Černobylská havárie a její následky ve srovnání s invazí do Evropy. Prozatím jsme těsně před explozí…

Vyšlo na IVČRN dne 23.8.2015 (link)

Cernobyl_imigrace_pic

Společenský Černobyl na dohled

V poslední době bylo mnoho napsáno o tom, že vlna přistěhovalců z Afriky představuje multikulturní obohacení, případně smrtelné riziko pro Evropu (podle aktuálního úhlu pohledu, politického přesvědčení či zaměstnavatele konkrétního pisatele), ale dosti se podceňuje jiné riziko. Velká část naší společnosti utečence z Afriky mírně řečeno nevítá, což má své racionální důvody, především bezpečnostní situace hlavně u imigrantů islámského vyznání a vyčerpání štědrého sociálního systému Evropy lidmi, kteří toto bohatství nevytvořili. Většina naší vlády se ovšem tváří, že tyto imigranty celá společnost vítá, nebo, že nejde o zásadní bezpečnostní problém. To generuje napětí mezi velkou částí veřejného mínění a oficiálně prezentovanými stanovisky, které můžou vynést k moci nového Hitlera, který nabídne rychlé, přímé a konečné řešení této otázky. Hitlera, proti kterému jsou i A. B. Bartoš s T. Okamurou prakticky domácími mazlíčky.
Buďme rádi, že dnešní neonacisté mají v hlavě stejně pusto a prázdno jako na ní, ale na tohle nelze spoléhat do budoucna. Až se objeví někdo (všeho) schopný, inteligentní a charismatický jako byl Hitler, máme problém všichni. Veřejné mínění má sílu atomu (v dobrém i špatném směru) a dnešní situace má mnoho společného se situací před havárií v Černobylu. Tak nejprve jak to bylo v Černobylské jaderné elektrárně oné osudné noci ze 25. na 26. dubna 1986:
Vedení elektrárny dostalo příkaz provést experiment, který měl za úkol zjistit, zda při výpadku jaderného reaktoru setrvačnost turbíny je schopná ještě alespoň 40 sekund napájet havarijní chlazení, což by bylo důležité pro řešení případné havarijní situace. Kvůli tomu bylo potřeba snížit výkon reaktoru. Reaktor tohoto typu (byl grafitový, nikoliv vodní jako v Temelíně) je velmi nestabilní pokud běží při malém výkonu, a proto bylo v plánu snížit výkon pouze v povoleném rozmezí. I tak bylo ovšem potřeba vypnout některá bezpečnostní opatření. Experiment však mezitím nabral zpoždění a došlo dvakrát ke střídání směny. Další průběh experimentu byl poznamenán několika faktory, které ve vzájemné kombinaci způsobily katastrofu: Vzhledem k blížícím se svátkům bylo potřeba splnit plán produkce energie pro továrny a zároveň podle příkazu dokončit experiment (během kterého reaktor nedodával do sítě plný výkon), další směny nebyly na experiment dostatečně připravené, a (nepochybně velmi inteligentní, ale arogantní a sebejistý) vedoucí poslední směny Anatolij Djatlov si bezmezně věřil, že navzdory porušení předpisů, odstavení havarijních ochran reaktoru a provozování reaktoru v nestabilním stavu které nařídil, se nic nestane. Nařídil proto poslušným a o místo se bojícím kolegům (místo logického bezpečného odstavení reaktoru, které v tu chvíli stále ještě šlo provést) opět zvýšit výkon reaktoru. Tím se ve spodní části reaktoru vytvořila přehřátá zóna, do které již nešly zastrčit regulační tyče umožňující reaktor odstavit, což ale obsluha nedomyslela. Když těsně před havárií směna zjistila, že skutečně má problém, byl vydán příkaz odstavit reaktor regulačními tyčemi. A právě pokus o jejich zasunutí a tím odstavení reaktoru definitivně odpálil prudké zvýšení výkonu a výbuch reaktoru. A odlétlo víko reaktoru, do té doby dobře stíněné radiace se dostala ven a vzplanula modravá záře…

Příznačné je, že až do výbuchu si nikdo ze směny nepřipouštěl, že až takový průšvih skutečně může nastat. Pochopitelně, pak už bylo pozdě.


A co dnešní situace? Do Evropy se valí příval afrických uprchlíků, což vytváří nevoli u jejích obyvatel cítících se jimi ohroženi. Sluníčkářsky uvažující vládní frakce (reflektující směrnice Bruselu a plnící je svazácky na 150 a více procent) prezentuje otevřenost naší společnosti vůči jejich přijímání a štědrému financování z našich zdrojů. Zároveň zatím obvykle skrytě potlačuje ventilaci protinázorů reprezentující nespokojenou část obyvatel na nebezpečně nízkou úroveň, kdy jsou takto vypínány ozdravující neneonacistické bezpečnostní okruhy společnosti (jako jsou například aktivity pana docenta Martina Konvičky a další), a tlak ve společenském reaktoru roste. A tam jsme nyní. Pak přijde nepochybně velmi inteligentní, ale arogantní a sebejistý nový Hitler, který nabídne rychlé, přímé a konečné řešení této otázky. Hitler skvěle ovládající technologii moci… A začne prosazovat opětovné odstranění regulací nesluníčkářských názorů, ale v nové, zhoubné neonacistické podobě. Tím se ve spodině společnosti vytvoří přehřátá zóna, které už nepřijme regulační odstavení nového Vůdce. Až si toho vláda (nepochybně mezitím díky volbám dosti obměněná a ve jménu politické korektnosti zcela nepřipravená na blížící se katastrofu) všimne, dá příkaz k odstavení nového Hitlera silou. A právě pokus o jeho odstavení definitivně odpálí prudké zvýšení teploty a výbuch reaktoru. Až odlétne víko reaktoru, do té doby efektivně stíněné nápady na konečné řešení se dostanou ven a vzplane hnědá záře…

Příznačné je, že až do výbuchu si nikdo z vládnoucích struktur nepřipustí, že až takový průšvih skutečně může nastat. Pochopitelně už pak bude pozdě.
Autoři jsou zastánci rozumně využívané jaderné energie.

MHJK (přišlo e-mailem z jednoho špičkového vědeckého pracoviště)
Diskuze:

Společenský Černobyl na dohled V poslední době bylo mnoho napsáno o tom, že vlna přistěhovalců z Afriky představuje…

Posted by Islám v České republice nechceme on 23. srpen 2015

Komentáře

comments