Káhirská islámská deklarace lidských práv – Cairo Declaration on Human Rights in Islam

Znění Káhirské deklarace lidských práv z roku 1990. Jedná se o lidská práva dle islámského práva šaría, která jsou i dle rozhodnutí EU soudu z roku 2003 v rozporu s všeobecnými lidskými právy.

Anglický a český překlad:

University of Minnesota
 


 

Cairo Declaration on Human Rights in Islam,Aug. 5, 1990, U.N. GAOR,
World Conf. on Hum. Rts., 4th Sess., Agenda Item 5, U.N. Doc.
A/CONF.157/PC/62/Add.18 (1993) [English translation].


The Nineteenth Islamic Conference of Foreign Ministers (Session of Peace, Interdependence and Development), held in Cairo, Arab Republic of Egypt, from 9-14 Muharram 1411H (31 July to 5 August 1990),

Keenly aware of the place of mankind in Islam as vicegerent of Allah on Earth;

Recognizing the importance of issuing a Document on Human Rights in Islam that will serve as a guide for Member states in all aspects of life;

Having examined the stages through which the preparation of this draft Document has so far, passed and the relevant report of the Secretary General;

Having examined the Report of the Meeting of the Committee of Legal Experts held in Tehran from 26 to 28 December, 1989;

Agrees to issue the Cairo Declaration on Human Rights in Islam that will serve as a general guidance for Member States in the Field of human rights.

Reaffirming the civilizing and historical role of the Islamic Ummah which Allah made as the best community and which gave humanity a universal and well-balanced civilization, in which harmony is established between hereunder and the hereafter, knowledge is combined with faith, and to fulfill the expectations from this community to guide all humanity which is confused because of different and conflicting beliefs and ideologies and to provide solutions for all chronic problems of this materialistic civilization.

In contribution to the efforts of mankind to assert human rights, to protect man from exploitation and persecution, and to affirm his freedom and right to a dignified life in accordance with the Islamic Shari’ah.

Convinced that mankind which has reached an advanced stage in materialistic science is still, and shall remain, in dire need of faith to support its civilization as well as a self motivating force to guard its rights;

Believing that fundamental rights and freedoms according to Islam are an integral part of the Islamic religion and that no one shall have the right as a matter of principle to abolish them either in whole or in part or to violate or ignore them in as much as they are binding divine commands, which are contained in the Revealed Books of Allah and which were sent through the last of His Prophets to complete the preceding divine messages and that safeguarding those fundamental rights and freedoms is an act of worship whereas the neglect or violation thereof is an abominable sin, and that the safeguarding of those fundamental rights and freedom is an individual responsibility of every person and a collective responsibility of the entire Ummah;

Do hereby and on the basis of the above-mentioned principles declare as follows:

ARTICLE 1:

(a) All human beings form one family whose members are united by their subordination to Allah and descent from Adam. All men are equal in terms of basic human dignity and basic obligations and responsibilities, without any discrimination on the basis of race, colour, language, belief, sex, religion, political affiliation, social status or other considerations. The true religion is the guarantee for enhancing such dignity along the path to human integrity.

(b) All human beings are Allah’s subjects, and the most loved by Him are those who are most beneficial to His subjects, and no one has superiority over another except on the basis of piety and good deeds.

ARTICLE 2:

(a) Life is a God-given gift and the right to life is guaranteed to every human being. It is the duty of individuals, societies and states to safeguard this right against any violation, and it is prohibited to take away life except for a shari’ah prescribed reason.

(b) It is forbidden to resort to any means which could result in the genocidal annihilation of mankind.

(c) The preservation of human life throughout the term of time willed by Allah is a duty prescribed by Shari’ah.

(d) Safety from bodily harm is a guaranteed right. It is the duty of the state to safeguard it, and it is prohibited to breach it without a Shari’ah-prescribed reason.

ARTICLE 3:

(a) In the event of the use of force and in case of armed conflict, it is not permissible to kill non-belligerents such as old men, women and children. The wounded and the sick shall have the right to medical treatment; and prisoners of war shall have the right to be fed, sheltered and clothed. It is prohibited to mutilate or dismember dead bodies. It is required to exchange prisoners of war and to arrange visits or reunions of families separated by circumstances of war.

(b) It is prohibited to cut down trees, to destroy crops or livestock, to destroy the enemy’s civilian buildings and installations by shelling, blasting or any other means.

ARTICLE 4:

Every human being is entitled to human sanctity and the protection of one’s good name and honour during one’s life and after one’s death. The state and the society shall protect one’s body and burial place from desecration.

ARTICLE 5:

(a) The family is the foundation of society, and marriage is the basis of making a family. Men and women have the right to marriage, and no restrictions stemming from race, colour or nationality shall prevent them from exercising this right.

(b) The society and the State shall remove all obstacles to marriage and facilitate it, and shall protect the family and safeguard its welfare.

ARTICLE 6:

(a) Woman is equal to man in human dignity, and has her own rights to enjoy as well as duties to perform, and has her own civil entity and financial independence, and the right to retain her name and lineage.

(b) The husband is responsible for the maintenance and welfare of the family.

ARTICLE 7:

(a) As of the moment of birth, every child has rights due from the parents, the society and the state to be accorded proper nursing, education and material, hygienic and moral care. Both the fetus and the mother must be safeguarded and accorded special care.

(b) Parents and those in such like capacity have the right to choose the type of education they desire for their children, provided they take into consideration the interest and future of the children in accordance with ethical values and the principles of the Shari’ah.

(c) Both parents are entitled to certain rights from their children, and relatives are entitled to rights from their kin, in accordance with the tenets of the shari’ah.

ARTCLE 8:

Every human being has the right to enjoy a legitimate eligibility with all its prerogatives and obligations in case such eligibility is lost or impaired, the person shall have the right to be represented by his/her guardian.

ARTICLE 9:

(a) The seeking of knowledge is an obligation and provision of education is the duty of the society and the State. The State shall ensure the availability of ways and means to acquire education and shall guarantee its diversity in the interest of the society so as to enable man to be acquainted with the religion of Islam and uncover the secrets of the Universe for the benefit of mankind.

(b) Every human being has a right to receive both religious and worldly education from the various institutions of teaching, education and guidance, including the family, the school, the university, the media, etc., and in such an integrated and balanced manner that would develop human personality, strengthen man’s faith in Allah and promote man’s respect to and defence of both rights and obligations.

ARTICLE 10:

Islam is the religion of true unspoiled nature. It is prohibited to exercise any form of pressure on man or to exploit his poverty or ignorance in order to force him to change his religion to another religion or to atheism.

ARTICLE 11:

(a) Human beings are born free, and no one has the right to enslave, humiliate, oppress or exploit them, and there can be no subjugation but to Allah the Almighty.

(b) Colonialism of all types being one of the most evil forms of enslavement is totally prohibited. Peoples suffering from colonialism have the full right to freedom and self-determination. It is the duty of all States peoples to support the struggle of colonized peoples for the liquidation of all forms of and occupation, and all States and peoples have the right to preserve their independent identity and econtrol over their wealth and natural resources.

ARTICLE 12:

Every man shall have the right, within the framework of the Shari’ah, to free movement and to select his place of residence whether within or outside his country and if persecuted, is entitled to seek asylum in another country. The country of refuge shall be obliged to provide protection to the asylum-seeker until his safety has been attained, unless asylum is motivated by committing an act regarded by the Shari’ah as a crime.

ARTICLE 13:

Work is a right guaranteed by the State and the Society for each person with capability to work. Everyone shall be free to choose the work that suits him best and which serves his interests as well as those of the society. The employee shall have the right to enjoy safety and security as well as all other social guarantees. He may not be assigned work beyond his capacity nor shall he be subjected to compulsion or exploited or harmed in any way. He shall be entitled – without any discrimination between males and females – to fair wages for his work without delay, as well as to the holidays allowances and promotions which he deserves. On his part, he shall be required to be dedicated and meticulous in his work. Should workers and employers disagree on any matter, the State shall intervene to settle the dispute and have the grievances redressed, the rights confirmed and justice enforced without bias.

ARTICLE 14:

Everyone shall have the right to earn a legitimate living without monopolization, deceit or causing harm to oneself or to others. Usury (riba) is explicitly prohibited.

ARTICLE 15:

(a) Everyone shall have the right to own property acquired in a legitimate way, and shall be entitled to the rights of ownership without prejudice to oneself, others or the society in general. Expropriation is not permissible except for requirements of public interest and upon payment of prompt and fair compensation.

(b) Confiscation and seizure of property is prohibited except for a necessity dictated by law.

ARTICLE 16:

Everyone shall have the right to enjoy the fruits of his scientific, literary, artistic or technical labour of which he is the author; and he shall have the right to the protection of his moral and material interests stemming therefrom, provided it is not contrary to the principles of the Shari’ah.

ARTICLE 17:

(a) Everyone shall have the right to live in a clean environment, away from vice and moral corruption, that would favour a healthy ethical development of his person and it is incumbent upon the State and society in general to afford that right.

(b) Everyone shall have the right to medical and social care, and to all public amenities provided by society and the State within the limits of their available resources.

(c) The States shall ensure the right of the individual to a decent living that may enable him to meet his requirements and those of his dependents, including food, clothing, housing, education, medical care and all other basic needs.

ARTICLE 18:

(a) Everyone shall have the right to live in security for himself, his religion, his dependents, his honour and his property.

(b) Everyone shall have the right to privacy in the conduct of his private affairs, in his home, among his family, with regard to his property and his relationships. It is not permitted to spy on him, to place him under surveillance or to besmirch his good name. The State shall protect him from arbitrary interference.

(c) A private residence is inviolable in all cases. It will not be entered without permission from its inhabitants or in any unlawful manner, nor shall it be demolished or confiscated and its dwellers evicted.

ARTICLE 19:

(a) All individuals are equal before the law, without distinction between the ruler and the ruled.

(b) The right to resort to justice is guaranteed to everyone.

(c) Liability is in essence personal.

(d) There shall be no crime or punishment except as provided for in the Shari’ah.

(e) A defendant is innocent until his guilt is proven in a fast trial in which he shall be given all the guarantees of defence.

ARTICLE 20:

It is not permitted without legitimate reason to arrest an individual, or restrict his freedom, to exile or to punish him. It is not permitted to subject him to physical or psychological torture or to any form of maltreatment, cruelty or indignity. Nor is it permitted to subject an individual to medical or scientific experiments without hisconsent or at the risk of his health or of his life. Nor is it permitted to promulgate emergency laws that would provide executive authority for such actions.

ARTICLE 21:

Taking hostages under any form or for any purpose is expressly forbidden.

ARTICLE 22:

(a) Everyone shall have the right to express his opinion freely in such manner as would not be contrary to the principles of the Shari’ah.

1.. Everyone shall have the right to advocate what is right, and propagate what is good, and warn against what is wrong and evil according to the norms of Islamic Shari’ah.

(c) Information is a vital necessity to society. It may not be exploited or misused in such a way as may violate sanctities and the dignity of Prophets, undermine moral and ethical Values or disintegrate, corrupt or harm society or weaken its faith.

(d) It is not permitted to excite nationalistic or doctrinal hatred or to do anything that may be an incitement to any form or racial discrimination.

ARTICLE 23:

(a) Authority is a trust; and abuse or malicious exploitation thereof is explicitly prohibited, in order to guarantee fundamental human rights.

(b) Everyone shall have the right to participate, directly or indirectly in the administration of his country’s public affairs. He shall also have the right to assume public office in accordance with the provisions of Shari’ah.

ARTICLE 24:

All the rights and freedoms stipulated in this Declaration are subject to the Islamic Shari’ah.

ARTICLE 25:

The Islamic Shari’ah is the only source of reference for the explanation or clarification of any of the articles of this Declaration.

Zdroj:http://hrlibrary.umn.edu/instree/cairodeclaration.html


Český překlad:

Deklarace lidských práv v islámu

 

Článek 1:
(a) Všechny lidské bytosti tvoří jednu rodinu, jejíž členy spojuje poddané postavení vůči Bohu , a všichni jsou potomci Adama. Všichni lidé jsou si rovni v základní lidské důstojnosti a základních povinnostech a odpovědnosti, bez jakékoli diskriminace na základě rasy, barvy pleti, jazyka, víry, pohlaví, náboženské příslušnosti, politické příslušnosti, sociálního postavení nebo jiných kritérií. Pravé Boží náboženství zaručuje, posílení této důstojnosti spolu se zachováním nedotknutelnosti lidské osobnosti.
(b) Všechny lidské bytosti jsou Boží stvoření a On nejvíce miluje ty, kteří jsou nejprospěšnější Jeho stvořením a nikdo není nadřazen druhému, jen z pohledu bohabojnosti a dobrých skutků.

Článek 2:
(a) Život je Boží dar a právo na život je zaručeno každé lidské bytosti. Je povinností každého jednotlivce, společností a států zaručit toto právo proti jakémukoli jeho narušení a je zakázáno vzít život druhému člověku kromě z důvodů, které jsou předepsány v Šaría.
(b) Je zakázáno použití jakýchkoli prostředků, které by mohly vést v genocidní zničení lidstva.
(c) Ochrana lidského života během doby, kterou člověku určil Bůh na tomto světě, je povinností vycházející ze Šaríe.
(d) Ochrana před ublížením na zdraví je zaručené právo. Je povinností státu jej ochránita je zakázáno jej porušit bez oprávněného důvodu předepsaného v Šaríi.

Článek 3:
(a) V případě použití síly a v případě ozbrojeného konfliktu není přípustné zabití neozbrojeného civilisty, zvláště pak starých lidí, žen a dětí. Ranění a nemocní mají právo na lékařské ošetření; a váleční zajatci mají právo na výživu, přístřeší a oblečení. Je zakázáno znevažovat a mrzačit mrtvá těla. Je nutné vyměňovat válečné zajatce a zajišťovat jim návštěvy, nebo setkání rodin, které jsou rozdělené kvůli válce.
(b) Je zakázáno kácet stromy, ničit zemědělské plodiny a zabíjet hospodářská zvířata, ničit civilní budovy nepřátelské strany střelbou, odstřelováním, nebo jinými způsoby.

Článek 4:
Každá lidská bytost má právo na lidskou důstojnost a ochranu svého jména a cti během svého života i po něm. Stát a společnost musí zaručit ochranu ostatků a pohřebních míst před znesvěcováním.

Článek 5:
(a) Rodina je základ společnosti a manželství je základem rodiny. Muž a žena mají právo na uzavření manželství a žádné omezení kvůli rase, barvy pleti nebo národnosti jim v tom nemohou bránit.
(b) Společnost a stát musí odstranit všechny překážky pro uzavření manželství a ulehčovat jej a zároveň má povinnost ochraňovat rodinu a její blaho.

Článek 6:
(a) Žena je rovnocenná muži v lidské důstojnosti a má svá vlastní práva a povinnosti. Je samostatným občanským subjektem a má svou finanční nezávislost, právo ponechat si své vlastní jméno a zachovat rodokmen.
(b) Manžel je odpovědný za chod a blaho rodiny.

Článek 7:
(a) Okamžikem narození má každé dítě právo vůči svým rodičům, společnosti a státu na správné ošetřování, výchovu, materiální, zdravotní a morální péči. Jak plod, tak matka, musí být ochraňovány a musí jim být poskytnuta zvláštní péče.
(b) Rodiče a ti, kteří jsou v pozici jako rodiče, mají právo zvolit druh vzdělání, které preferují pro své děti, za předpokladu, že berou v úvahu nejlepší zájem a budoucnost dětí v souladu s etickými hodnotami a principy Šaríe.
(c) Oba rodiče mají specifická práva vůči svým dětem a příbuzní mají práva vycházející z příbuznosti v souladu s principy Šaríe.

Článek 8:
Každá lidská bytost má právo užívat právní způsobilosti, se všemi právy a povinnostmi. V případě, že je schopnost nakládat se svou právní způsobilostí omezena nebo ztracena, má tato osoba právo být zastupována svým zástupcem.

Článek 9:
(a) Vzdělání je povinností a poskytování vzdělávání musí být zaručeno společností a státem. Stát musí zajistit dostupnost, způsoby a prostředky pro získávání vzdělání a musí zaručit jeho různorodost v zájmu společnosti tak, aby mohl být každý člověk seznámen s islámským náboženstvím a mohl odhalovat tajemství vesmíru ku prospěchu lidstva.
(b) Každá lidská bytost má právo získat jak náboženské, tak světské vzdělání v různých vzdělávacích , výukových a výchovných institucích, zahrnujících rodinu, školy, univerzity, média apod., a to takovým celkově vyváženým způsobem, který umožní jeho osobnostní růst, posílí víru v Boha a podpoří respekt člověka k právům a povinnostem a vůli k jejich obraně.

Článek 10:
Islám je náboženství skutečné nezkažené přirozenosti. Je zakázáno využívat jakékoli formy nátlaku na člověka nebo zneužívat jeho chudoby a nevzdělanosti k tomu, aby přešel od jednoho náboženství k druhému nebo k ateismu.

Článek 11:
(a) Lidské bytosti se rodí svobodné a nikdo nemá právo je zotročovat, ponižovat, utlačovat nebo zneužívat a neexistuje jiné poddanosti kromě poddanosti vůči Bohu.
(b) Kolonialismus všech typů je jednou z nejhorších forem porobení a je zcela zakázán. Lidé, kteří trpní pod kolonialismem mají plné právo na svobodu a na sebeurčení. Je povinností všech států a národů podporovat snažení porobených národů o odstranění jakékoli formy okupace a všechny státy a národy mají právo zachovat si svou nezávislost a kontrolu nad svým bohatstvím a přírodními zdroji.

Článek 12:
Každý člověk má v rámci Šaría právo na volný pohyb a na to, aby si zvolil své bydliště, ať už ve své zemi, nebo mimo ni. A pokud je pronásledován, má právo hledat azyl v jiné zemi. Země poskytující azyl má povinnost poskytnout uprchlíkovi ochranu, dokud nebude tato osoba v bezpečí, a to za předpokladu, že uprchlík nevyhledává azyl za účelem spáchání činu, který je v šarí’a označen jako zločin.

Článek 13:
Právo na práci je zaručeno státem a společností pro každého práceschopného člověka. Každý má právo si vybrat práci, která mu nejlépe vyhovuje a které odpovídá jeho zájmům, stejně jako zájmům společnosti. Zaměstnanec má právo na ochranu a bezpečí, stejně jako na další sociální záruky. Nesmí mu být přidělena práce nad jeho schopnosti a nesmí být podroben donucování, zneužívání, nebo jakémukoli poškozování. Má nárok – bez ohledu pohlaví – na odpovídající mzdu za svou práci bez zpoždění, stejně jako právo na dovolenou a příspěvky, které si zaslouží. Zaměstnanec má ze své strany povinnost své práci věnovat veškerou pozornost a pečlivost. V případě sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí zasáhnout stát a spor napravit, potvrdit právní nároky a vykonat nestrannou spravedlnost.

Článek 14:
Každý má právo vydělávat si na živobytí legální cestou bez monopolizace, podvodu, či poškozování sebe nebo ostatních. Lichva (riba) je jednoznačně zakázána.

Článek 15:
(a) Každý má právo vlastnit majetek nabytý legitimní cestou a má nárok na svá vlastnická práva bez poškozování sebe, ostatních nebo společnosti obecně. Vyvlastnění není přípustné, s výjimkou veřejného zájmu, a to pouze za výplatu bezodkladné a odpovídající náhrady.
(b) Konfiskace majetku je zakázána s výjimkou nutnosti vymezené zákonem.

Článek 16:
Každý má právo, aby využíval plody své vědecké, literární, umělecké nebo technické práce, jejímž je autorem. Má právo na ochranu hmotného i nehmotného prospěchu z této práce, pokud to není v rozporu s principy Šaríe.

Článek 17:
(a) Každý má právo na život ve slušném prostředí, daleko od neřestí a morální zkaženosti, které poskytne člověku zdravý morální osobnostní vývoj a je povinností státu a všeobecně společnosti zaručit toto právo.
(b) Každý má právo na zdravotní a sociální péči a na přístup k veřejné občanské vybavenosti, kterou poskytuje stát a společnost podle dostupných zdrojů státu a společnosti.
(c) Stát má povinnost zaručit právo jednotlivce na slušné živobytí, které splní jeho – a na něm závislých osob – potřeby zahrnující potraviny, ošacení, bydlení, vzdělání, lékařskou péči a všechny ostatní základní životní potřeby.

Článek 18:
(a) Každý má právo na život v bezpečí pro sebe, své rodinné příslušníky a ochranu svého náboženství, své cti a svého majetku.
(b) Každý má právo na soukromí v osobních otázkách svého domova, své rodiny, majetku a vztahů. Je zakázáno člověka špehovat, sledovat, nebo poškozovat jeho dobré jméno. Stát má povinnost ochránit člověka před svévolným zasahováním do života.
(c) Soukromí domovů je ve všech případech nedotknutelné. Je zakázáno do nich vstupovat bez povolení jejich obyvatel, nebo protiprávním způsobem, nesmí být zničen nebo zabaven a obyvatelé nesmí být vystěhováni.

Článek 19:
(a) Všechny osoby jsou si před zákonem rovny, bez rozdílu mezi vládci a občany.
(b) Právo vyžadovat spravedlnost je zaručeno všem.
(c) Právní odpovědnost je ve své podstatě individuální.
(d) Nesmí být nic označováno za zločin a nesmí být trestáno nic, kromě toho, co je ustanoveno v Šaríi.
(e) Obviněná osoba je považována za nevinnou, dokud není prokázána vina v procesu bez zbytečných průtahů a musí být zajištěna obhajoba obviněného.

Článek 20:
Není dovoleno bez legitimního důvodu zatknout osobu, nebo omezit její svobodu, donutit k vyhnanství, nebo ji trestat. Je zakázáno vystavit člověka fyzickému nebo psychickému mučení, nebo jakékoli formě špatného zacházení, týrání nebo ponížení. Stejně tak není povoleno vystavit člověka lékařským nebo vědeckým pokusům bez jeho vědomí, nebo vystavovat jeho zdraví a život ohrožení. Stejně tak není možné vyhlásit mimořádné zákony, které by výše zmíněné akce povolovaly.

Článek 21:
Braní rukojmích v jakékoli formě, nebo za jakýmkoli účelem je přísně zakázáno.

Článek 22:
(a) Každý má právo vyjádřit svobodně svůj názor takovým způsobem, který není v rozporu s principy šarí’a.
(b) Každý má právo obhajovat a doporučovat správné a varovat před špatným a hříšným podle zásad islámské Šaríe.
(c) Informovanost je životně důležitá potřeba společnosti. Nesmí být využita nebo zneužita způsobem, který poškodí vážnost a důstojnost proroků, narušuje morální a etické hodnoty nebo rozkládá, poškozuje nebo narušuje společnost nebo oslabuje její důvěryhodnost.
(d) Je zakázáno vyvolávat nacionalistickou nebo ideologickou nenávist nebo dělat cokoli, co může podněcovat k jakékoli formě rasové diskriminace.

Článek 23:
(a) Pravomoc znamená důvěru; její zneužití nebo škodlivé využívání je zakázáno, aby byla ochráněna základní lidská práv
(b) Každý má právo se účastnit, přímo nebo nepřímo, na správě veřejných záležitostí své země. Každý má také právo zastávat veřejné funkce v souladu s ustanoveními Šaríe.

Článek 24:
Všechna práva a svobody stanovené v této deklaraci jsou předmětem islámské Šaríe.

Článek 25:
Islámská Šaría je jediný zdroj pro vysvětlení nebo bližšího objasnění každého z článků této deklarace.

Komentáře

comments