Má smysl číst texty Jana Čulíka? Kam až je možné ve lhaní zajít…

Má vůbec smysl číst texty Jana Čulíka? Bůhví. Tak či tak, dnes jsem to udělal. Snad jsem tím nezískal víc než pocit čistého úžasu, ale byl to úžas mimořádné síly. Kam až může intelektuál ve lhaní zajít…

V textu „Husákovská normalizace jako předchůdce dnešní globální postpravdivé éry“ Čulík nalézá podobnost mezi komunistickým potlačením svobody v sedmdesátých letech a dnešním stavem věcí. Budiž, historie ráda přehrává tytéž divadelní kusy, jen s jinými herci. Neuvěříte však, koho Jan Čulík ve svém zvráceném výkladu dnes do role normalizátorů, držitelů moci, jejichž snahou je potlačit všechny myšlenky a projevy, odchylující se od jejich dogmatiky, obsazuje. Vás.

Podle vydavatele Britských listů jste to vy, kdo podobně jako tehdy cíleně likviduje ušlechtilé intelektuály jako je Čulík, jste to vy a vaše diskuze na sociálních sítích, kdo zavádí novou povinnou ideologii, kdo brání v rozkvětu ducha a potlačuje všechny ideje, podrývající autoritu držitelů moci. Vy říkáte a píšete své názory, myslíte volně a vlastní hlavou, a tím způsobujete novou „Biafru ducha“. Neuvěřitelné.

Čulík je schopen zcela převrátit realitu. Podle něj ta část intelektuálů, která dnes spolupracuje s vládou na potlačování politických svobod, která obhajuje vznik ministerstev pravdy, která vytváří ideologickou zástěrku, jíž jsou zdůvodňovány další a další regulace, ti moci a postavení zaprodaní intelektuálové, kteří jdou přímo proti veřejnému mínění, kteří dokonce jako Čulík vytvářejí konstrukce, opravňující potlačovat názory nesouhlasící s oficiální doktrínou, ti všichni jsou ubohou potlačovanou elitou, jíž se vy, obyčejní lidé, pokoušíte zničit. Jste to vy, kdo chce intelektuálně bohatou veřejnou diskuzi – tj. manipulaci, ostrakizaci, nadávky a přestrojování se za vagíny – změnit v infantilní blábolení. A to vše děláte, když na facebooku otevřeně napíšete, co si myslíte. Ty strašné pohromy novodobé normalizace podle Čulíka přináší svoboda slova, a jedinou cestou, jak tu hrůzu zvrátit, je potlačit ji.

Ne, Čulík není blázen. Čulík je zkorumpovaný. Je absolutně, perfektně zkorumpovaný stejně jako je zkorumpovaná celá ta „intelektuálská elita“, k níž sám sebe soustavně přiřazuje. Je schopen prohlásit černé za bílé, neexistující za zřejmé, pravdu za lež a obráceně, je schopen zpronevěřit se vší logice. Tak jako to dělají neomarxisté ovládající politické obory na univerzitách, jež se tváří jako věda, tak jako to dělají intelektuálové v neziskových organizacích, jako je zkorumpovaná intelektuálská svoloč v ekologistických spolcích a lidskoprávních smečkách čerpačů dotací. Jsou zkorumpovaní bezvýhradnou podmíněností svého živobytí obhajobou dogmat, z nichž je vystavěli. Až se jejich ideologie zhroutí, nebudou už ničím. Jejich akademické tituly budou stejně bezcenné jako se náhle staly bezcennými tituly komunistických politruků v devadesátém roce. Přijdou o své granty, o své funkce, o svá postavení. Přijdou o všechno, a tak musí a budou lhát až do hořkého konce.

Historie opravdu čas od času přehrává tytéž hry. Dnes přehrává představení o selhání intelektuálních elit. V oblíbené roli aktivistických novinářů již neuvi28díte pana Krychtálka ani pana Kojzara, v novém režijním zpracování už nenajdete Rudé právo. Roli nově nastudoval vydavatel Britských listů Jan Čulík. Ale to nevadí. Dopadne to stejně.

Viktor Lošťák