Levicový anti-antiislamista Libicher bortí mýtus o vině bílého muže

Šéf ČSSD Za orálek vysvětloval teroristické útoky muslimů typicky pomocí „bílé viny“. Doslova řekl:
„Západ se v koloniích choval jako nacisté.“
Např zde
Miroslav Libicher, levicový anti-antiislamista se k tomu vyjádřil překvapivě rozumně.
Co na to řeknou jeho neomarxističtí kolegové?
„Zaorálek to zřejmě myslí dobře a chce se povznést nad dichotomii „hodná západní civilizace vs. nepochopitelně zlí a zuřiví muslimové“, ale jeho teze o koloniálních kořenech dnešního (muslimského) radikalismu je žel spekulací, kterou není možné o nic opřít.
Je sice pravdou, že kolektivní paměť na koloniální období pomáhá utvářet protizápadní sentiment a že některá protizápadně orientovaná náboženská / nacionalistická hnutí se původně zrodila v kontextu odporu vůči kolonialismu, ale třeba Islámský stát a jeho bojovníky skrze dědictví kolonialismu vysvětlit nelze.

Je třeba vzít v úvahu například to, že:

1) Obdiv k Západu a k západní (pop)kultuře – byť třeba selektivní a nikoli nekritický – ve skutečnosti existuje snad po celém světě. Většina bývalých kolonizovaných zemí s někdejšími koloniálními mocnostmi stále čile spolupracuje.

2) Některé líhně islámského radikalismu (ano, dívám se tvým směrem, Saúdská Arábie) ani Západem kolonizovány nebyly. A třeba dnešní Pákistán, Indie a Bangladéš byly dříve součástí Britské Indie, přičemž zdaleka největší problém s radikalismem má ten první stát.

3) Nezdá se, že by dnes byli třeba Arabové výrazně popuzováni někdejším útlakem ze strany Osmanské říše. Současné Turecko je mezi Araby spíš obdivováno jako moderní, úspěšný, sebevědomý stát a svého druhu vzor.

4) Nečelíme srovnatelně silnému násilnému radikalismu Vietnamců, Indů, Filipínců apd.

5) Většina z těch zemí, kde se islámský radikalismus nejvíc uchytil, zdaleka nepatří mezi ty nejchudší či nejvíce zasažené koloniálním útlakem.

6) Byť jeho ideové podhoubí je starší, masově rozšířeným a svého druhu úspěšným fenoménem se islámský radikalismus začal stávat až někdy na přelomu 70. a 80. let 20. století; na Západě nešlo o zásadní téma dříve jak do útoků 11. září 2001.

Prostě se ukazuje, že faktory jako je chudoba, nevzdělanost, či někdejší historické křivdy se na utváření násilného radikalismu a terorismu podílí velmi malou, mnohdy možná zcela zanedbatelnou, měrou,“ končí Libicher.

Komentáře

comments