Petr Robejšek: Wilders a problém monotematické strany

Holandský premiér Mark Rutte zvítěžil ve volbách za pomoci Recepa Tayyipa Erdogana a Geerta Wilderse. Oba pánové mu prokázali službu tím, že jej donutili mluvit před volbami ostřeji, než by to dělal jindy. Rutte se choval vůči tureckému nátlaku asi tak, jak by to udělal i Wilders a migrantum napsal otevřený dopis s větami jako: Chovejte se slušně nebo odejděte.

Kdyby slova vždycky znamenala i činy, tak by se dalo říci, že Wildersova strana splnila svou funkci a je již zbytečná. Ale dobře víme, že etablované strany převezmou před volbami slovník protestních stran, ale politiku skutečně nezmění. Ten samý Mark Rutte slíbil v minulých volbách, že již nedá Řecku ani cent. A samozřejmě dal.

Čas a zdroje se tedy budou plýtvat dál, až si jednoho dne opomíjené problémy vynutí radikální řešení. Geert Wilders a další protestní strany mají budoucnost, ale i jeden zásadní problém. Zranitelné jsou tehdy, když mají pouze jedno nebo dvě témata, jako je to právě u Wildersovy Strany svobody.

Jeho strana je doslova existenciálně závislá na „konjunktuře“ svého tématu. Když jeho společenská důležitost klesá, tak klesají i její preference. Navíc mohou zavedené strany jedno téma „ukrást“ snáze než celý program. Nejčastěji se stane to, že etablované strany před volbami udělají pár symbolických gest, které napodobují program protestní strany, ale ani zdaleka neznamenají skutečnou změnu politiky. Jedna, dvě razie proti muslimským extremistům, dramatický projev přenášený všemi médii v nejlepším čase a ve společnosti vznikne dojem, že vládnoucí „zas tak špatní nejsou“. Přesně to dokázal i holandský premiér Rutte.

Problém má také volič strany s jedním tématem. Když jí dá svůj hlas, tak nejenom riskuje to, že jeho strana nedosáhne minimálního počtu hlasů, protože její téma dočasně a naoko převezmou ostatní strany. A navíc se zbavuje i svého vlivu na další důležité společenské problémy. A přesně tuto jednostrannost vyčítají monotematickým stranám jak jejich konkurenti tak i mainstreamová media. Jako ideologická výtka je to pokrytecké. Ale z hlediska politické strategie je kritika monotématičnosti oprávněná.

Autor: Petr Robejšek

Komentáře

comments