Texaský hurikán: hrdinové z Houstonu dali lekci americkým liberálům

Stovky a stovky malých lodí se sjíždějí na vlecích za auty z celého amerického Jihu – a všechny míří do Houstonu. Skoro všechna auta řídí muži. Používají svůj vlastní majetek, obětují svůj vlastní čas, utrácejí své vlastní peníze a riskují své vlastní životy z jediného důvodu: chtějí pomáhat cizím lidem v zoufalé nouzi.

Tihle všichni stráví několik dalších dní broděním v chladné, špinavé vodě se všemi aligátory a hady co jich v okolí žije. Budou jíst cokoliv dostanou. Budou spát ve špíně a vlhku. Jejich odměnou jsou slzy, objetí a úsměvy od lidí, kterým pomáhají. Večer se spolu s ostatními sesednou, dají si pár piv, promluví o rybaření a ráno zase vstanou před úsvitem a jdou znovu na to. Budou dřít tak dlouho, dokud všichni nebudou zachráněni a v bezpečí.

Většina z nich přijela sama. Většina z nich má obnošené oblečení v army stylu a velká část z nich jsou skutečně veteráni, nebo aspoň lovci a rybáři. Většina z nich jsou nejspíš majitelé zbraní a většina pravděpodobně hlasovala pro Trumpa. Obyčejní Texasané. Pro městské intelektuály burani, vidláci, primitivové, náckové. Jsou to ti, kteří když ve večerním vysílání slyší plky o „mužském privilegiu“ a „ženské rovnoprávnosti“, zvednou se, vypnou televizi a jdou spát.

To jsou ti lidé, které levičáci a libtardi nenávidí, ti, kterým se jen vysmívají.
To jsou ti, kteří přes to všechno zachovávají klid a mlčí. Nestrhávají pomníky, nedemonstrují. Když se stane jakákoliv katastrofa, právě tito muži dělají skutečné hrdinské činy – protože to jsou skuteční muži.

Na rozdíl od politicky korektních liberálů většina lidí nevidí život rozdělený do rasových nebo sexistických kategorií. Vidíme lidi pomáhající lidem. Spontánní pomoc těchto mužů, kteří utvořili armádu dobrovolných záchranářů, byla fackou pro ty, kdo chtějí vidět jen „toxickou maskulinitu“. Existuje mnoho příležitostí, a to nejen v případě katastrof, kdy jsou mužské reakce dobré, ne-li život zachraňující.

Reportáž New York Times ukázala lodě záchranářů s namalovanými obrázky texaských vlajek a nahotinek. Muži byli nevyspalí, hladoví a ozbrojení. Kouřili cigarety. Mluvili sprostě. Dnešní feministky by z nich dostaly alergický záchvat. Pro lidi z Texasu jsou však právě oni hrdinové.

A ti chytřejší z amerických liberálů přiznávají: „Je to pro nás všechny cenné ponaučení. Naše kultura potřebuje více Texasu a méně politické korektnosti.“

 

 

Text i foto převzato ze stránek SAMIZDAT2016

 

Komentáře

comments