Můj syn terorista – svět podle Respektu?

V současné době jde na pulty knihkupectví kniha Tomáše Lidnera a Ondřeje Kundry „Můj syn terorista“. Ačkoliv mají oba pánové (týdeník Respekt) za sebou tituly jako „Putinovi agenti“ (bez komentáře) nebo „Čekání na období deštů“ (agitace za posílení „humanitární“ pomoci Africe), toto téma mne zaujalo. Je aktuální a doslova výbušné, zejména ve světle událostí v Manchesteru. Proto jsem uvítal včerejší rozhovor Radiožurnálu s oběma autory.

ROZHOVOR ZDE: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3865236

Argumentace se úzkostlivě držela známé osnovy rozlišování mezi „hodným islámem dvou miliard muslimů“ a „hrstkou salafistů“, bez ohledu na situaci v zemích, kde onen „hodný Islám“ převažuje. Co mne ovšem doslova nadzvedlo ze židle, byla otázka, na kterou odpovídají v daném záznamu od 14. minuty. Tvrzení, že „domorodí Evropané, bílí křesťané“, tvoří „dost velkou část extremistů“ a jsou „v radikální scéně výrazně nadreprezentováni“ , je neskutečná nehoráznost.

Uvedených 5% či 20% není „dost velká část“ ani sama o sobě, ale především ji zapomněli autoři vztáhnout k mohutnosti zdrojových skupin! Muslimů je v Evropě 60 milionů, nemuslimů je 690 milionů. I pro přehnaných 20%, stále je to 20% z 690 versus 80% z 60. U evropského muslima je tedy pravděpodobnost radikalizace 46x větší než u zbytku populace! Včetně započítání Kosova, Albánie a Bosny (bez kterých by číslo bylo ještě větší). Pokud by se čísla vztahovala jen na množinu potomků imigrantů v první a druhé generaci, dostali bychom se ještě o řád výše.

Žasnu, jak jednoduše lze statistiku, dokazující evidentní trend v celé jeho hrůzné výši, dezinterpretovat k jeho popření. Pánové z Respektu, doplňte si znalosti matematiky ze základní školy, to v případě nevědomosti, a nebo se styďte. Moderátorku pořadu Lucii Výbornou pak nezbývá než pochválit za poměrně objektivní přístup a profesionalitu.

P.C.

Komentáře

comments