Islamofob dne – Sv. Jan z Damašku

Vyšlo na IVČRN dne 25.9.2014 (link)

islamofob_dne_sv_jan_z_damašku

Tento ISLÁMOFOB DNE je významný tím, že jde o prvního historicky známého ISLÁMOFOBA, jehož texty o islámu se nám zachovaly. Díky němu alespoň tušíme, jak na mohamedánskou expanzi reagovala „byzantská“, tj. východořímská, křesťanská inteligence, co současníky a oběti „prvního džihádu“ (toho za „pravověrných chalífů a jejich následníků, Umájovců, tedy zrhuba 610-750 n.l.) na islámu děsilo a odpuzovalo, a jak se vůbec stavěli k té strašlivé katastrofě, která tehdy postihla křesťanský, to jest post-antický či „náš“ svět.

Když si srovnáte mapu středomořského světa před islámskou expanzí, třeba tady (http://img3.wikia.nocookie.net/__cb20131109205212/althistory/images/d/df/Byzantine-empire.gif) a mapu oné první islámské expanze (http://www.usu.edu/markdamen/1320Hist&Civ/slides/14islam/mapspreadofislam.jpg), vidíme, že z křesťanského světa zbyly během jednoho staletí pouhé trosky.

Na prvý pohled je skoro nelogické, jak mohla hrstka nájezdníků z pouště během pár generací složit na kolena 2 prastará impéria (krom Byzance ještě Persii). Vysvětluje se to různě, oslabením těch dvou říší vzájemnými válkami, jejich vnitřní prohnilostí, sektářskou rozhádaností (platí zejm. pro Byzanc), následky nedávného moru … to vše bude pravda, ale jen málo historiků uvádí možná hlavní příčinu, a sice, že mohamedáni si podobně jako dnes ISIL absolutně nebrali servítky co do „pravidel válčení“. Byzanc a Persie spolu válčily skoro pořád, ale byly to války v podstatě ritualizované (bojovaly jen armády, většinou se šetřilo civilní obyvatelstvo a infrastruktura)… Machometi to dělali právě naopak, civilisté a infrastruktura byly primární cíle, s tím, že elitám se naopak nabízelo ušetření – odměnou za kolaboraci. A věru, i státní správa vznikající islámské říše byla po nějakou dobu v rukou kolaborující ne-islámské inteligence. Muslimové by nějaké správy země nebyli schopni, což ostatně vidíme v muslozemích i dnes. Naopak četní křesťané s nimi mohli spolupracovat a omlouvat si to jednak Ježíšovým „co je císařovo, císaři“, jednak odvolávkou na „menší zlo“. Mohamedáni ovšem měli jednu podmínku, kterou ostatně známe i z dnešní západní Evropy: Žádnou kritiku islámu, žádnou diskusi o něm, žádné „urážení“, což je pro muslimy prakticky cokoli.

Čtětě také  Kdo chce zrůdičkám říci: "Tak tě tu vítám"?

Jedním z takových křesťanských kolaborantů byl Janův dědeček – muž, o kterém se říká, že vydal Damašek muslimům. Pro muslimy pracoval i jeho vzdělaný otec, úředník u dvora damašského chalífy Abd al-Malika. Jan byl pravděpodobně bilingivnní (řecky a arbsky), jeho učitelem byl navíc latinský učenec Cosmas, který se do chalifátu dostal jako zajatec. Skvěle vzdělaný Jan převzal úřad po svém otci – a jako arabský dvorský úředník se zapojil do sporu, který tehdy zmítal soupeřící zbytkovou Byzanc, a v němž šlo o uctívání či neuctívání svatých obrazů, takzvaných ikon. Vyžadovalo by to dlouhé vysvětlení, v zásadě někteří byzantští císařové přemýšleli, co převzít od nápadně úspěšných mohamedánů, aby se posílila obranyschopnost říše, no a napadlo je mimo jiné přestat s uctíváním „svatých obrazů“. Jan se postavil ZA uctívání ikon, tedy proti v ten moment oficiální byzantské pozici. Postupně ale jeho názor převládl i v Byzanci, což mu zajistilo věhlas mezi řeckoortodoxními věřícími. Zpětně si ovšem dovedeme představit, že se v tomto názoru těšil arabské podpoře: dělal vlastně „ideologickou diverzi“ proti křesťanskému císaři.

Někdy mezi léty 706 a 730 (zdroje se liší, s jistotou o té době víme velmi málo) Jan odešel z dvorské služby do kláštera Mar Šába v dnešním Izraeli. Souviselo to (asi) s postupnou arabizací chalifátu, s vytlačováním křesťanských úředníků muslimy; některé zdroje zmiňují, že byl vystaven jisté perzekuci. Zde Jan napsal svůj nejznámější spis, „Pégé gnóseós“ („Pramen poznání“). Jeho první část pojednává o filozofii, třetí část, tzv. „Výklad pravé víry“, byla systematickým zpracováním církevní nauky a získala mu u východních křesťanů podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy Tomáše Akvinského. Pro nás však je důležitá část druhá, „o Herezi“, v níž pojednává o různých „vírách nepravých“, mimo jiné i o islámu.

Zhluboka se nadechněte – je nějakých 100 let po Mohammedovi, 100 let trvá totální civilizační válka a křesťané nemají (nebo to aspoň nevíme) k dispozici nějaký manuál, který by pro ně shrnoval, kde se mohamedáni vlastně vzali a čemu věří… Jan, který sám pro mohamedány léta pracoval, takový manuál sepisuje (věnoval „Saracénům“ či „Hagaritům“ mnohem víc místa, než ostatním „herezím“), a snad se i postará, aby se jeho spis dostal za hranice arabské říše.

Čtětě také  Právo na tyto ženy nám dává fakt, že jsou nevěřící. Můžeme se jich zmocnit hned, jakmile je imám mezi nás rozdělí", uvádějí muslimové, zastupující Islámský stát, ve své příručce ohledně nakládání s otrokyněmi

Je poměrně nesmlouvavý: pokládá muslimy za „předchůdce Antikrista“, načež rozebírá obsah Koránu, konfrontuje ho se Starým a Novým zákonem, ukazuje na faktické chyby (typu: kdo byli Ježíšovi rodiče, nebo proč dostal Mojžíš jiný „zákon“, než Mohammed). Od těchto pro současníka možná antikvárních teologických výtek však postupuje dál, rozebírá islámské predátorství k ženám (odmítá mnohoženství, hnusí se mu konkubinát). Odhaluje oportunismus, se kterým Mohammed rušil své vlastní příkazy, kdykoli se mu to hodilo, a vysmívá se nelogičnostem v popisu islámského ráje. Jeho „analýza“ není zdaleka tak pronikavá, jako analýzy současných kritiků islámu, ale to hlavní – falšování historie, krutost k ženám, mohammedova věrolomnost a faleš – tam jsou.

Čtenáři vládnoucí angličtinou ostatně posoudí sami: http://orthodoxinfo.com/general/stjohn_islam.aspx

Jan musel svým „rozborem islámu“ hodně riskovat – žil ostatně uvnitř chálifátu, a za něco takového byl pro nevěřícího psa, byť z „chráněného“ lidu knihy, opravdu škaredý trest smrti. O to víc překvapuje, proč něco podobného nevzniklo přímo v Byzanci – vždyť jakási kulturní výměna možná byla, jak dokazuje Janův zásah do byzantských sporů o ikonách. A možná ještě víc překvapuje, proč se důkladné kritice islámu, jejich úhlavního nepřítele, prakticky nevěnují současné křesťanské špičky…

Martin Konvička


Diskuze:

Tento ISLÁMOFOB DNE je významný tím, že jde o prvního historicky známého ISLÁMOFOBA, jehož texty o islámu se nám…

Posted by Islám v České republice nechceme on 24. září 2014

Komentáře

comments