Mohamedův život – klíč k pochopení islámu – CSPI blog | převzato

Autor článku - CSPI více na http://cspi-cz.blogspot.com/ Dnes již neválčíme ve jménu historických vojevůdců, jako byli César, Napoleon a jiní. Každý den však zemře spousta lidí, kteří následovali příklad Mohamedova jednání. Islám je po 1400 letech své existence silnější než kdy dřív. Přečtěte si shrnutí Mohamedova životního příběhu; je působivé, nebudete se u něj nudit a díky nabytým informacím porozumíte mnoha událostem současného světa.
 
Většina lidí se snaží pochopit islám na základě koránu, ale to není tak jednoduché. Korán neobsahuje ucelené příběhy, postrádá chronologické řazení a spousta prvků se v něm opakuje. Obsahuje například 91 veršů, které zdůrazňují, že Mohamed je vzorem dokonalého muslima. Aby byl věřící správným muslimem, nestačí věřit v Alláha, ale je potřeba praktikovat islám přesně tak, jako to dělal Mohamed. Islám tedy není možné pochopit jen na základě koránu, je také důležité znát Mohamedův životopis nazývaný "síra". Dále máme k dispozici hadísy, příběhy z Mohamedova života.
 
Poměr množství textu v základní trilogii islámu (tj. korán, síra a hadísy)
Kdo zná Mohamedův život, zná islám
Mohamed pocházel z rodu Kurajšovců. Vyrůstal jako sirotek a vychoval ho jeho strýc Abú Tálib. Mohamed se živil tím, že doprovázel karavany do Sýrie a byl dobrým obchodníkem. Jeho první ženou byla bohatá vdova Chadídža, se kterou měl šest dětí. Mohamed byl velmi zbožný muž. Ve svých 40 letech začal mít vidění, v nichž rozpoznal archanděla Gabriela, skrze něhož k němu promlouval Alláh.
 
Tehdejší Mekka byla polyteistická. Mohamedovo nové náboženství se nedočkalo žádné velké odezvy. Ta se dostavila, až když Mohamed začal odsuzovat stará náboženství a zvyklosti. Hlásal, že islám je jedinou alternativou. To vyvolalo v Mekce rozpory. Mohamed však byl chráněncem svého strýce, který měl ve společnosti vážené místo.
 
Což nevědí, že pro toho, kdo protiví se Alláhu a Jeho poslu, je určen oheň pekelný, v němž bude nesmrtelný? A to je potupa nesmírná. [Korán 9:63]
 
Mekkánci Mohamedovi nabídli řadu kompromisů, ale on je všechny odmítl. Když Mohamedova žena a strýc Abú Tálib zemřeli, Mohamed musel opustit Mekku. Útočiště našel v Medíně. Ve městě probíhaly spory mezi jednotlivými kmeny, což byl jeden z důvodů, proč Mohameda do Medíny pozvali. Mohamed se tam oženil se Sawdou a šestiletou Áišou.
 
Asi sedm měsíců po příchodu do Medíny Mohamed, ve věku padesáti tří let, dovršil své manželství s Áišou, nyní devítiletou. Přestěhovala se z domu svého otce do místa, které se mělo stát obytným areálem sousedícím s mešitou. Vzhledem k jejímu věku jí dovolili, aby si s sebou do harému vzala panenky. [M177]
 
Rok po příchodu do Medíny se Mohamed začal připravovat na válku s káfiry, jak mu Alláh přikazoval. Během posvátného měsíce míru Mohamedova družina porušila kmenové válečné zvyklosti a zaútočila na karavanu směřující do Mekky. Podle koránu však nešlo o nic nelegálního - zabití káfirů bylo morální, protože odporovali islámu.
 
Z Mohameda se stává vojevůdce, vzniká koncept džihádu a boje ve jménu islámu
V bitvě u Badru poráží muslimové početnější mekkánskou armádu. Islám přitahuje čím dál více následovníků a stává se ozbrojenou politickou silou s náboženskou motivací. Pětinu ukořistěného bohatství si vždy nárokuje Alláhův prorok.
 
Nárůst islámu za Mohamedova působení v Mekce a Medíně
Než se objevil islám, bylo zabití rodinného příslušníka a soukmenovce nepředstavitelné. S příchodem islámu začali muži ve jménu Alláha zabíjet své bratry a otce.
 
Jak vláčeli těla ke studni, jeden z muslimů uviděl, jak dovnitř vhazují tělo jeho otce. Řekl: „Můj otec byl ctnostný, moudrý, laskavý a kultivovaný člověk. Doufal jsem, že se stane muslimem. Zemřel jako káfir. Peklo bude nyní navěky jeho domovem.“ [I445]
 
V Medíně, která byla z poloviny židovská, dochází k rozkolu. Mohamed se prohlašoval za proroka abrahámovského náboženství, židé jej však neakceptovali. Mohamed se pře jak s arabskými, tak s židovskými kafíry a ve městě dochází k ještě větší polarizaci. Mohamed opakovaně prohlašuje, že židé a křesťané své svaté texty zfalšovali, aby skryli skutečnost, že jejich texty předpovídaly jeho příchod (I369, I370, Korán 2:63). Velká rozepře vzniká mezi Mohamedem a židy z kmene Kajnuka.
 
Mohamed svolal židy na jejich tržiště a promluvil k nim: „Ó židé, střežte se toho, aby na vás Alláh snesl svou pomstu, jako se to stalo Kurajšovcům. Staňte se muslimy. Vy víte, že jsem prorokem, který vám byl seslán. Najdete to ve svých písmech svatých.“ [I545]
Odpověděli: „Ó Mohamede, zdá se, že nás považuješ za svůj lid. Nebuď blázen. Možná jsi zabil a porazil pár kurajšovských kupců, ale my jsme válečníci a praví muži.“ [I545]
Později Mohamed začal obléhat čtvrti židů z kmene Banú Kajnuka. Ani jeden z ostatních dvou židovských kmenů jim nepřišel na pomoc. Nakonec se židé vzdali a očekávali, že budou povražděni. [I546]
 
Jeden z jejich starých spojenců Mohameda přesvědčil, aby židy nezabíjel. Mohamed je z města vyhnal a zabral jejich majetek. Nechal také zavraždit žida Al-Ašrafa za básně, které kritizovaly jeho politiku. Muž, který si vzal vraždu na starost, dostal od Mohameda svolení Al-Ašrafovi lhát, a tak ho podvést. Napětí ve městě se stupňovalo, až tam nezůstal žid, který by neměl strach. [I552].
 
Apoštol Alláhův řekl: „Zabijte každého žida, který se dostane do vaší moci.“ Když to slyšel Muhajisa, vrhnul se na židovského kupce, který byl jeho obchodním partnerem, a zabil ho. [I554]
 
Množství protižidovského textu v islámské trilogii
Muslimové pokračují v nájezdech na karavany a prohrávají s Mekkánci bitvu u Uhudu. Údajně prohráli, protože jejich lukostřelci nedrželi své pozice a místo toho běželi do mekkánského tábora krást zboží. Po této bitvě se řada kmenů spojila pod vedením Sufjána ibn Chálida. Mohamed jej nechal zabít, aby tím koalici oslabil. Mohamedova armáda vyhrává bitvu proti kmeni Mustaliků, přeživší muži, ženy a děti jsou rozděleni jako kořist muslimským bojovníkům.
 
Mohamed nechává zavraždit básnířku, která napsala báseň proti islámu
 
Slepý atentátník to dokázal provést potmě, zatímco žena spala. Její ostatní děti spaly v místnosti, ale miminko jí leželo na prsou. Vrah dal pokradmu dítě stranou a vrazil do ní nůž takovou silou, že ji připíchnul k posteli. [M239]
 
Mohamed v Medíně napadl druhý z židovských kmenů a zapálil jejich plantáže datlových palem, což opět znamenalo porušení kmenových zvyklostí. Židé se vzdali bez boje a uzavřeli s ním dohodu. Museli opustit město a s sebou si mohli vzít jen tolik, kolik unesli.  
Mekkánci zformovali armádu a vydali se k Medíně bojovat proti islámu. Mohamedovi zvědi ho zavčas informovali. Muslimové vykopali obranný příkop. Mekkánci nebyli jednotní, po 27 dnech obléhání sbalili tábor a odjeli domů.
Mohamed měl vizi archanděla Gabriela. Alláh mu nařídil zaútočit na poslední židovský kmen v Medíně.
 
Židé se rozhodli, že v případě, že se vzdají Mohamedovi, nechají Saída, muslima, kterého považovali za svého přítele, aby nad nimi vynesl rozsudek. Saídův rozsudek byl jednoduchý. Zabít všechny muže, vzít si jejich majetek a ženy a děti jako zajatce. Mohamed řekl: „Vynesl jsi rozsudek Alláhův.“  [I688]         
 
Zajatce vzali do Medíny, kde na tržišti vykopali příkopy. Toho dne přišlo o hlavu osm set Židů. Mohamed a jeho dvanáctiletá žena Áiša seděli a pozorovali tento masakr celý den až do noci.  [I690]
 
Děti byly adoptovány do muslimských rodin a byly vychovány jako muslimové. Mohamed jednal se svým podílem kořisti naložil následovně: ženy prodal jako sexuální otrokyně, získané peníze investoval do koní a zbraní. Nejkrásnější židovka se stala Mohamedovou sexuální otrokyní. V Medíně nezůstal jediný svobodný žid.
Mohamed sepsal s Mekkánci tzv. Hudajbijskou smlouvu, podle které neměla být v dalších deseti letech žádná válka. Asi po dvou měsících Mohamed shromažďuje armádu a vydává se na pochod k chajbarským pevnostem – komunitě bohatých židovských rolníků, která leží asi 160 kilometrů od Medíny.
 
Mohamed pevnosti jednu po druhé obsadil. Mezi zajatci byla krásná Židovka jménem Safíja. Mohamed si ji zabral pro své sexuální potěšení.  [I758]
 
Mohamed si krásnou Safíju nakonec vzal za ženu. 
Přišel čas Safíjiny svatby, byla proto pro svou svatební noc s Mohamedem zkrášlena. Když se Mohamed ráno probudil, zjistil, že kolem jeho stanu obchází mladý muslim s taseným mečem. Zeptal se ho, co tam dělá. Odpověděl: „Bál jsem se o tebe. Zabil jsi jejího manžela, umučil jejího otce k smrti a zničil její lid.“  [I767]
 
Dhimmí - neplnohodnotný občan
Mohamed uděluje chajbarským židům tzv. status dhimmí. Židům byl zabaven majetek, ale mohli dál hospodařit a obdělávat půdu, museli však odevzdávat polovinu zisků. Židé z Faldaku, kteří viděli, co se stalo, se Mohamedovi vzdali bez boje. Stali se z nich také dhimmí.
Hudajbijská smlouva byla porušena bojem mezi Mohamedovými stoupenci a spojenci Mekky. Mohamed toho využil a v doprovodu deseti tisíc mužů vstoupil do Mekky. Mekkánci se vzdali bez boje. Mohamed se po svém vítězném návratu nejprve pomodlil a hned nato vydal seznam svých oponentů, kteří mají být zabiti, a nechal zničit všechna původní náboženská díla. Okolní arabské kmeny shromažďují armádu, ale v bitvě u Hunajnu s muslimským vojskem prohrávají. Muslimům se ovšem nedaří dobýt hradbou obehnané město at-Táif.
Mohamed se vydává napadnout Byzantince v Tabúku. Místní se rozhodli zaplatit daň z hlavy džizju, a přijímají status dhimmí. Kdo platil džizju, byl pod ochranou islámu.
 
Po všech těchto vítězstvích začali někteří muslimové říkat, že dny války jsou u konce a dokonce začali prodávat výzbroj. Mohamed to však zakázal a řekl: „Z řad mého lidu nezmizí družina odhodlaná k boji za pravdu, dokud se neobjeví antikrist.“ Džihád byl uznán za součást běžného života.  [M448]
 
K islámu konvertuje stále větší množství arabských kmenů. Do oblastí, kde vládne islám, Mohamed vysílá výběrčí daní.
 
Králové Himjaru napsali Mohamedovi, že se podrobili islámu. Mohamed jim odepsal: „Obdržel jsem vaši zprávu a jsem informován o vašem přestoupení na islám a zabíjení káfirů. Alláh vás vedl … posílejte jednu pětinu válečné kořisti a daní od věřících … Křesťané a židé, kteří nepřestoupí, musejí platit daň z hlavy.“ [I956]
 
V roce 632 Mohamed umírá vyčerpán nemocí v klíně své nejoblíbenější ženy Áiši. Jeho poslední slova jsou esenciální pro pochopení politických ambicí islámu.
 
Mohamed řekl: „V Arábii by nemělo být jiného náboženství než islámu.“ A že by nadále měly být vydávány peníze za účelem ovlivňování cizích káfirských vyslanců. [Buchárí 4, 52, 288]
 
Mohamed se během posledních devíti let svého života osobně zúčastnil dvaceti sedmi nájezdů. Kromě toho došlo k dalším třiceti osmi bitvám a výpravám. To je dohromady šedesát pět násilných událostí, nepočítaje vraždy a popravy. Průměrně se tedy každých šest týdnů odehrála nějaká násilná událost.
 
Toto je stručné shrnutí Mohamedovy sunny - dokonalého a neměnného příkladu, jak uctívat Alláha.
 
Centrum pro studium politického islámu
 
 
 
 
 
 
 
 
Systém odkazů:
I125 citát ze síry od ibn Isháka, nejuznávanějšího autora síry. Číslo „125“ je referenční číslo vytištěné na okraji stránky v síře. (Tato síra je přeložena v díle The Life of Mohammed od A. Guillauma.)
M123 je odkaz na stranu v díle W. Muira, The Life of Mohammed, AMS Press, 1975.
Korán 2:123 je odkaz na korán, kapitola 2, verš 123.
Buchárí 1,3,4 je odkaz na hadís od Sahíh al-Buchárího, svazek 1, kniha 3, číslo 4.
Muslim 012,1234 je odkaz na hadís od Sahíh Muslima, kniha 12, číslo 1234.