Univerzitní studenti v Pákistánu ubili k smrti svého spolužáka obviněného z rouhání

Jsou tomu zhruba dva týdny, co jsem Vás v článku informoval o zatčení několika pákistánských ateistů, včetně Ayaze Nizamiho, zakladatele tamní ateistické a agnostické organizace. Všem hrozí trest smrti za zločin „rouhání se“. IHEU na svém webu zhruba před týdnem shrnula dění v Pákistánu od začátku roku, a upozornila na zvýšenou perzekuci nevěřících a humanistů v této zemi. Vyhrocená situace eskalovala tento čtvrtek, kdy byl v pákistánském městě Mardan zabit vysokoškolský student žurnalistiky Mashal Khan. K smrti jej ubili jeho vysokoškolští spolužáci z Abdul Wali Khan University, a to přímo na univerzitní půdě. Po univerzitě se totiž rozšířily drby, že se Mashal Khan rouhal. Více než stovka studentů klepům o Khanově rouhání se, které mělo spočívat v postování „rouhačského obsahu na Facebooku“, nakonec uvěřila a rozhodla se vzít spravedlnost do svých rukou. Jak tato „spravedlnost“ vypadala se můžete podívat v jednom z níže přiložených videí.

Mashal Khan na Facebooku vystupoval jakožto „The Humanist“. Ironií je, že Khan ve skutečnosti žádné rouhačské materiály na sociální sítě nenahrával. Khan dokonce nebyl ani ateistou či agnostikem, ale podle všeho nejspíše súfistou.  Avšak samozřejmě je nutné vzít v úvahu to, že naše představa o tom, co je to „rouhání se“, je s pravděpodobností hraničící s jistotou značně odlišná od představy běžného „slušného muslima“ v Pákistánu.

Podle některých z Khanových spolužáků se měl tento 23letý student žurnalistiky hlásit k islámskému hnutí ahmadíja. Ahmadíja je heterodoxním islámským hnutím, které vzniklo v 19. století právě v Pákistánu. Vyznavači ahmadíji jsou však ve všech muslimských zemích vystaveni tvrdé perzekuci a diskriminaci, jelikož ahmadíja je jak sunnitským, tak šiítským islámem považována za ne-islámskou sektu a její vyznavači za kafíry. A pákistánský zpravodajský web dawn.com citoval jednoho z Khanových spolužáků, který uvedl, že Khan se měl hlásit právě k ahmadíji, ačkoliv tuto informaci nelze jakkoliv ověřit. Podle citovaného studenta pak ono rouhání se mělo spočívat v „propagaci ahmadíji na Facebooku“. IHEU se kloní spíše k tomu, že se k ahmadíji nehlásil.

Co však lze o Khanovi říct takřka s jistotou je to, že byl skutečně humanistou a dostál tak své přezdívce The Humanist, pod kterou na Facebooku vystupoval. Ve svých příspěvcích se vymezoval vůči diskriminaci a bigotnosti. Jeden z jeho příspěvků byl následující:

Pokud jste černoch, lesba či gay, transexuál či introvert, pak vězte, že chová-li se k Vám někdo nevlídně, pak je tomu tak pouze proto, že se bojí Vaší důležitosti. Protože pokud jste odlišní, můžete něco změnit. Takže: kašlete na ně.

V mnoha příspěvcích si Khan stěžoval také na pákistánský školský systém a na to, že studenty na školách učí nenávist vůči hinduistům.

mashal_khan_the_humanist

Mashal Khan však nebyl jedinou obětí tohoto útoku. Kromě Khana zaútočil dav slušných pákistánských muslimů nejprve na Abdullaha, který měl být v „rouhačské činnosti“ zapojen taktéž. Dav studentů měl dle serveru dawn.com Abdullaha obestoupit a nejprve jej donutit recitovat verše z Koránu. Očitý svědek události uvedl, že přestože Abdullah opakovaně popíral, že by se hlásil k ahmadíjskému hnutí, univerzitní studenti jej začali bít. V tu dobu však již do areálu školy vtrhla policie, která Abdullaha zachránila od nejhoršího. Větší skupina studentů se však v tu dobu již soustředila na Khana, který takové štěstí jako Abdullah neměl.

Khan byl střelen a poté, přežil-li výstřel, ubit k smrti. Videozáznamy zachycují hlouček desítek muslimů, kteří skandují různá hesla, např. Allah Akbar, a řada z nich přitom kope či dřevěnými prkny mlátí do Khanova již mrtvého těla. Jeden z muslimů pak mrtvého a zcela zakrvaveného Khana svlékl. Studenti měli údajně v plánu jeho tělo i zapálit, ale to se jim už nepodařilo.

Khanův učitel pro agenturu Reuters uvedl, že „Khan byl brilantní a zvídavý student, který si často stěžoval na politický systém Pákistánu, avšak nikdy jej neslyšel říkat nic kontroverzního o náboženství“. Jeden z údajných Khanových přátel po jeho vraždě přišel dokonce s tím, že Khanova poslední slova před smrtí byla následující: „Nikdo nevěří Prorokovi více, než já. Nikdy jsem se nerouhal, sám jsem súfista. Prosím, vezmi mě do nemocnice.“ Nakolik však lze toto svědectví považovat za reálné, je otázkou.

khan_friend

Další otázkou je přístup samotné pákistánské policie. Představitel univerzity Fayaz Ali Shah uvedl, že na místo dorazilo asi 20 policistů, avšak kvůli velikosti davu nezasáhli. K oběma útokům – na Abdullaha a Khana – přitom došlo odděleně. V době útoku na Abdullaha se Khan nacházel v prostorách univerzitní ubytovny. Policie, která zamezila ubití Abdullaha k smrti, tak věděla o tom, kam míří dav po lynčování lačnících muslimských studentů. Přesto však střetu nijak nezabránila.

Vrátný univerzitní ubytovny, Muhammad Ali, uvedl, že „k ubytovně se blížily asi tři nebo čtyři stovky studentů. Byl jsem upozorněn, a tak jsem zavřel přístupovou bránu. Nakonec se přes ni dostali, našli Mashala, vystřelili na něj a pak jej začali mlátit“. Studenti, kteří si přáli zůstat v anonymitě potvrdili, že na místě bylo asi 20 policistů, kteří však nezasáhli. Posléze bylo podle dostupných informací zatčeno více než 45 studentů účastnících se lynče.

K incidentu se pro IHEU vyjádřil také mluvčí Atheist and Agnostic Alliance Pakistan (AAAP), jejíž členové v čele s Ayazem Nizamim byli před několika týdny pozatýkáni. Dle vyjádření AAAP je třeba se ptát, jak by se asi zachovali policisté či vězenští dozorci, pokud by se ve vězení někdo pokusil zabít Nizamiho, či další vězněnou ateistku, Ranu Nouman.

Důležité tak nakonec není ani tak to, zdali se Khan skutečně rouhal, zdali skutečně nahrával na Facebook „rouhačský obsah“, nebo zdali se hlásil k hnutí ahmadíja či nikoliv. Hlavní pointou celého případu je, co vše je v muslimské zemi schopné vyvolat pouhé podezření, že se někdo, ať už jakkoliv, rouhal…

K přečtení doporučuji také texty Another Dead Blasphemer od Malhara Maliho a The untold story of Pakistan’s blasphemy law od Arafata Mazhara.

Autor: Jan Werner

Komentáře

comments