Přišlo nám do pošty, aneb trocha vánočního optimismu

Vyšlo na IVČRN dne 24.12.2014 (link)

10343671_10152964544527938_7960361665960839343_n

Milý čtenáři,

my Češi dnes žijeme v zajímavé době. Evropská unie, do které jsme vstoupili, se potýká s nárůstem počtu uprchlíků, lépe řečeno ekonomických imigrantů. Většina z nich prchá ze světa islámu, ale paradoxně si ho přináší s sebou. Zatím jich většina žije na západě Evropy. Objevují se však čím dál silnější snahy o to, abychom si je “přerozdělili” také my. Což pro většinu z nás není přitažlivá představa, a pokud nechceme, aby se tato představa proměnila v realitu, je na nás, abychom se bránili.

No ale – desetimilionový národ – jak se vlastně máme bránit? Komentátoři nás neustále děsí nějakými strašnými čísly a také tím, že skrze svoji tupou xenofobii přijdeme o blahosklonnou přízeň všech slušných lidí (všiml sis, milý čtenáři, že “slušný člověk” je vždycky ten, kdo souhlasí s pisatelem článku? Pružnější pojem asi v našem jazyce neexistuje). Příliš bohatí nejsme a ve zbrani také nepatříme mezi velmoci.

Přesto, milý čtenáři, si myslím, že právě my Češi se dokážeme vlně islamizace kontinentu postavit. Že náš nesouhlas inspiruje další národy EU. Nevěř totiž, že dnešní Zápaďáci jsou z čím dál intenzivnější imigrace z cizích kultur nadšeni. Nejsou, většinově nejsou. Ani Němci, ani Holanďané, ani Švýcaři, ani Italové. Ba ani ti klidní Angličané. Ale bojí se svůj nesouhlas projevit. I když ledy se pomalu trhají a za rok či za dva může být leccos jinak.

Co tedy my Češi máme k dispozici za přednosti, které nám pomůžou? Je jich několik, pojďme je probrat.

První věc, kterou máme, je smysl pro humor. Včetně černého humoru, toho šibeničního. Dvě totality, které jsme přežili, v nás tuto schopnost jedině posílily. Humor je dobrá zbraň proti fanatikům. Sama o sobě nestačí, ale věř, milý čtenáři, že takový šílený vousáč absolutně nesnese, když se mu někdo posmívá. To je pro něj horší než smrt, na kterou se možná těší. Už Reinhard Heydrich tvrdil, že jsme “smějící se bestie”. A kde je mu konec?

Druhá věc, kterou máme, je zdravá neúcta k různým samozvaným autoritám. Jsou země, kde by si nikdo netroufl zpochybňovat plamenný proslov nějakého kazatele v televizi. Kazatel by zahřímal, že něco je naše morální povinnost, a občané by srazili paty k sobě a šli konat, co jim bylo určeno. Ale Čech si v takový okamžik spíš řekne něco o samolibém nafoukanci a udělá si v mysli malé znamínko, že tohoto pána rozhodně volit nebude. Až se někdy divím, že si to všichni ti naši mravokárci neuvědomují. Možná uvědomují, leč nemohou si pomoci. S kázáním morálky je to totiž jako s alkoholem – navykneš a už neodvykneš, musíš si dát “každý den”.

Třetí věc, kterou máme, je dlouholetá zkušenost s komunismem. Byla to perfektní škola přežití. Každý, jehož IQ převyšovalo úroveň tykve, se naučil číst mezi řádky a překládat si oficielní zprávy do skutečnosti. Také se každý naučil, že státnímu aparátu nemůže věřit, protože ten má svoje vlastní cíle a blaho občana je mezi nimi až někde tam, kam slunce nesvítí. Nu, milý čtenáři, já jsem žil za normalizace a musím ti říci, že když se dnes nějaký multikulturně zdatný soudruh rozepíše o hrozných rasistech, islámofobech a xenofóbech, tak ti mám pocit, jako bych propadl o třicet let nazpátek. A tím nemyslím, že bych omládl a zhubnul o deset kilo, tím myslím atmosféru. Úplně stejným tónem se totiž psávalo o Chartě 77. A troufnu si říci, že také se stejným cílem – znemožnit, zostudit, ideálně nechat zavřít. Ale našinec je už na to zvyklý a nebude to na něj tak působit.

No a čtvrtou věc, kterou máme, to je odvaha hájit svobodu. Češi jako celek nejsou zbabělí, to je jen pohodlná lež těch, kdo sami nic dělat nechtějí. Na to, jak hrozné prožili Češi 20.století, mají odvahy dost a své čerstvě nabyté svobody si váží. Nevěřil bys, milý čtenáři, jak opatrný a ušlápnutý je třeba takový postmoderní Švéd. Měl slepou důvěru ve svoji zemi, která mu staletí dobře sloužila. A dnes tam má drakonické zákony, podle kterých jej můžou zavřít, když pronese “špatný” vtip v přítomnosti udavače. Co to dá práce – a vodky – než přesvědčíš Švéda, aby odložil svoji masku a přiznal ti na rovinu, že se mu politika jeho vlády hnusí a že už nepoznává svoji rodnou zem! Tak zle na tom, milý čtenáři, opravdu ještě nejsme.

Ovšem nikde není psáno, že to tak zůstane navěky. Chceme-li, aby naše zem zůstala tím, čím je, a nezměnila se v nekonečné ghetto plné bídy a nenávisti, musíme se o to přičinit. Za naši svobodu bojovali jiní. Měli strašné nepřátele, a přeci dnes Češi jsou a ti nepřátelé již nejsou. Milý čtenáři – važ si toho, co máš. Nesmíme zahodit tyto dary, které nám odkázali generace před námi.

Oslavme tedy Štědrý den a Vánoce s našimi blízkými, klidnou myslí a s vědomím, že když se po Vánocích pustíme do islámu společně, nemá u nás islám ani těch několik pitomů z nevládních organizací šanci.

Diskutovat k příspěvku můžete zde:

Komentáře

comments