Reportáž: Kalibové InIustitia v Národním muzeu. Přišlo jen minimum lidí.

Přednáška Terezy Cajthamlové v Národním muzeu – Násilí z nenávisti.

Měla mne přesvědčit už propagace – kromě facebookových promuslimských stránek, co přeposlaly zvací leták, de facto kde nic, tu nic. A u Národního muzea situace ještě horší – kudy vůbec dovnitř? Nakonec se někdo z ostrahy smiloval, lítačky s nápisem „entrance“ se otevřely, a se slovy „vy teda jdete na přednášku?“ jsem byl milostivě vpuštěn. Čekal mne ovšem prázdný sál – kapacita cca 150 lidí, ale přítomných všehovšudy pět, plus přednášející Tereza Cajthamlová z InIustitia a pořadatel ze společnosti Národního muzea.

Přednáška nakonec začala s mírným zpožděním, asi se čekalo, až počet posluchačů překročí desítku. Tereza Cajthamlová se představila a vyzvala k interaktivnímu zapojení diváků, což byla voda na můj mlýn. Na projektoru slide vyzýval k definici pojmu násilí z nenávisti, a tak se hned hlásím a tvrdím, že třeba včerejší útok v Manchesteru – odnesli to přeci nevinní lidé, děti, a nic jiného, než nábožensky motivovaná nenávist, s nimi pachatele nespojovalo. Terezu to poněkud zaskočilo, ale nakonec vlažně přitakala, a že asi ano, i toto je násilí z nenávisti, i když terorismus je něco už trošku jiného. Je pozoruhodné, že zatímco u bagatelních činů se tato organizae snaží implantovat motiv zuby nehty, i kdyby to měla být ta vágní nenávist, zatímco u těchto masakrů se motivace shodí rovnou ze stolu s odkazem na terorismus a dále se neřeší.

Nakonec odkývala i moji z pseudodefinici, kterou jsem řekl víceméně jako rýpnutí, že jde o činy, kde žádný lepší právně definovaný motiv nejde nalézt. No a o tom to ale vlastně celé i bylo.

Následovala nudná taxonomie, převzatá ze zahraničních sociologických traktátů, a zcela vágní vymezení pojmů. Značnou část činnosti provozuje Iniustita, přezdívaná Justýna, na internetu, kde „monitoruje“. Na můj dotaz, zda monitoruje i stránky známého nenávistníka Karla Goldmanna, alias Chajima, kde se to hemží výhrůžkami, pobídkami k sebevraždě a vulgární dehonestací čtvrté cenové, opět vyhýbavá odpověď. Asi ne, nicméně na Goldmannove akci „Čechy v Čechách nechceme“, kde byl oběšen stereotypní „typický Čech“ v podobě figuríny, byla Tereza k vidění i s transparentem. Což se snažila zlehčit poukazováním na to, že šlo pouze o recesi, a kdosi z publika to zaklínil zvoláním, že kdo nerozumí legraci, není Čech. Překvapivé, na takovéto nediskriminační, tolerancí k jinakosti oplývající přednášce…

Zbytek prezentace bylo vesměs náhodně sesbíraná statistika čehokoliv , co mohlo byť jen vzdáleně připomínat „hate crime“, ovšem ve správném gardu majority vůči minoritě, opačné excesy se nehodí do krámu, s čímž nebohou Terezu notně trápila paní z publika. Až mi ji bylo chvílemi líto.

Vrcholem prezentace byl zdánlivě nepodstatný moment, kdy se ukázalo, že nejvíce útoků (to slovo je zřejmě univerzální, protože jde útočit třeba šunkovým plátkem na mešitu, aniž by se nad tím kdo pozastavoval) se odehrálo v místě, kde společnost InIustitia sídlí. Zadefinujme si dostatečně pružně pojmy útok , nenávist, a nad nimi pak vybudujme štědře dotovanou agendu, stojící nad právním řádem a sloužící jako nátlak na soudní systém, aby rozhodoval exemplárně tak, jak my požadujeme.

A ačkoliv jde o poměrně hrůzný, antidemokratický mechanismus, měl jsem nakonec z přednášky dobrý pocit – zdálo se, že ani Tereza si není úplně jistá tím , co má vlastně prosazovat, a celé mi to vlastně mimoděk připomnělo dobu konce Perestrojky, kdy už i soudruzi věděli, kudy cesta nevede, ale ještě se to nesmělo nahlas říkat…

Komentáře

comments