Třídně-psychologické koreláty vztahu k islámu

Při kampani, přednáškách atd. si snadno všimnete, že jádrem odpůrců islámu je nižší střední třída – řemeslníci, dělníci, ajťáci na volné noze, hospodští, učitelé, atd. Plus samozřejmě sečtělí kvalifikovaní dělníci.

Naopak vyšší střední třída – nápadně dobře oblečené dámičky (soudkyně? šéfky odborů na kraji? berní úřednice?), bankovní úředníci, majitelé realitek, „kreativci“, šéfredakřoři, divadelníci (sic!), střední management z korporací – jsou nápadně islámofilní, či spíše – multikulturní a loajální k EU.

Psychologický důvod bude prostý. Lidi z té druhé skupiny nejsou blbější, než ti z té první. Ale (a) jednak jsou DOST zaměstnaní na to, aby krom čt/novy a firemních oběžníků pátrali po informacích, a (b) jednak se jim v dnešním režimu DAŘÍ. A režim, ve kterém se jim daří, přece nemohou pokládat za špatný – pak by je totiž mohlo napadnout, že jsou špatní i oni. Jsou režimu podvědomě vděční za hypotékou zatíženou vilku na předměstí, a tak ochotně přijímají jakoukoli kravinu, s níž režim přijde – třeba i islamizaci.

(V neposlední řadě si myslí, že do jejich čtvrtí ten průšvih nepřijde … Což je blbost, přijde možná krapet později, ale o to razantněji – zatímco v horších čtvrtích budou musla zvolna šikanovat a vyhánět, do vilových suburbií přijdou rovnou rabovat a zabíjet)

Martin Konvička

Čest výjimkám. A že jich je dost!

 

Komentáře

comments