Islám versus Izrael

Izrael – je malý proužek země na Blízkém východě o rozloze asi 21 000 km2, což je přibližně 1/3 rozlohy ČR (78 000 km2). Jediný demokratický stát na Blízkém východě a zároveň jediný domov pro židovský národ. Proužek země proslavený neustálým střetem západní a islámské civilizace. Po několik desetiletí vedou Židé nelítostný souboj o vlastní existenci s arabskými násilníky, ozbrojenci, teroristy a dokonce i nepřátelskými zeměmi. Podívejme se důkladněji na tohoto spojence a na jeho nelítostný konflikt.a

Na počátku byla naděje Stát Izrael (hebrejsky Medinat Jisrael) vznikl na principu ideologie sionismu. Sionismus se těšil svému rozkvětu v 19. století mezi Židy, kteří toužili už konečně vytvořit domov ve vlasti svých předků, kde by byl každý každému roven a kde by mohli svobodně vyznávat svou víru. Věci se daly do pohybu a k již přítomným Židům se do Svaté země přidávali i Židé z celé Evropy. Zde odkoupili za své peníze území, na kterých založili zvláštní druh vesnic, tzv. kibucy.

Výstřižek

Netrvalo dlouho a Židů v bylo v tehdejším Mandátu pro Palestinu (založeno Británií) více jak Arabů. To nenechalo Araby klidnými, ti cítili potřebu vyhnat Židy z tohoto území, kam přišli během násilné expanze islámu na Blízký východ a také jako levná pracovní síla. Násilnosti se začaly šířit po celé oblasti. Muslimové útočili na židovské vesnice a zabíjeli Židy prakticky na potkání. Reakcí na to bylo založení tajné armády zvané Hagana (ta se poté stala oficiální armádou státu Izrael), která měla za úkol ochraňovat židovské civilisty a zabraňovat násilnostem ze strany Arabů. Po druhé světové válce se svět konečně rozhodl situaci v oblasti řešit, a proto Spojené národy spustily hlasování o rozdělení britského Mandátu pro Palestinu na židovský a arabský stát. Pro hlasovalo ¾ členských států, proti hlasovaly všechny muslimské země a země, jejichž muslimské obyvatelstvo představovalo hrozbu pro bezpečnost. Židé rozhodnutí ještě ten den okamžitě přijali a začali s velkými oslavami. Arabové rezolutně odmítli jakékoliv dělení a zvolili útok. 14. Května 1948 vyhlásil David Ben Gurion nezávislý stát Izrael. Po téměř 2000 letech měli Židé opět svou vlastní svobodnou zemi, ale na oslavy nebylo moc času – muslimské státy se v ten okamžik rozhodly vyhlásit svatou válku nově vzniklému státu Izrael.224845_10151414911774258_1759889681_n
Období válek Izrael svojí existenci uhájil. Zahnal nepřátelské jednotky zpět a rozšířil svá území o mnoho strategicky důležitých míst. Oblast dnes zvaná jako Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy si přerozdělil Egypt s Jordánskem. Egypt udělal z Pásma Gazy kolonii, kterou držel železnou rukou ve své moci a Jordánsko zlikvidovalo několik starodávných židovských svatých míst v Jeruzalémě i v celé oblasti. Situace mezi Izraelem a Araby se vyhrotila i díky židovským a arabským uprchlíkům. Vznik Izraele dal impuls vůdcům arabských zemí, aby vyhnali všechny Židy z arabských zemí, zejména pak z Maroka, Alžírska, Jemenu, Iráku, Sýrie a Libye. Židovských uprchlíků bylo cca 750 000. Avšak zde byli i arabští uprchlíci jejichž situace dodnes blokuje mír na Blízkém východě. Vůdci sousedních arabských států zahájili masivní propagandu určenou palestinským Arabům, která obsahovala zvěsti o chladnokrevných Židech, kteří povraždí muže, ženy i děti. Propaganda měla za cíl sjednotit všechny palestinské Araby v boji proti Židům, nicméně efekt se dostavil opačný. Několik stovek tisíců palestinských Arabů se svými věcmi opustilo Izrael a uteklo do sousedních arabských států. Zde byly založeny speciální tábory určené pro uprchlíky. Tábory (které existují dodnes) daly uprchlíkům sice domov, nicméně se jednalo spíše o podobu uzavřených měst v bývalém Sovětském svazu, kde občané neměli právo opouštět města bez speciálního povolení, které bylo velmi složité získat. Palestinští Arabové byli využíváni jako zbraň v boji proti Izraeli a k šíření arabské propagandy v oblasti. Uprchlíci v arabských zemích nemají (kromě Jordánska) dodnes žádná práva na vlastnictví půdy, sociální zabezpečení a ani právo na občanství. Egyptský prezident té doby, Gamal A. Nasir prohlásil:

,,Až vpustíme palestinské uprchlíky do Izraele, tak Izrael přestane existovat“

Na izraelské straně se pro Araby zřídila speciální komise, která rozhodla se vznikem Izraele, že Arabové, kteří v Izraeli zůstali, budou mít své zástupce v izraelském parlamentu. V Izraeli proto existuje několik arabských politických stran a Arabové mají stejná práva jako Židé a to i právo volit a nechat se volit, což i přes všechny události platí dodnes. Několik let poté, v roce 1956, nastal opět konflikt mezi Židy a Araby; tzv. Suezská krize skončila porážkou arabské armády a vedla ke zlepšení vojenské infrastruktury Izraele. V roce 1967 začala snad nejslavnější válka v oblasti. Tzv. Šestidenní válka byla zahájena poté, co si armády Egypta, Sýrie a Jordánska připravily svá vojska k hranicím s Izraelem a poté, co Egypt uzavřel pro Izrael velmi důležitou Tiranskou úžinu. Izraelské letectvo tehdy vytvořilo naprostou noční můru pro všechny tři nepřátelské armády. Od rána do odpoledních hodin zlikvidovala izraelská letadla drtivou většinu letectva všech tří armád. Arabové ztratili přes tisíc letadel, zatímco Izrael pouze 19 (z toho jen 2 letadla byla sestřelena). Následovala pozemní válka, ve které Izrael zahnal egyptskou armádu pryč od svého území až za Suezský průplav. Jordánsko začalo ostřelovat Izrael ze Západního břehu a Sýrie z Golanských výšin. Netrvalo dlouho a Izrael během několik hodin získal celý Západní břeh včetně židovského nejposvátnějšího místa – Jeruzaléma. Poté následovalo dobytí Golanských výšin, což pak znamenalo konec války. Další konflikt probíhal jen 6 let poté. Egypt a Sýrie zaútočily na Izrael v období, kdy židé právě slavili nejvýznamnější židovský svátek – Jom Kippur (Jomkippurská válka). Arabská vojska byla rozdrcena a muslimské státy se rozhodly jednat. Egyptský prezident Sadat se rozhodl podepsat s Izraelem mírovou smlouvu výměnou za vrácení Sinajského poloostrova Egyptu. Židé se poloostrova vzdali a mírová smlouva byla podepsána.
image
Islamistické hnutí Muslimské bratrstvo poté spáchalo atentát na egyptského prezidenta za „kolaboraci s Izraelem“. Sadat byl bohužel zabit. V následující roky se začaly palestinské teroristické organizace více a více projevovat ve svém boji proti Izraeli, kdy začaly s masivním počtem teroristických útoků po celém světě (mnohdy i na nežidovské cíle). Byl vytvořen i umělý národ Palestinců, který byl vyzdvihován jako odlišný od Arabů a jako národ starověký, mající jako jediný právo žít v této zemi. Zahír Musein (jeden z vůdců OOP) v roce 1977 při rozhovoru pro média řekl: ,,Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředek našeho boje proti státu Izrael za naší arabskou jednotu. Zahír byl dva roky po tomto prohlášení zavražděn. Teror palestinských Arabů pokračoval později taktéž z okolních států. Z jižního Libanonu v 70. a 80. letech ostřelovali raketami izraelská města. Izraelská armáda proto vpadla do Libanonu (kde již kvůli OOP propukla občanská válka), aby zlikvidovala OOP v této oblasti. Izrael taktéž podpořil křesťany v Libanonu, kteří bojovali s muslimy o svá práva. arafat-remains-390x285

Čtětě také  Německé děti budou posluhovat uprchlíkům!

Mírová dohoda, terorismus a noví nepřátelé   Srážky s muslimy pokračovaly i po ukončení konfliktu v Libanonu. Od roku 1987-1993 vypuklo povstání palestinských Arabů tzv. první intifáda. Intifáda se projevovala množstvím teroristických útoků na izraelské civilisty a izraelskou armádu. Násilí vedlo k jednání izraelské vlády a OOP o míru. Arabovési dali podmínku, že chtějí na území Západního břehu a Pásma Gazy založit svůj vlastní stát Palestina. V roce 1993 byla dohoda skutečně podepsána a izraelská armáda opustila postupně Gazu a Západní břeh. Izraelský premiér Jicchak Rabin a vůdce teroristické organizace OOP Jásir Arafat získali Nobelovu cenu míru. V roce 2000 náhle vůdce OOP Jásir Arafat přerušil veškeré jednání s Izraelem. Tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron navštívil Chrámovou horu – místo, kde stálo jedno z nejposvátnějších židovských míst – Chrám, namísto kterého muslimové necitlivě postavili mešitu Al-Aksá a Skalní dóm. To byl údajně důvod k tomu, že palestinští Arabové začali nové povstání – druhou intifádu. Stejně jako předchozí povstání se vše projevilo obrovským množstvím teroristických útoků (zejména útoky na přeplněné autobusy, sebevražedné atentáty ve veřejných budovách apod.) na civilisty i vojáky Izraele.2010103125618668784_8

V reakci na tohle všechno obsadil Izrael znovu Západní břeh a Gazu ve snaze zlikvidovat ozbrojence z OOP i další nově vzniklé teroristické organizace, které vznikly odtržením od OOP , jako byl např. Hamás. Povstání bylo opět neúspěšné a odpor byl zničen. Druhá intifáda si vyžádala 900-1200 životů izraelských mužů, žen a dětí. S nadějí na dosažení míru se Izrael po složitém vyjednávání definitivně vzdal Pásma Gazy a donutil opustit několik tisíc Židů své domovy a všechny přítomné bezpečností složky své posty. V roce 2006 se moci v jižním Libanonu chopila moci islamistická teroristická organizace Hizballáh, která byla Íránem a Sýrií vyzbrojována v boji proti Izraeli. Boje se projevovaly ostřelováním severu Izraele raketami. Zasažena byla i velkoměsta jako Haifa. Během útoků, které si vyžádaly téměř sto mrtvých a stovky raněných se Izrael rozhodl vpadnout podruhé do Libanonu a zlikvidovat islamistické hnutí.heil-hezbollah-008
Hizballáh sice nebyl zničen, nicméně utrpěl vážné škody a bombardování severu země přestalo. Pár let nato se odehrálo po volbách v Pásmu Gazy povstání, ve kterém Hamás získal naprostou kontrolu nad celou oblastí. Islamistické hnutí ihned začalo svůj boj proti Izraeli. Z pásma Gazy dnem i nocí létaly rakety na izraelská města na jihu země, zejména Sderot, Aškelon a Beerševu. Útoky na civilní oblasti si vyžádaly desítky mrtvých, stovky zraněných a další stovky lidí přišly o střechu nad hlavou. Izraelská armáda na přelomu roku 2008 a 2009 zahájila operaci Lité olovo, která si dala za úkol zastavit raketové útoky z Pásma Gazy. Hamás využil situace a vytvářel v civilních zónách stanoviště pro odpalování raket (některá dokonce i na střechách nemocnic, škol, mešit nebo v blízkosti fotbalových a dětských hřišť).israel_palestinian_gaza_strip
Tato taktika lidského štítu Hamás nezachránila, a vyžádala si přes 2 tisíce mrtvých i raněných civilistů. Vysoce postavený člen Hamásu Fathi Hammad v proslovu pro televizi v roce 2008 prohlásil : ,,Nepřátelé Alláha nevědí, že lid Palestiny, vynalezl nový způsob hledání smrti. Pro Palestince se stala smrt průmyslem, ve kterém se obětují ženy děti. Proto utvořili lidské štíty žen dětí starců za účelem čelit sionistické bombardující vládě. Je to jako kdyby sionistickému nepříteli říkali:, Toužíme po smrti jako vy po životě‘“. Po složitém období střetů Židů s muslimy vyšlo najevo, že Židy není snadné porazit zbraní a proto palestinské organizace a stejně tak i muslimské země začaly nový druh války. Války v médiích. idf-spokesperson_21_1_2008-14
Fotomontáže, zinscenované scény „umírajících“ nebo ,,raněných“ civilistů obletěly prakticky celý svět a způsobily velké pozdvižení na veřejnosti.( Izrael se postupem času dostal a dostává pomalu a jistě do mezinárodní izolace, postavené na lži muslimského světa. Tomu všemu nadmíru pomáhají muslimští imigranti v Evropě, kteří své „pravdy“ začali prezentovat na veřejných přednáškách, internetu, televizi i v novinách a literatuře. Bohužel svět zatím všemu uvěřil a bez ohledu na to, že mnohé ze lží byly již dávno objasněny (např. údajný krvavý útok na tureckou flotilu vedoucí do pásma Gazy), se stále nedaří lidstvu ukázat prolhanost muslimského světa a izraelské informace o masových popravách vlastních civilistů Hamásem, OOP nebo i brutální útok muslimů v židovské vesnici Itamar (dva útočníci zde nožem brutálně povraždili celou rodinu, včetně jejich tří dětí, nejmladšímu byly dva měsíce), se na veřejnost dostanou jen zřídka. Stejně tak veřejnost pomíjí fakt, že v izraelské vládě existuje několik politických stran (např. Balad) a 14 arabských poslanců v Knesetu (izraelský parlament).Arabská strana Balad je v parlamentu zastoupena, ale není součástí vládní koalice. Je proto důležité stát na správné straně. Vědět kdo je agresor a kdo se brání. Izrael je součástí Západu. Židovská kultura je kamenným základem pro celou západní civilizaci. Nevěřme proto každému nesmyslu, který propagují mnohé levicové tváře a muslimské země. Podpořme našeho spojence v boji proti našemu společnému nepříteli. ,,Pokud padne Izrael, padneme všichni – José Maria Aznar
Autor:  František Avraham Řehoř 

Čtětě také  Zloba muslimů & labutí píseň islámské nenávisti

Komentáře

comments