IVČRN proti posílení pravomocí ombudsmanky Anny Šabatové

Islám v České Republice nechceme
Islám v České Republice nechceme

IvČRN proti posílení pravomocí ombudsmanky Anny Šabatové

 

Pokud nejširší veřejnost neznala názory a motivace Anny Šabatové z dřívějška, jistě je již poznala z jejího působení ve funkci ombudsmanky.  Zejména v kauze „hidžáby na školách“ plně vyjevila své postoje a naznačila kam úřad Veřejného ochránce práv pod jejím vedením bude směřovat. K prosazovaní postulátů multikulturalismu a potažmo i ideologie islámu, která multikulturalismus využívá jako trojského koně při islamizaci veřejného prostoru.

Protože pravomoci ombudsmana jsou v ČR relativně omezené, zejména co do možnosti právně závazného prosazení názorů a stanovisek ombudsmana, snahou Šabatové je nyní jejich značné posílení v tomto směru. Za tímto účelem se již mobilizovala spřízněná část politické scény vedená Ministrem pro lidská práva Dienstbierem, který chystá novelizace příslušných zákonů.

 

IvČRN vyzývá své členy a příznivce, stejně jako nejširší veřejnost, k veřejnému projevu nesouhlasu s posílením pravomocí ombudsmance Anně Šabatové. Zároveň vyzývá politiky, kteří v této věci budou rozhodovat, aby hlas veřejnosti respektovali.

 

 

Jaké pravomoci a úpravy zákonů Anna Šabatová požaduje a co z nich hrozí

 

Jak již bylo úvodem řečeno, ministr pro lidská práva Dienstbier  připravuje vládní návrhy novel řady zákonů, které mají pravomoci ombudsmanky Šabatové posílit resp. upravit legislativu k její spokojenosti. V současnosti první várka těchto novel zákonů(1) leží před schválením na Vládě ČR. Po předpokládaném schválení Vládou ČR  půjdou k dalšímu legislativnímu procesu do Parlamentu ČR.

Jedná se o spojené novely Zákona o Veřejném ochránci práv, Zákona o Ústavním soudu, novelu tzv. Antidiskriminačního zákona a z nich plynoucí pravomoci ombudsmana:

 

-pravomoc podávat tzv.veřejné žaloby ve věci diskriminace

Tedy podat žalobu k soudu, když dospěje k názoru, že něčí údajně diskriminační jednání „ohrožuje veřejný zájem“ nebo se dotýká „větší či neurčité skupiny osob“. Toto vymezení je ke všemu účelově vágní, aby šlo vztáhnout na jakékoliv jednání, které odporuje náhledu Šabatové na práva všemožných partikulárních skupin, menšin apod.

Pokud na toto rozšíření pravomocí nahlédneme konkrétně skrze kauzu „hidžáby ve školách“, tak zatímco nyní může ředitelku dotyčné školy pouze arogantně poučovat a komandovat, po přijetí novel by ji mohla silou celého úřadu s mnoha právníky v zádech žalovat a popotahovat po soudech. K tomu ještě musíme připočíst, že podle občanského soudního řádu je v řadě případů tzv. diskriminačních žalob otočeno důkazní břemeno. Žalovaný musí před soudem dokazovat, že se diskriminace nedopustil. V součtu všech těchto aspektů se pak ukazuje celá zrůdná mašinérie. která by se dostala Šabatové do rukou při prosazování jejích názorů.

 

-pravomoc podávat návrhy k Ústavnímu soudu na zrušení zákonů

Pravomoc podávat návrh na zrušení jakýchkoliv zákonů kdykoliv uzná za vhodné. Postavení a smysl ombudsmana jakožto kontrolního orgánu zabývajícího se ve vztahu veřejná správa-občan právě dodržováním platné legislativy se tak posouvá do rozměru občany nevoleného jednotlivce, který si nárokuje legislativu měnit, třebaže nepřímo skrze Ústavní soud. Zcela se tak narušuje dělba moci. Pravomoc podávat návrh na zrušení zákonů přijatých Parlamentem ČR nemá ani Vláda ČR.

V případě ideologa multikuluralismu ve funkci ombudsmana jako je Šabatová není těžké uhádnout, jakým směrem se bude snažit platné zákony usměrňovat.

 

Tím to ovšem nekončí. V dalším kole (2) usiluje Anna Šabatová o posílení právního postavení spřátelených (pseudo)lidskoprávních organizací a také o další legislativní zakotvení tzv. „antidiskriminace“ na úkor svobody občanů ČR.

 

-pravomoc podávat tzv. veřejné žaloby ve věci diskriminace rovněž (pseudo)lidskoprávním organizacím

Tedy stejná pravomoc jaké se dožaduje v prvním kole ombudsmanka Anna Šabatová pro sebe.  Podstatou tzv. veřejné žaloby (actio popularis) je oprávnění podat žalobu nikoliv na ochranu vlastních práv, kdy takové oprávnění má samozřejmě každý, ale v tzv.veřejném zájmu. Zde konkrétně při údajné diskriminaci většího či předem neurčitého počtu osob, rozuměj etnických, náboženských, sexuálních menšin apod.  Prakticky se jedná o analogii postavení prokurátora v trestním řízení přeneseném do civilního řízení. Takové postavení by získaly všemožné NGO a pak následně popotahovaly jimi „obžalované“ osoby z diskriminace po soudech. Samozřejmě s houfem právníků zaplacených daňovým poplatníkem skrze granty a dotace těmto NGO. K dokreslení zrůdnosti už snad jen dodat, že oprávněnou NGO k podávání takových žalob by byla ta, která si do statutu napíše, že je založena za účelem ochrany menšin před diskriminací.

Tento návrh Anny Šabatové je zjevnou „malou domů“ (pseudo)lidskoprávní lobby, tedy prostředí z kterého vyšla a s nímž sdílí svůj profesní a ideologický náhled na tzv. boj proti diskriminaci.

 

-rozšíření okruhu řízení s presumpcí viny žalovaného

Již současná právní úprava občanského soudního řádu (§133a) přenáší v řadě případů důkazní břemeno při nařčení z diskriminace na žalovaného. Šabatová nyní požaduje rozšíření katalogu těchto řízení s presumpcí viny na další případy. Pokud by došlo k novelizaci OSŘ podle jejího přání, nově by musel svou nevinu dokazovat například každý pronajímatel bytu, kterého by příslušník nějaké etnické, náboženské či jiné menšiny nařkl z diskriminace, když mu byt nepronajme.

 

Ze souhrnu těchto požadovaných úprav platné legislativy celkem jasně vyplývá o co Šabatové jde. V prvé řadě o posílení vlastního postavení i postavení spřízněných NGO při prosazování ideologického programu a možnost vrchnostensky jej nejširší společnosti vnutit. Zejména pak skrze získané postavení žalobců v asymetrických soudních řízeních, která budou následně vyvolávat proti všem, kdo jejich náhled zejména na to co je a není diskriminace nesdílí.  Zároveň usiluje o zhoršení postavení jimi žalovaných osob, zejména skrze rozšíření nehorázného institutu „presumpce viny“, který se vetřel do právního řádu ČR v souvislosti s tzv. Antidiskriminačním zákonem.

 

Zastavme společně tento novodobý fašismus! Pište svým poslancům, senátorům a dalším politikům, co si o věci myslíte. IvČRN se chystá rozeslat otevřený dopis jménem celé občanské iniciativy, je však nanejvýš nutné, aby co nejvíce občanů ČR, sami za sebe politiky kontaktovali a sdělili jim svůj názor.

 

(1) https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9M5L5UOU

(2) http://www.ceska-justice.cz/2014/09/sabatova-navrhuje-jeste-vice-sesnerovat-vztahy-mezi-lidmi-kvuli-diskriminaci/

 

 

 

Co reprezentuje Anna Šabatová

 

Nově instalovaná ombudsmanka Anna Šabatová je typickým příkladem, kdy z disidenta minulého režimu se stane aparátčík v režimu novém. Přestože se sama jistě považuje za „morální menšinu“, ve skutečnosti  reprezentuje novodobou totalitu politické korektnosti, řízeného sociálního inženýrství multikulturalismu a samozvané vrchnosti, která opět společnosti nutí svou ideologickou představu „světlých zítřků“.

 

Šabatová v porevoluční éře proslula kauzami, které dosti přesvědčivě ilustrují její postoje. Do kauzy „hidžáby na školách“ byla nejznámější kauza „Kuřim“.

Nemá cenu zde znovu otevírat celou bizarní kauzu 13 až 30leté Barbory/Aničky/Adama s temnější stránkou týrání dětí a pedofilní sekty. Podstatný je zde přístup Šabatové a její náhled na vlastní účast v kauze jakožto tehdejší zástupkyně ombudsmana O. Motejla. Porušení zákona (1), oznamovací povinnosti příslušným orgánům, dodnes obhajuje skrze své morální rozhodnutí, kterému připisuje přednost před zákonem. Srovnejme to naopak s jejím přístupem v kauze „hidžáby na školách“, kde její ústřední argument naopak zní, že postupuje striktně podle zákona (pozn. samozřejmě jen podle svého výkladu). Tento rozpor celkem jednoznačně ilustruje postoje Šabatové, že zákon je argumentem jen když se hodí do krámu.

 

Značný odpor veřejnosti rovněž vyvolaly opakované mediální vyjádření (2) Anny Šabatové volající po cenzuře médií, internetových diskuzí, převýchově dětí k toleranci apod. Vyjádření prezentovaná zatím jako soukromý názor, ale pokud je dáme do souvislosti například s materiálem, který jako návrh směrnic čeká v Evropském parlamentu pod Orwellovským názvem „Rámec národních předpisů pro propagaci tolerance“ (3), tyto postoje Anny Šabatové se projeví v plném světle. Anně Šabatové spřátelení idelogové multikulturalismu zde požadují mimojiné trestnost kritiky islámu, zřizování převýchovných táborů pro tzv. netolerantní mládež, vznik zvláštních jednotek ideopolicie, které na toleranci budou dohlížet apod.

 

Prozatimním vrcholem jsou postoje Anny Šabatové v kauze „hidžáby na školách“. Zatímco nejširší veřejnost v ČR oprávněně požaduje pojetí práva, a spravedlnosti v nejširším smyslu, jako především rovnosti před zákonem a dodržování shodných pravidel a povinností pro všechny, Anna Šabatová zde plně vyjevila svůj náhled ideoložky multikulturalismu při pojetí práva jakožto partikulárních práv zájmových skupin. V případě muslimů dokonce „práv“ ideologických.  Že se tím vracíme do středověkého pojetí personality práva, kdy co bylo dovoleno pánu, nebylo kmánu, Šabatové zjevně nevadí. A že se tím naleptává soudržnost společnosti jí nevadí už vůbec, rozklad nenáviděné národní (i ve smyslu kulturním) soudržnosti je cíl neomarxismu (multikulturalismu).

 

Dalším důležitým aspektem v této kauze je nehorázný přístup Anny Šabatové k ředitelce školy, kterou formou více či méně explicitních příkazů komandovala, jak k zahalování žáků přistupovat. V této souvislosti je nutno dodat, že právě v případě posílení pravomocí, tak jak je požaduje, by zmíněnou ředitelku mohla Šabatová nejen právně nezávazně buzerovat, ale i silou celého úřadu v zádech popotahovat po soudech.

(1) http://zpravy.aktualne.cz/domaci/kauza-anickapodle-ministerstva-sabatova-porusila-zakon/r~i:article:461643/

(2) http://zpravy.idnes.cz/anna-sabatova-ke-zprave-helsinskeho-vyboru-fko-/domaci.aspx?c=A130913_105226_domaci_nat

(3) http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2009_2014/documents/libe/dv/11_revframework_statute_/11_revframework_statute_en.pdf

——————-

Následuje otevřený dopis vládě ČR (zde) včetně připojených kontaktů na Úřad vlády ČR a jednotlivá ministerstva. Prosíme, pište, ozývejte se, reagujte.

Islám v České Republice nechceme
Islám v České Republice nechceme

Komentáře

comments