Statistický islám: Ne náboženství, ale politická ideologie

Statistický islám: Ne náboženství, ale politická ideologie

 

Jedna z důležitých otázek pro 21. století zní: „Jaká je pravá povaha islámu?”

Na tuto otázku můžeme z médií i od čelních politiků slyšet dvě rozdílné odpovědi. Populární je sdělení, že islám je jedno z velkých světových náboženství. Alternativní pohled představuje islám jako brutální, násilnou, zpátečnickou a intelektuálně omezenou ideologii, podporující utiskování žen, ideologii, která má zničit civilizaci.

Která strana má pravdu? Jak tuhle otázku vyřešit? Lze jí vůbec vyřešit?

Existuje jedna možnost, jak se dobrat řešení, která stojí výše než názor odborníků; kombinace faktů
a logického přístupu je základem kritického myšlení a nejvyšší forma kritického přístupu používající
k řešení problémů měření a čísla. V této studii použijeme základní islámské texty a na základě množství slov, věnovaných jednotlivým tématům, vyhodnotíme důležitost v nich obsažených idejí. Základním předpokladem je, že čím více prostoru je věnováno určitému tématu, tím je toto téma důležitější. Ukažme si to na příkladu: V Koránu se 64% textu zabývá nevěřícími. Z toho lze usoudit, že otázka nevěřících bude v islámské doktríně zaujímat důležité místo.

Pokud chceme používat kritické myšlení, musíme mít pevný základ. Všichni muslimové se shodnou
na jednom: „Není jiného boha kromě Alláha a Mohammed je Jeho posel.“ Nicméně toto prohlášení není jen začátkem islámu, je to také podstata totality islámu. Nestačí pouze uctívat Alláha, je třeba ho uctívat tak, jak to dělal Mohammed.

Kdo je Alláh a kde se o něm dozvíme? Tato otázka míří přímo ke Koránu. A Korán obratem ukazuje přímo na Mohammeda. V Koránu se 91 krát praví, že Mohammed je dokonalý muslim. Je božským prototypem člověka a jediným přijatelným modelem pro Alláha. Skutky a slova, která Mohammed vykonal a pronesl jsou tak důležitá, že mají svůj vlastní název – sunna ( čili soubor výroků a činů Mohammeda). Prameny sunny nalezneme ve dvou formách – v síře (Sirah Rasul Allah), což
je Mohammedův životopis a hadísech, což jsou sbírky krátkých příběhů o skutcích a výrocích Mohammeda.

Islám je na Koránu a sunně založen. Jelikož sunna sestává ze síry a hadísů, znamená to, že prameny obsahující doktrínu islámu jsou 3 – nazvěme je tedy “Trilogií”. Pokud je něco v Trilogii (Korán, síra, hadísy), pak je to islám, a naopak pokud tam něco není, pak to není islám. Trilogie tak obsahuje celou islámskou doktrínu. Máme tedy kompletní informace, nic nám nechybí.

Učili jsme se, že Korán je zdrojem islámské doktríny. Korán ale představuje pouze 14% ze všech posvátných islámských textů. Ve skutečnosti obsahují texty síry a hadísu 86% psané doktríny. Takže islám je ze 14% Alláh a z 86% Mohammed. To je ovšem velmi dobrá zpráva. Korán nemusí být každému srozumitelný, ale všichni dokáží porozumět Mohammedovu životu a jeho slovům. Výše uvedená statistika nám odhaluje jednoduchý způsob, jak poznat islám – poznat Mohammeda. Každý, absolutně každý, dokáže porozumět Mohammedovi, a proto každý může porozumět islámu.

Islám je doktrína, založená na textu, takže je třeba objasnit podstatu těchto textů. Muslim věří,
že Korán je dokonalý, kompletní, univerzální a věčný. Neobsahuje sebemenší chybu a přináší přesná slova jediného boha ve vesmíru. Mohammed je dokonalý příklad toho, jak žít svatý život.
Pro nemuslima je představa dokonalé, kompletní, konečné a univerzální pravdy, zapsané v textu, těžko uchopitelná. Většina lidí si přečte Korán a pomyslí si: „No tomuhle přece doopravdy nevěří?!“ Když čte ale Korán muslim, pomyslí si: „Toto jsou dokonalá slova Alláhova.“ Muslimové sami sebe nazývají „věřící“, čímž mají na mysli to, že věří v dokonalost Koránu a v dokonalost Mohammedova života.

Náboženský islám je definován jako doktrína popisující, jak se následováním Koránu a sunny dostat
do ráje a vyhnout se peklu. Ta část islámu, jenž se věnuje „těm druhým”, káfirům, je definována jako politický islám. A protože je tak velká část Trilogie věnovaná káfirům, vychází nám statistický závěr, že islám je primárně politický a nikoliv náboženský systém.

Mohammedův úspěch byl závislý na jeho politice, nikoliv na náboženství. Síra, Mohammedův životopis, poskytuje detailní záznam jeho vzestupu k moci. Za 13 let kázání svého náboženství
v Mekce shromáždil okolo sebe 150 následovníků. Byl donucen se přesunout do Medíny a stal
se politikem a válečníkem. Během posledních devíti let svého života se Mohammed každý šestý týden účastnil nějakého násilného činu.
Mohammed uspěl díky politice, nikoliv díky náboženství.

Vidíme tedy dvě odlišné příčiny vedoucí k růstu islámu – náboženství a politiku. Náboženství a učení vedlo k průměrnému nárůstu 13 muslimů za rok. Politika a džihád způsobily průměrný přírůstek
10 000 muslimů za rok, což je ohromný nárůst. Politika se tedy ukázala být skoro 1000x účinnější
než samotné náboženství.

Pokud by Mohammed pokračoval pouze v učení a kázání islámu, můžeme extrapolací vypočíst,
že v době jeho smrti by bylo na světě 265 muslimů namísto 100 000, kteří byli výsledkem Mohammedovy politiky a džihádu. Jinými slovy, samotné náboženství by způsobilo 265 konverzí
k islámu, zatímco politika a džihád 99 735 konverzí. Můžeme tak spočítat procentuální příspěvek obou procesů k růstu islámu. Úspěch islámu v době Mohammedovy smrti (632 n.l.) tedy vděčí z 0,3% náboženství a z 99,7% politice.

Síra věnuje přibližně 5 krát více slov politice než náboženství na každý popsaný rok. Politice
je věnováno 5 krát více prostoru, protože je pro islám tolikrát důležitější.

Politickou podstatu islámu lze najít i v hadísech, které 37% textu věnují káfirům. Pokud by byl islám jen náboženství, dnes by neexistoval. Statistika ukazuje, že úspěch zajistila islámu politika, nikoliv náboženství. Prohlašovat, že je islám náboženstvím míru je proto zavádějící, jelikož síla a moc islámu neleží v náboženství. V islámu platí politika, ne náboženství.

Statistický závěr tedy zní: Islám je primárně politická ideologie.

Bill Warner, středa 6. října 2010 (zkráceno)

Komentáře

comments