Převzato ze Samizdat2016.cz
Členské státy EU nemají povinnost udělit humanitární vízum ohroženým osobám, které se chtějí dostat na jejich území s úmyslem požádat o azyl, rozhodl Evropský soudní dvůr v úterý 7. 3. 2017. Ze zákonů EU žádná taková povinnost nevyplývá, udělení humanitárních víz, umožňujících cestovat za azylem legálně, je tak pouze věcí nezávislého rozhodnutí každého státu. Unijní právo stanoví postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující 90 dnů, delší pobyty – což je i azyl – neřeší.
Jak uvádí Aktuálně.cz, Belgii loni v listopadu nařídil vydávat víza ohroženým lidem domácí belgický soud. Ministr pro azyl a migraci Theo Francken se ale rozsudku odmítl podřídit. Prohlásil, že Belgie bude raději platit pokutu 4 tisíce eur denně, kterou jí domácí soud za neplnění rozsudku uložil.
„Migrační krizi jsme zvládli dobře a vše je u nás pod kontrolou. Skutečně teď neotevřeme naše dveře dokořán skrze ambasády a konzuláty.“
Dodal, že připraví změnu belgických zákonů tak, aby nebylo možné požádat o azyl skrze přicestování do země na humanitární vízum.
Skutečně potřební doplácejí na „vítání“ ilegálních imigrantů
To, že EU nemůže zasahovat do rozhodování států, komu udělí humanitární víza, je správným krokem. To, že země EU odmítají přijímat žádosti o azyl nebo humanitární víza, protože se plní ilegálními imigranty, kteří se obsloužili bez víz a bez ptaní, je ale smutným jevem, na který doplácejí ti skutečně potřební.
V tomto případě byla odmítnuta křesťanská rodina se třemi dětmi, která před pronásledováním ze strany fanatických muslimů musela utéci do uprchlického tábora v Libanonu. Tito lidé by měli na pomoc jistě větší morální právo, než ekonomičtí „uprchlíci“ z Maroka nebo Nigérie.
Pronásledovaní křesťané tak doplácejí na neschopnost zastavit invazi ekonomických imigrantů z rozvojových zemí, zneužívajících syrskou válku jako příležitost urvat si ze štědrého evropského sociálního systému. Doplácejí na neschopnost evropských politiků zastavit pašeráky lidí a na ně navázaný ziskový i „neziskový“ etnobyznys.
A dokud budou pro evropské politiky hlavní pseudohumanistická gesta a selfíčka s ilegálními imigranty místo skutečné pomoci, nic se nezmění.
