Je možné reformovat islám? – blog CSPI

Autor článku CSPI více na http://cspi-cz.blogspot.com/ Po listopadových útocích ve Francii se v médiích opět objevily názory, které hovoří o nutnosti reformy islámu. Minulé léto byl v Sýrii a Iráku vyhlášen chalífát a konfrontace jeho středověkých hodnot a metod s moderním světem 21. století má za následek, že se reforma islámu jeví jako ještě nutnější než kdy dříve. Podobný motiv měla i výzva francouzského ministra vnitra k zástupcům muslimské komunity. Apeloval na ně, aby šířili osvícený islám a postavili se tak proti tomu, co nazval “tmářskými názory samozvaného Islámského státu“. V reakci na požadavky na reformu islámu není od věci připomenout si postřeh významného britského historika Toma Hollanda z letošního května – reforma v islámu právě probíhá (odkaz na video zde).
Aby nám závěr Toma Hollanda dával smysl, je důležité si uvědomit, že koncept reformy je v islámu poněkud jiný, než by většina lidí na Západě očekávala. Reforma víry se v arabštině nazývá tadždíd, což znamená „obnova“. Člověk, který má být iniciátorem této obnovy, je označován jako mudžadíd. Takový člověk se má v islámském světě objevit zhruba každých sto let. Tato představa vychází z hadísu od Abú-Dawúda, jenž je mezi muslimy obecně považován za směrodatný zdroj. [1]
[Abú-Dawúd 37, 4278] Prorok řekl: „Každých sto let Alláh v tomto společenství povolá jedince, který jeho náboženství renovuje.“
Úlohou mudžadída však není přiblížit islám své době. Právě naopak – jeho úkolem je očistit islámskou doktrínu od všech vnějších nánosů a znovu ji přivést k její původní esenciální podobě, která vznikla v době Mohameda a jeho společníků. Obzvláště musí očistit islám od všech inovací. Arabské slovo pro inovaci v náboženství je bida a na rozdíl od češtiny má toto slovo v arabštině negativní nádech.
[Abú-Dawúd 40, 4590] On [Mohamed] potom řekl: „Nařizuji vám, abyste se obávali Alláha a naslouchali mu a byli poslušní, ať už jste pouhým habešským otrokem, protože ti z vás, kteří budou žít po mně, budou svědky velkých svárů. Musíte pak následovat moji sunnu a sunnu správně vedených chalífů. Držte se jí a ani o krok neustupujte. Vyhýbejte se novotám, neboť každá novota je inovací a každá inovace je chybou.“
Mohamedova sunna, Prorokův životní příklad, mluví jasně. Pokud nastane neshoda mezi muslimy, pak jsou na správné stezce ti, kteří jej co nejvěrněji napodobují. Tím se dostáváme k reformě, která dnes probíhá v islámském světě a která je svými stoupenci označována jako salafíja a odpůrci jako wahhábismus. Tento směr je často v západních médiích prezentován jako zvrácená nebo překroucená forma islámu, přitom ale jeho základní premisou je následování životního příkladu Mohameda a jeho společníků. Právě k takovému jednání korán vybízí všechny muslimy na 91 místech. Salafíja je oficiální státní ideologií Saúdské Arábie a Islámského státu a díky štědré podpoře bohatého saúdského království je nyní jedním z nejvlivnějších a nejrychleji rostoucích islámských hnutí, a to i v Evropě. Cíle a metody salafistů se nám nemusí líbit, ale to ještě neznamená, že můžeme jejich ideologii odsoudit jako překroucení islámu - mají silnou oporu v koránu, síře a hadísech.
 
Když západní komentátoři volají po reformě islámu, mají na mysli jiný typ reformy – posun ve směru k sekularismu a humanismu. Tato moderní západní představa se však zásadně liší od islámské koncepce reformy. Dokud bude Mohamed vnímán jako dokonalý morální vzor a kritika jeho osoby bude mezi muslimy a nemuslimy tabu, humanistická reforma islámu nemá mnoho šancí. Životní příklad Mohameda je totiž v islámu hlavním zdrojem násilí.
 
Srovnání množství slov věnovaných politickému násilí
Podrobit Mohamedův životní příklad kritice však není jednoduché. Dnes už není pochyb o tom, že kritizovat Mohameda nejen v islámských zemích, ale i v Evropě, znamená vystavit se vážnému riziku. Ať už jde o riziko ztráty života při útoku džihádistů nebo riziko ztráty společenského postavení po očerňující kampani ze strany politicky korektních elit. Na kritiku Mohameda jsou velmi citliví i tzv. umírnění muslimové. Není se čemu divit. Mohamedův život a jeho slova tvoří 86 % islámské doktríny. Proto se nabízí otázka, zda je vůbec možné reformovat islám tak, že ho přiblížíme západním sekulárním a humanistickým hodnotám, které jsou v naprostém protikladu k myšlenkám a názorům jeho zakladatele Mohameda.
 
Poznámky:
[1] Josef W. Meri: Medieval Islamic Civilization: An Encyclopedia (1. svazek, str. 678-679).
Centrum pro studium politického islámu