Thilo Sarrazin – ISLAMOFOB dne

Tentokrát je ISLÁMOFOBEM DNE pedantský chlápek, připomínající vzhledem a vystupováním spíš skromného maloměstského učitele nebo finančního úředníka (jímž vlastně léta byl!), politickým přesvědčením socialista poválečného střihu – a přece z něj udělali xenofoba, rasistu a zajisté i nácka, nakonec je to Němec, navíc jeho táta pocházel z východoněmeckých statkářských kruhů, což sluníčková média nezapomenou připomenout nikdy, když mluví o jeho politické nekorektnosti, ISLÁMOFOBII a vůbec nepřijatelnosti pro slušné lidi.

thilo_sarrazin

Mají ale smůlu. Prakticky nic v Sarrazinově životopisu nezavdává důvod k přesvědčení, že by vystudovaný ekonom, dlouholetý člen SPD, pracovitý státní úředník (který mj. léta dohlížel na finanční situaci německých železnic), ministr financí spolkového státu Berlín a člen představenstva německé státní banky, v sobě po celou tu dobu skrýval tu nenávistnou, krvelačnou zrůdu, kterou z něj počínaje rokem 2010 dělají němečtí mainstreamoví politici (včetně bývalých soudruhů z řad SPD) a média. Anglická Wiki vyjmenovává snad 10 vyšetřování a auditů, které se snažily najít nějaké mouchy v jeho politických a finančních aktivitách – nenašli nic. A tak aspoň všichni prskají, že svými dvěma knihami vydělal jmění, což se asi nesmí. Mají s tím jměním pravdu, dvě Sarrazinovy knihy se staly bestesellery v Německu i zahraničí, byly přeloženy do spousty jazyků (česky například zde http://www.academia.cz/autori/thilo-sarrazin.html) a lidi je asi skutečně čtou – byť jde o pedantická díla plná statistik a grafů, která nepopřou, že autorem je dlouholetý a zkušený finančník.

První kniha, „Německo páchá sebevraždu“ („Deutschland schafft sich ab“) vytýká dnešnímu Německu nesmyslnou sociální politiku, nedostatek kulturní hrdosti a zejména sebevražednou imigrační politiku. Země je nejen otevřená imigrantům z islámských zemí, kteří jsou už v principu problémoví (Sarrazin, jako ekonom, nekritizuje ani tak islám jako takový, ale jeho dopady na lidi – nízkou kvalifikaci, mizerné pracovní návyky, nižší průměrné IQ, tendenci vinit z vlastních problémů všechny ostatní jen ne sebe, jakož i neustálé vymrčování protekcí a úlev) – ona dokonce rezignovala na snahu imigranty integrovat, úlevy jim snadno přiznává, snižuje kvůli ním školské a vzdělanostní standarty. Spolu s vyšší porodností islámců není pro ekonoma problém domyslet, že tato politika povede – respektive už vede – ke kulturní, bezpečnostní a zejména ekonomické mizérii, že charakteristicky německé civilizované poměry a prosperitu s takovými lidmi nebude možné udržet.

V druhé knize, „Evropa Euro nepotřebuje“ („Europa braucht den Euro nicht“), je autor, z něhož mezitím mainstream udělal „nácka“ a čtenáři bohatého muže, ještě ostřejší. Analyzuje euro jako chybné politické rozhodnutí, které přineslo ekonomickou mizérii chudším evropským zemím, zatímco ty bohatší svázalo šílenými závazky, jež jim brání v ekonomickém rozvoji a znamenají pro jejich ekonomiky časovanou pumu. Německé iracionální nadšení pro Euro (a euro-unifikaci) je prý jen pozdní a hysterickou reakcí na německá provinění za 2. světové války. Německo se chce „vykoupit“ tím, že ekonomicky a kulturně potáhne zbytek Evropy – a už se neptá, zda o to zbytek Evropy stojí, navíc přehlíží, že při tom páchá víc škod, než užitku.

Překročit tolik různých tabu, to se samozřejmě neodpouští, a tak si dovedeme představit, co sluníčkové nenávisti se na Sarrazina sneslo. Protože mu však těžko mohou vytknout něco věcného – je to bankéř a pedant, jeho knihy, to jsou zejména tabulky plné statistických čísel – vymýšlejí si naprosto bizarní obvinění. Třeba v tomto článku (http://www.businessweek.com/articles/2013-05-23/anti-immigrant-and-anti-euro-germanys-thilo-sarrazin-is-not-sorry#p1) na něho vyšpekulovali, že není klasický antisemita, ale „nekritický filosemita“, což samozřejmě zavání špatným svědomím, takže kdo ví, jak to s ním, fujtajblem, vlastně je. A co je nejhorší, on se za své nehoráznosti ODMÍTÁ OMLUVIT – jako by ta nesčetná statistická čísla nějaká omluva změnila. Je prostě nenapravitelný, což dokazuje jeho třetí kniha, dosud dostupná jen německy: „Der neue Tugendterror. Über die Grenzen der Meinungsfreiheit in Deutschland“ („Nový teror ctnosti: Omezování svobody slova v Německu“), kde se vyrovnává s mediálními útoky, které si musel prožít.

Sarrazin, pochopitelně vyloučený z SPD, zatím váhá se vstupem do politiky. Říká se ale, že kdyby stál v čele nějaké strany, volilo by ji okolo 20 procent Němců.

Diskuze zde:

Komentáře

comments