Islamofob dne – Sv. Jan z Damašku

Vyšlo na IVČRN dne 25.9.2014 (link)

islamofob_dne_sv_jan_z_damašku

Tento ISLÁMOFOB DNE je významný tím, že jde o prvního historicky známého ISLÁMOFOBA, jehož texty o islámu se nám zachovaly. Díky němu alespoň tušíme, jak na mohamedánskou expanzi reagovala „byzantská“, tj. východořímská, křesťanská inteligence, co současníky a oběti „prvního džihádu“ (toho za „pravověrných chalífů a jejich následníků, Umájovců, tedy zrhuba 610-750 n.l.) na islámu děsilo a odpuzovalo, a jak se vůbec stavěli k té strašlivé katastrofě, která tehdy postihla křesťanský, to jest post-antický či „náš“ svět.

Když si srovnáte mapu středomořského světa před islámskou expanzí, třeba tady (http://img3.wikia.nocookie.net/__cb20131109205212/althistory/images/d/df/Byzantine-empire.gif) a mapu oné první islámské expanze (http://www.usu.edu/markdamen/1320Hist&Civ/slides/14islam/mapspreadofislam.jpg), vidíme, že z křesťanského světa zbyly během jednoho staletí pouhé trosky.

Na prvý pohled je skoro nelogické, jak mohla hrstka nájezdníků z pouště během pár generací složit na kolena 2 prastará impéria (krom Byzance ještě Persii). Vysvětluje se to různě, oslabením těch dvou říší vzájemnými válkami, jejich vnitřní prohnilostí, sektářskou rozhádaností (platí zejm. pro Byzanc), následky nedávného moru … to vše bude pravda, ale jen málo historiků uvádí možná hlavní příčinu, a sice, že mohamedáni si podobně jako dnes ISIL absolutně nebrali servítky co do „pravidel válčení“. Byzanc a Persie spolu válčily skoro pořád, ale byly to války v podstatě ritualizované (bojovaly jen armády, většinou se šetřilo civilní obyvatelstvo a infrastruktura)… Machometi to dělali právě naopak, civilisté a infrastruktura byly primární cíle, s tím, že elitám se naopak nabízelo ušetření – odměnou za kolaboraci. A věru, i státní správa vznikající islámské říše byla po nějakou dobu v rukou kolaborující ne-islámské inteligence. Muslimové by nějaké správy země nebyli schopni, což ostatně vidíme v muslozemích i dnes. Naopak četní křesťané s nimi mohli spolupracovat a omlouvat si to jednak Ježíšovým „co je císařovo, císaři“, jednak odvolávkou na „menší zlo“. Mohamedáni ovšem měli jednu podmínku, kterou ostatně známe i z dnešní západní Evropy: Žádnou kritiku islámu, žádnou diskusi o něm, žádné „urážení“, což je pro muslimy prakticky cokoli.

Jedním z takových křesťanských kolaborantů byl Janův dědeček – muž, o kterém se říká, že vydal Damašek muslimům. Pro muslimy pracoval i jeho vzdělaný otec, úředník u dvora damašského chalífy Abd al-Malika. Jan byl pravděpodobně bilingivnní (řecky a arbsky), jeho učitelem byl navíc latinský učenec Cosmas, který se do chalifátu dostal jako zajatec. Skvěle vzdělaný Jan převzal úřad po svém otci – a jako arabský dvorský úředník se zapojil do sporu, který tehdy zmítal soupeřící zbytkovou Byzanc, a v němž šlo o uctívání či neuctívání svatých obrazů, takzvaných ikon. Vyžadovalo by to dlouhé vysvětlení, v zásadě někteří byzantští císařové přemýšleli, co převzít od nápadně úspěšných mohamedánů, aby se posílila obranyschopnost říše, no a napadlo je mimo jiné přestat s uctíváním „svatých obrazů“. Jan se postavil ZA uctívání ikon, tedy proti v ten moment oficiální byzantské pozici. Postupně ale jeho názor převládl i v Byzanci, což mu zajistilo věhlas mezi řeckoortodoxními věřícími. Zpětně si ovšem dovedeme představit, že se v tomto názoru těšil arabské podpoře: dělal vlastně „ideologickou diverzi“ proti křesťanskému císaři.

Někdy mezi léty 706 a 730 (zdroje se liší, s jistotou o té době víme velmi málo) Jan odešel z dvorské služby do kláštera Mar Šába v dnešním Izraeli. Souviselo to (asi) s postupnou arabizací chalifátu, s vytlačováním křesťanských úředníků muslimy; některé zdroje zmiňují, že byl vystaven jisté perzekuci. Zde Jan napsal svůj nejznámější spis, „Pégé gnóseós“ („Pramen poznání“). Jeho první část pojednává o filozofii, třetí část, tzv. „Výklad pravé víry“, byla systematickým zpracováním církevní nauky a získala mu u východních křesťanů podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy Tomáše Akvinského. Pro nás však je důležitá část druhá, „o Herezi“, v níž pojednává o různých „vírách nepravých“, mimo jiné i o islámu.

Zhluboka se nadechněte – je nějakých 100 let po Mohammedovi, 100 let trvá totální civilizační válka a křesťané nemají (nebo to aspoň nevíme) k dispozici nějaký manuál, který by pro ně shrnoval, kde se mohamedáni vlastně vzali a čemu věří… Jan, který sám pro mohamedány léta pracoval, takový manuál sepisuje (věnoval „Saracénům“ či „Hagaritům“ mnohem víc místa, než ostatním „herezím“), a snad se i postará, aby se jeho spis dostal za hranice arabské říše.

Je poměrně nesmlouvavý: pokládá muslimy za „předchůdce Antikrista“, načež rozebírá obsah Koránu, konfrontuje ho se Starým a Novým zákonem, ukazuje na faktické chyby (typu: kdo byli Ježíšovi rodiče, nebo proč dostal Mojžíš jiný „zákon“, než Mohammed). Od těchto pro současníka možná antikvárních teologických výtek však postupuje dál, rozebírá islámské predátorství k ženám (odmítá mnohoženství, hnusí se mu konkubinát). Odhaluje oportunismus, se kterým Mohammed rušil své vlastní příkazy, kdykoli se mu to hodilo, a vysmívá se nelogičnostem v popisu islámského ráje. Jeho „analýza“ není zdaleka tak pronikavá, jako analýzy současných kritiků islámu, ale to hlavní – falšování historie, krutost k ženám, mohammedova věrolomnost a faleš – tam jsou.

Čtenáři vládnoucí angličtinou ostatně posoudí sami: http://orthodoxinfo.com/general/stjohn_islam.aspx

Jan musel svým „rozborem islámu“ hodně riskovat – žil ostatně uvnitř chálifátu, a za něco takového byl pro nevěřícího psa, byť z „chráněného“ lidu knihy, opravdu škaredý trest smrti. O to víc překvapuje, proč něco podobného nevzniklo přímo v Byzanci – vždyť jakási kulturní výměna možná byla, jak dokazuje Janův zásah do byzantských sporů o ikonách. A možná ještě víc překvapuje, proč se důkladné kritice islámu, jejich úhlavního nepřítele, prakticky nevěnují současné křesťanské špičky…

Martin Konvička


Diskuze:

Tento ISLÁMOFOB DNE je významný tím, že jde o prvního historicky známého ISLÁMOFOBA, jehož texty o islámu se nám…

Posted by Islám v České republice nechceme on 24. září 2014

Komentáře

comments