Poslední dopis Jamese Foleyho

Vyšlo na IVČRN dne 26.8.2014 (link)

Denně čteme o mohamedánských ukrutnostech, takže už počty islámci zavražděných civilistů žel často vnímáme spíše jako statisticku, než lidskou tragédii. Za každým číslem jsou ale velmi konkrétní lidé, lidé se svými nadějemi a sny, lidé s rodinou. Přinášíme tedy překlad posledního dopisu zbaběle zavražděného amerického novináře Jamese Foleyho:

„Drahá rodino a přátelé,
Pamatuji si, když jsem chodil do nákupáku s tátou i dlouhou projížďku na kole s mámou. Pamatuji si tolik skvělých rodinných chvil, které mě odnášejí pryč z této věznice. Sny o rodině a přátelích mě odnášejí pryč a naplňují mé srdce radostí.
Vím, že na mě myslíte a modlíte se za mě. Jsem za to vděčný. Všechny vás cítím, když se modlím. Modlím se za to, abyste zůstali silní a věřili. Skutečně cítím, že se vás mohu dotknout i v temnotě, když se modlím.
Osmnáct z nás drží pohromadě v jedné cele, což mi pomáhá. Máme jeden druhého, povídáme si o filmech, o maličkostech, o sportu. Hrajeme hry, které jsme udělali z šrotu, co jsme nalezli v naší cele… našli jsme způsob, jak hrát dámu, šachy… a pořádali jsme soutěže, strávili jsme dny připravováním strategií na další den her nebo přednášek. Hry a učení nám pomáhá, aby nám ubíhal čas. Pomáhají nám hodně. Opakujeme si příběhy a smějeme se, abychom uvolnili napětí.
Měl jsem slabé a silné dny. Jsme tak vděčí, když je někdo osvobozen, ale samozřejmě prahneme po vlastní svobodě. Snažíme se povzbuzovat navzájem a sdílíme svou sílu. Krmí nás den ode dne lepším jídlem. Máme čaj, občas kávu. Nabral jsem většinu váhy, kterou jsem poslední rok shodil.
Myslím hodně na své bratry a sestry. Pamatuji si, jak jsem hrál Vlkodlaka v temnotě s Michaelem a na spoustu dalších dobrodružství. Myslím na to, jak jsem honil Mattie a T kolem kuchyňského pultu. Činí mě šťastným, když na ně myslím. Jestli na mém účtu zbyly ještě nějaké peníze, chci, aby přišly Michaelovi a Mattheovi. Jsem na tebe tak pyšný, Michaeli, díky za šťastné dětské chvilky. A tobě, Kristie, za všechny šťastné chvíle v dospělosti.
A velkému Johnovi za to, jak jsem si užil návštěvu u tebe a Cress v Německu. Díky za to, jak jste mě přivítali. Přemýšlím hodně nad RoRo a snažím si představit, jaký Jack je. Doufám, že má osobnost RoRo.
A Marku… na tebe jsem taky pyšný, bráško. Myslím na tebe, jak jsi na západním pobřeží, a doufám, že jezdíš na snowboardu a kempuješ. Nejvíc si pamatuji, jak jsme šli společně do Comedy klubu v Bostonu a jak jsme se poté objali. Tyto drahé chvilky mě naplňují nadějí.
Katie, jsem na tebe velmi pyšný. Ty jsi nejsilnější a nejlepší z nás všech. Myslím na to, jak tvrdě pracuješ a pomáháš lidem jako zdravotní sestra. Jsem rád, že jsme si vyměnili SMSky předtím, než mě zajali. Modlím se za to, abych mohl přijít na tvou svatbu… teď zním jako babička.
Babičko, ber prosím svoje léky, choď na procházky a nepřestávej tancovat. Plánuji tě vzít na Margaritu, až se dostanu domů. Zůstaňte silní, protože já budu potřebovat vaši pomoc, abych získal svůj život.

Jim.“ http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/270522/krmi-nas-lepsim-jidlem-psal-v-poslednim-dopise-novinar-kteremu-urizli-hlavu.html

Diskuze k článku viz link FB nahoře

Komentáře

comments