Domů imigrace 12 000 Řeků…

12 000 Řeků…

Vyšlo na IVČRN dne 4.9.2015 (link)

http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/475366/12-000-reku-a-jeden-novinar-ktery-me-zklamal.html

12 000 Řeků … a jeden novinář, který mě zklamal

Znám Ivana Motýla snad odjakživa – přesněji od doby, kdy si vzal spolužačku, krajanku a kámošku Eli, chodila o 2 roky výš na stejný gympl, „rebelující intelektuálka“, stejně jako tehdy já, a taky jediná osoba z Frýdku-Místku, 

se kterou se kterou se dalo v šestnácti vydat na přechod pohoří Pindos, protože byl hluboký komunismus (1986) a nás, poloviční Řeky, pouštěli jenom na pozvání, takže čundrovat šlo buď s rodiči (což jsem v té vrcholící pubertě pokládal za nepřijatelné), nebo s nějakým jiným polovičním Řekem, či polo-Řekyní, ideálně shodné krevní skupiny. 

Já svoje „řectví“ vždycky tak trochu tajil – hlavně sám před sebou – a Eli na tom byla podobně. To Ivan se do příběhů řecko-českých dětí přímo zamiloval (ostatně, s jedním založil rodinu!) a občas ho využíval i profesně. A nutno uznat, že většinou navýbornou, rád jsem četl jeho reportáže, třeba tu, jak popel Elina táty, který se jako ještě malý kluk zúčastnil partyzánských bojů, přišel do Čech, zde se oženil, postavil dům, vychoval rodinu… dle jeho posledního přání vynesli, spolu s Eli, na svahy hory Grammos, kde tenkrát, v osmačtyřicátém, viděl umírat své sourozence a kamarády… Vlastně jsem svoje řectví objevoval i Ivanovýma očima. 

 Ale tentokrát zklamal, a strašně. Přijali jsme 12 tisíc Řeků, zvládneme i 12 tisíc Syřanů,  jmenuje se jeho poslední článek ( http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/prijali-jsme-12-tisic-reku-zvladneme-i-12-tisic-syranu_353759.html), jehož titulek hovoří za všechno. Kdybychom byli Židé, napsal bych na to: „Chucpe!“, takhle můžu jen vzdychnout, že pokud to má z chlastu, je fakt γάιδαρος. 

Nebo je strašlivě nevzdělaný. On tam vypichuje, že ti Řekové přišli z míst, kde ve 40. letech někdy neznali ani kolo a chodili v kožených laptích, a přece se vyučili – vystudovali – spousta z nich je suprovými členy téhle společnosti (… by mě zajímalo, zda mě k nim počítá…). Kdežto Syřané mají mobily a řidičáky. Jo – jo – jo … jenže to vůbec nepodchycuje problém. Vlastně dva. 

První problém je islám, a o něm zde nechci psát. Všichni vědí. Ne-islámské Syřany sem chci taky, a moc (viz dokument IVČRN ze srpna 2014 https://www.ivcrn.cz/pomoc-syrskym-a-iraskym-krestanum-pripadne-jinym-nemuslimskym-mensinam/). Druhý problém – naprosto jiné okolnosti těch dvou migrací. 

Takto jsem to v prvním naštvání komentoval na facebook. To mě ještě nenapadla varianta, že Ivan možná fakt NEVÍ: 

– Ivan totiž MUSÍ VĚDĚT, že ti Řekové tehdy, to byli převážně váleční invalidé, ženy a děti. 
– Stejně dobře MUSÍ VĚDĚT, že to byli Řekové, z hlediska tehdejší československé vlády, „ideologicky kovaní“. Komunistický režim prostě přijal komunistické partyzány, své poražené spojence… 
– Rovněž MUSÍ VĚDĚT, že tehdejší vláda ty Řeky podrobila poměrně tvrdé indoktrinaci: Děti musely do internátních š kol (i ty, co zde byly s rodiči), ti lidé byli pod tvrdým dozorem. ‚
– Dále MUSÍ VĚDĚT, že hranice byly neprostupné, kontakt těch imigrantů s domovskou zemí minimální a tuzemské bezpečnostní složky silné – ne jako současná všeobecná rozbředlost.

Ostatně, psal jsem o tom před časem, tak pro pořádek: http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/458941/uprchlicka-krize-nevidim-v-mediich-zadne-uprchliky.html. Prostě to byly převážně rodiny bez tátů… spojenci tehdejšího režimu… které se režim ještě snažil při-indoktrinovat. (Většina se komunistické indoktrinaci, ovšem, ubránila – mně poučil o Osmašedesátem, Dubčekovi a Plasticích a Chartě řecký  strýček; ale ponechali si českou indoktrinaci, do jednoho milují čundry na Macháč, naražené sudy, dršťkovou, tlačenku, blondýny a pívo). 

A tak mě napadá, že Ivan možná něco pravdy přece jen má, jenže jako přizdisráč říká A a neříká B. Možná bychom i syrské polo-saláfistické sunnitské muslimy byli bývali zvládli (o křesťanech a spol. nemluvím, ty zde chci)kdybychom, jako společnost, měli shodu, že islám tedy ne, a měli pro ně připravený deislamizační plán. 

Regulérní indoktrinaci k sekularismu, v těch „ubytovnách“, jak je teď koncentrují. Odchyt a vyhošťování všeho islámistického. Výtvarku, tělocvik a pracovní vyučování. Co já vím … možná pěší výlety s povinnou konzumací píva. Na něco by se jistě přišlo, ale museli bychom mít strategii – vědět, co z lidí, kteří sem přicházejí, vlastně chceme mít. 

Tenkrát to komouši věděli: Chtěli z nich mít elitu budoucího komunistického Řecka. Nevyšlo to – zbyla jen „elita“. (Spousta vysokoškoláků, podnikatelů, islámofobů (ironie!) , komunistických pop-zpěváků etc.) Jenže to nemohlo vyjít – komunismus byla pitomost. 

Sekularismus a Svoboda pitomosti nejsou. 

Ivane, starý brachu, nebuď guma, a naprav to! Vždyť ten Elin tatík, starej T., bojoval s nacisty v divokém Pindosu jen proto, že v nich on, a jeho padlí bráchové a kámoši, správně rozpoznali reinkarnaci mohamedánů, s nimiž zas bojovali jejich dědové a pradědové a pra-pra-pradědové. 

PS: Ještě jedna zásadní věc mě napadla, trapně, až teď. Ti Řekové se po uklidnění politické situace (demokratizace v Řecku po roce 1975) z valné části vrátili! Ti, kdo přišli až jako dospělí, téměř všichni… Řecko-řecké páry též všechny.. Zůstala některá smíšená manželství (jako ta mých a Eliných rodičů) a lidi, co se naučili žít „na dvou zadelích“. Slyšeli jste v současné vlně od někoho slovo návrat? 

ivcrn_pic_imigrace_kvoty

Diskuze:

Osobnější věc, po ránu… http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/475366/12-000-reku-a-jeden-novinar-ktery-me-zklamal.html

Posted by Islám v České republice nechceme on 3. září 2015

Komentáře

comments