centra západního křesťanství. Džihádista, který by sebral křesťanům hned dvě hlavní města, by si dozajista zasloužil svých 72 panen, a nějakého toho panice k tomu.

Křesťanská strana, klasicky, byla rozhádaná a neschopná. Vždyť do doby Mehmedovy vlády spadala doba bezvládí na císařském trůně Svaté říše římské (mezi vládou Zikmunda Lucemburského a Fridricha III. Habsburského) stejně jako války uherského krále Matyáše Korvína proti říšskému císaři. Benátky, pravidelná páteř protiosmanských koalic ve Středomoří, podepsaly s machomety roku 1479 mírovou smlouvu. Papež a jeho italští spojenci v podstatě neměli, čím by se bránili případné invazi.

A alláhovci nezaváhali. V červenci 1480 se před Otrantem, ležícím na samé patě italské „boty“, objevilo 128 lodí, z toho 28 galér. Útoku, který mohl být jen větší razií, ale též mohl předznamenávat generální ofenzívu proti Itálii, velel Gedik Ahmed Paša. Vysazená armáda rychle dobyla slabě chráněné město a 11. srpna, po patnáctidenním obléhání, se vzdala i citadela, kam se uchýlila většina jeho obyvatel. Arcibiskup přivítal dobyvatele v kněžském odění – usekli mu hlavu. Ženy a starší děti odvlekli do otroctví, muže starší 15 let, stejně jako nemluvňata a staré ženy, pobili. V následujících týdnech a měsících mohamedáni napadli pobřežní města Lecce, Taranto a Brindisi. Invaze prý stála životy celkem 12 000 civilistů, 5 000 jich bylo odvlečeno do otroctví. Papež z nedalekého Říma volal o pomoc, současně plánoval evakuaci Věčného města …

Do dějin ISLÁMOFOBIE však Otranto vešlo 14 srpna 1480, tři dny po kapitulaci obránců. Tehdy si Gedik Ahmed Paša nechal předvést 800 nejzdatnějších zajatců, a učinil jim islámsky mírumílovnou nabídku – konverzi k islámu, nebo smrt. Na nabídku odpověděl mluvčí zajatců, povoláním krejčí. (Nešlo tedy o vojáky z povolání, spíš o měšťanské domobrance). Mohamedáni pak zajaté muže odvedli na Minervin pahorek, a tam jim chladnokrevně, jednomu po druhém, uřezali hlavy. Říká se, že jeden z muslimů, když viděl zbožné odhodlání vražděných křesťanů, nevydržel, a vyznal se z víry v Krista – ostatní muslimové jej okamžitě nabodli na kůl.

Nepřipomíná Vám to něco? Gedik Ahmed, jistě dobrý muslim, se na podzim 1480 choval úplně stejně, jako se v zimě 2014 chovají zvířata z ISIL, která prý „nemají s islámem nic společného“. Pořád ten samý příběh, včetně detailů – jen v tom 15. století neměli videokamery a internet. Možná neměl ani islám 15. století nic společného s islámem, ale spíš nám lžou ti, kdo tvrdí, že existuje ještě nějaký jiný, sluníčkový a hodnotný, islám.

Islámská vláda na jihu Itálie byla naštěstí jen krátkodechá. Dobyvatelé se chovali tak hovadsky, že záhy nebyli schopni získat potraviny od venkovanů a začali hladovět. Gedik Ahmed zanechal v Otrantu jen malou posádku a stáhl se do Albánie. Mezitím Ferdinand I. Neapolský posbíral armádu, posílenou o kontingent z Uher, a v květnu 1481 dobyl město zpět. Zhruba v téže době v daleké Konstantinopoli sebral čert Mehmeda II., sultána, kterému se málem podařilo dobýt za jeden život obě křesťanská hlavní města…

Otranto se z osmanského nájezdu nikdy nevzpamatovalo. Obyvatele se stěhovali do vnitrozemí a na sever, nikdo nechtěl žít v kdysi slavném městě na patě italské boty. Dnes má asi 5000 obyvatel, což je možná méně, než v době islámského vpádu. Zato jeho 800 mučedníků, blahoslavených roku 1771 papežem Klementem XIV., bylo v květnu 2013 na vatikánském náměstí Sv. Petra prohlášeno za svaté. Prý to znamená, že žijí život věčný…

 

autor: Martin Konvička