Islamofob dne – Vlad III. Draculea /kníže Drákula/

islamofob_dne_dracula_vlad_III

Vlad Napichovač, kníže Drákula … ISLÁMOFOB DNE, který si už za života získal tak špatnou pověst, a to od nepřátel i přátel, že následujícím staletím tak trochu unikalo, že spíš než krutým upírem z tajemných karpatských lesů byl vladařem a vlastencem, který se snažil své zemi (a svému rodu) uchovat co možná nejvíc samostatnosti v pohnutých dobách osmánské, to jest islámské, invaze na Balkán.

Valašské vévodství, kde střídavě vládl a bojoval, bylo a dosud je jedním z nejdivočejších a nejkouzelnějších koutů Evropy. Jedná se o oblast hlubokých lesů a hor severně od Dunaje a jižně od hřebene jižních Karpat, chudý leč hrdý kraj s nádhernou přírodou a nepoddajnými lidmi. Ta oblast byla během středověku hranicí mezi byzantským (řeckoortodoxním) a středoevropským (uherským a německým) kulturním vlivem. Sám Vlad III. se narodil v době, kdy jeho země byla alespoň formálně satelitem stále ještě existující, byť už dávno fatálně oslabené, Byzance; dostalo se mu řecko-ortodoxního vzdělání. Konstantinopol padla roku 1453, to byl mladíkem, a jeho dospělost spadala do třicetiletého období, během kterého se machometáni, jimž se tehdy říkalo „Turci“, přehnali Balkánem až po Uhry.

Jeho otec, Vlad řečený druhý, nastoupil na valašský trůn roku 1436. Chtěl vůči Osmanům, kteří z jihu Balkánu právě vytlačili Byzantince, hrát stejnou politiku „volného satelitu“, jako hrál vůči Byzanci, tedy uchovat si relativní samostatnost výměnou za loajalitu v zahraniční politice. Poslal své dva syny jako rukojmí k osmánskému dvoru. Oba se tam naučili islámské věrouce i turečtině, ale zatímco jeden z bratrů, Radu, konvertoval k islámu a do budoucna se stal Vladovým protivníkem, budoucí Vlad III. si vypěstoval nenávist ke všemu osmánskému, tedy „islámskému“.

Na trůn nastoupil Vlad III. roku 1456 jako sultánův křesťanský vazal. Země byla nucena odvádět Osmanům tribut. Ovšem už roku 1459 vypukla další křížová výprava (vedená uherským králem Matyášem Korvínem). Vlad III., žhavý přidat se ke křesťanské koalici, odmítl zaplatit Osmanům tribut a nechal jejich vyslancům přibít turbany hřeby k hlavě – za to, že se mu coby křesťanskému vladaři odmítli poklonit. Osmani vyslali trestnou výpravu (1000 kavaleristů), ale Vladovi Valaši ( = Rumuni) je přepadli v soutěsce u Giurgiu, porazili, a všechny zajatce, v čele s Hamza Beyem, nabodali na kůly pro výstrahu příštím nájezdníkům. Pak přešli do ofenzívy, překročili Dunaj a plenili turecká území v dnešním Bulharsku a Srbsku, až k Černému moři. Z té doby je náš citát, pocházející z Vladova dopisu Matyáši Korvínovi.

Turčín se samozřejmě nedal, vyslal proti němu stotisícovou armádu – a Valaši, byť přešli do defenzívy, si opět vedli skvěle. Některé bitvy, třeba „Noční útok u Târgovişte“, probíhaly skoro jako současné bitvy izraelsko-arabské (v tomto případě poměr sil 30 : 90 tisícům, poměr ztrát 3 : 15 tisícům). Nakonec se ale valašské síly vyčerpaly, částečně za to mohla pasivita uherských a benátských spojenců a částečně lavírování šlechty, jejíž část kolaborovala s Osmany. Osmani na Vladovo místo dosadili jeho bratra, poturčence Radu.

Dalších 10 let života strávil Vlad III. v Uhrách, kam se uchýlil jako emigrant, ale kde byl zajat a vězněn, údajně pro finanční zpronevěry a krutost. Jenže otevřeně proosmánská Raduova vláda ve Valašsku, nový vzrůst napětí mezi Uhry a Osmánskou říší a další okolnosti přiměly uherskou vládu, aby ho propustila a podpořila jeho plány na znovudobytí země. K tomu došlo roku 1476 – turecká armáda se údajně rozprchla, jakmile Vlad III. vstoupil do země. Bohužel jeho vláda tentokrát neměla dlouhého trvání, valašští šlechtici se totiž příliš báli utužení knížecí moci … Neví se přesně, jak zemřel, zda v boji s Turky, nebo rukou zrádců z vlastního tábora.

Jeho vladařské a válečné metody skutečně nebyly vybíravé. Znal své islámce a věděl, že na ně platí jen jejich vlastní medicína. Znal ovšem i proradnost vlastních bojarů, zvyklých lavírovat mezi různými centry moci, a uměl být krutý i vůči lidu, z něhož ždímal nemalé daně a dávky. Pověst o jeho krutosti ovšem šířili i němečtí obyvatelé karpatských měst (odtud se pověst o „Drákulovi“ dostala na západ), stejně jako spojenci (zejm. uherští), kteří sice válčili s Turky, ale nechtěli na své hranici další silný a konsolidovaný stát. Zbytečné rozpory v křesťanském táboře tak opakovaně lámaly vaz muži, který to s ISLÁMOFOBIÍ myslel opravdu vážně…

Autor: Martin Konvička

Diskuze:

Drákula, který prožil mládí jako zajatec na osmanském dvoře(!) (narozdíl od svého bratra) k islámu opravdu nekonvertoval…

Vlad Tepes, detto Dracula – Kunsthistorisches Museum, Vienna
(in deposito presso il Castello di Ambras, Innsbruck)

Komentáře

comments