Proč opravdu nemohu tolerovat islám

Proč opravdu nemůžu tolerovat islám

 

To byla zase jednou hádka. Dostal jsem to skoro ze všech antiislamofobních hlavní, zaznělo „Znám fůru muslimů a jsou to fajn lidi“, „Korán jsem nečetla, ale myslím, že to přeháníš“, „fůra muslimů je určitě chytřejších než ty (*)“ a největší bomba „nejsi tak trochu rasista, když jsi proti islámu“. Něco jsem možná zapomněl. Na co tedy nedošlo, byly evergreeny „ztraceno v překladu“, „vytrženo z kontextu“, „neokomentováno a tedy nepochopitelné“ a další z tohoto okruhu. Zjevně proto, že diskutující protistrana byla Koránem neposkvrněna.

 

Ale řekl jsem si, že by bylo možná pohodlné sepsat, co v podobných hádkách říkám, a případné další hadače odkázat třeba na tenhle text. Tak to zkusím. Ring volný.

 

Tedy, lidé jsou v podstatě skutečně všichni stejní. Muslimové, křesťané, buddhisti, taoisti, hinduisti, židi, černoši, běloši, asiati, všechno je to v podstatě ze stejného těsta. Nějaké drobné statisticky měřitelné odchylky mezi rasami údajně existují, ale ty nejsou zas až tak podstatné. Lidi se chovají všude skoro stejně.

 

Aby se lidi vzájemně nesežrali zaživa, začali zavádět systémy různých nařízení, omezujících jejich chování. Nic proti, pokud to funguje. A pokud je to otevřeno operativním úpravám. Co je kamenně neměnné, co se nedokáže měnit, je z hlediska obrněné pěsti evoluční selekce neperspektivní.

 

Mezi zákony lidské smečky mají výsadní postavení nařízení náboženského původu. Stručně řečeno, Bůh řekl mě, Vyvolenému Prorokovi, já říkám vám, a vy koukejte poslouchat, nebo peklo. A když budete poslouchat, tak ráj. Nikdo to neviděl, ale když se to popíše dostatečně sugestivně, mnohým to bude stát za úvahu.

 

A pokud chce nějaký špinavý kacíř diskutovat o tom či onom, tak odpověď je „Bůh Tomu Chce“.

 

Tohle může za určitých okolností a podmínek fungovat. Je to sice nefér manipulace, ale je to jediná cesta, jako obejít mandát založený na vlastnictví největšího klacku. Jednou z největších nevýhod náboženských nařízení je ovšem to, že jsou velmi ovlivněna schopnostmi jejich původce. Tedy toho proroka a vizionáře, co je nadiktoval a začal šířit.

 

Islám je dokonalou ukázkou takových nařízení náboženského původu. Je v něm kladen víc důraz na instrukce, co a jak dělat a nedělat, než na různá vysvětlení typu „proč to tak na tom světě chodí“.

 

Islám je ale ve srovnání s ostatními náboženskými soubory nařízení výjimečný ve dvou věcech.

 

Zaprvé, Korán, základní islámský manuál pro použití Vesmíru, je CELÝ prohlášen za přímé Boží instrukce, přímý Boží diktát. Cokoli je v Koránu, má pro muslima váhu Boží vůle. Pro srovnání, například s Biblí to tak není – tam má podobnou váhu jen Desatero.

 

Zadruhé, Korán obsahuje silné ochranné prvky proti vlastní změně. Jeho nařízení jsou poměrně velmi jasná a srozumitelná, zformulovaná s maximální snahou o omezení dvojího výkladu nebo nepochopení, a současně chráněna proti zkomolení nebo úmyslné změně.

 

V dnešní době by mnozí s mnohým v Koránu rádi a plným právem polemizovali, ale veškeré pokusy o stavění oslích můstků přes propasti s lávou se bohužel hroutí v prach, když narazí na Mohamedův životopis. Mohamed, podobně jako Kristus, svými činy jasně ukazuje, jak to sakra myslel.

 

To je, vážení, docela malér. Proč? Protože islám byl stavěn tak, aby vyhovoval potřebám pouštních nájezdníků. Zatímco například Kristus se snažil násilí potlačovat, což mu v jeho místě a době působení mohlo projít, Mohamed nejspíš neměl šanci. Jediné, co se dalo, bylo tu zlobu a zběsilost obrátit alespoň mimo vlastní kmen, vně. Předefinovat seznam platných cílů. Protože tenhle seznam prostě existovat musel.

 

S islámem, vhodným nadmíru pro dobové nájezdníky, nemá současný gangster problém. Můžete totiž dělat víceméně všechno, za co byste šli dneska sedět (vražda, loupežné přepadení, znásilnění), pokud bude oběť z řad nevěřících, eventuálně vlastních žen (domácí násilí, znásilnění, pedofilie). Není náhoda, že se islám docela dobře šíří ve věznicích.

 

Budete se divit, ale já Mohameda chápu, že to postavil takhle. On skutečně neměl moc na vybranou. Jeho příběh je nesmírně poutavým vyprávěním, přečtěte si ho. Je to příběh snílka, který se zapletl do svojí vlastní vize natolik, že nebyl schopný žít s vlastní komunitou, ač ho ta komunita i s jeho vizemi velmi dlouho tolerovala. Proto uprchl k násilníkům, kde pro něj začalo období onoho příslovečného tance nad propastí, a s nimiž začal terorizovat vlastní kmen. Nebyla šance, aby se u Medinských prosadil s nějakými kecy o toleranci a míru.

 

A on ani nechtěl, rozhodl se šířit svoji „pravdu“ násilím. Od prvního přepadení Mekkánské karavany. A tak začal postupně upadat čím dál tím víc do sobectví a zla. Mohamedův příběh je velmi silný příběh o pádu ideálu a o kolizi snu s bahnem a špínou světa.

 

Mohamedův problém vidím v tom, že nebyl schopen vidět nad svoji dobu a nad místo, kde žil. Že zablokoval ve svém učení možnost změny. Že neřekl to proslulé „Co je Božího, Bohu, co je císařovo, císaři.“ Ve srovnání s Ježíšem (a to říkám, ač moc nemusím ani křesťany, a když už jsme u toho, všechna Abrahámovská náboženství) byl ostatně druhá liga i v dalších věcech.

 

Takže jsme v 21. století, lidi jsou takoví, jací jsou, a my máme kliku, že existují zákony světské i věroučné, co zakazují lidem být si navzájem vlky. A do toho islám, co nejen dovoluje, ale místy přímo přikazuje být vlkem, ba přímo medvědem grizzlym, tomu, kdo nevěří v totéž. Islám opatřený bezpečnostní pojistkou proti změně. Korán, prohlášeným za Boží diktát od obálky k obálce.

 

Jak to chcete dát dohromady, aby to nebouchlo?

 

Islám je z hlediska evoluce neperspektivní. Problém je, že je přitažlivý pro lidi, co mají v oblibě mandát největšího klacku. Je pro ně jediným útočištěm, kde si můžou ty klacky s klidným svědomím nechat.

 

I nemuslimové zabíjejí svoje dcery za neposlušnost. Ale pro muslimy, řídící se šaríjou, to není zločin.

 

I nemuslimové bijí svoje ženy. A jak. Ale pro muslimy, řídící se šaríjou, to není zločin.

 

I nemuslimové napadají své sousedy s cílem je zabít, zotročit a okrást. Ale pro muslimy, řídící se šaríjou, to není zločin, pokud ti sousedé nejsou muslimové.

 

I nemuslimové mají sexistické předsudky a myslí si o ženách, že jsou podřadné. Ale u muslimů, řídící se šaríjou, je to oficiální doktrína.

 

Lidé, muslimové i nemuslimové, jsou všude stejní. Stejně špatní i dobří.

 

Ale islám je špatný. Protože neupírá těm špatným jejich špatnost, protože ji jen obrací mimo ummu, mimo vlastní komunitu, vlastní kmen.

 

Odreagujte se na ženských a nemuslimech, kluci s velkými klacky.

 

Islám vnáší středověké morální normy, chráněné pečlivě proti změně, do světa s technologií – zabíjecí technologií – o 1400 let vývoje dál.

 

Proto nehodlám tolerovat islám.

 

Asi budete souhlasit, že krevní msta nebo svatá válka s jadernou zbraní je moc špatný nápad.

 

(*) ale jo. A fůra nácků a bolševiků bylo jistě taky chytřejších než já. A mezi nacisty a komunisty bylo jistě dost „hodných“, altruistických lidí (nejméně pokud jste byli soukmenovci nebo soudruzi a ne bídáci Žiďáci nebo imperiální podvratné živly). Co z tohoto zjištění plyne, pokud jde o přijatelnost nacismu a komunismu jako ideologií?

 

http://puschman.blog.idnes.cz

Autor: Daniel Puschman | Publikováno: 29.11.2009 | Rubrika: Islám

Komentáře

comments