Multikulturalismus je pro Švédy jako Bůh

Švédské tabu: Nima Gholam Ali Pour si myslí, že antisemitismus je ve Švédsku velký problém, který levice zametá pod koberec.
Švédské tabu: Iránec Nima Gholam Ali Pour si myslí, že antisemitismus je ve Švédsku velký problém, který levice zametá pod koberec.

RASISMUS

Íránec Nima Gholam Ali Pour pracuje před letošními podzimními volbami pro Švédské demokraty

Jens-Martin Eriksen

Začalo to menší kontroverzí mezi ním a sociálními demokraty. Byl již dlouholetým členem této strany v ghettu Fosie poblíž Malmö, když začal protestovat proti tomu, že jistý Omar Mustafa byl zvolen do vedení strany přesto, že tento člověk byl jedním z vůdců v Islámském svazu, který je ideologicky spojen s Muslimským bratrstvem.
Ohradil se proti tomu, že Mustafa pozval do Švédska silně reakcionářské islamisty. To ale vedlo jen k tomu, aby Íránce Nimu Gholama Ali Poura ve straně pomluvili. Tak začal rozchod. A po něm i cesta ke Švédským demokratům – kteří mají okolo 8 procent preferencí v průzkumech veřejného mínění před zářijovými volbami do parlamentu.
(ve volbách 14. září 2014 získali 12,86%, pozn. překl.)

Na rozdíl od dalších předních osobností švédského veřejného života, jako jsou například básnířka Athena Farrokhzad a spisovatelka a redaktorka Åsa Lindreborg, si Pour nemyslí, že přistěhovalci ve Švédsku jsou oběťmi obecného rasismu.

“Zeptám se Vás nejprve na tento strukturální rasismus”

“Myslím, že strukturální rasismus je nedorozumění. Problém je, že z přistěhovalců děláme jeho oběti, ale například nezaměstnanost mezi přistěhovalci ve Švédsku je důsledkem rasismu v menší míře než toho, že mnozí přišli ze zemí se slabým vzdělávacím systémem, který není uzpůsoben potřebám trhu práce zde ve Švédsku. Faktem je, že lidé z ghett nemají dostatečné vzdělání a že ani nemají zájem, aby ho získali. Nepovažují se za součást švédské společnosti. Patří v prvé řadě do ghetta, kde bydlí. Nebo stále patří k zemi, ze které původně přišli. Mají přistěhovaleckou identitu, která jim brání stát se součástí švédské společnosti. Stigmatizace tedy nezačíná u nacionalistů, ale naopak tím, že přistěhovalci z ghett sami sebe považují za oběti.

Strategie levice

Všechno švédské a švédská vlajka se v podstatě považuje za rasistické, míní Pour. Proč takové odmítání švédské kultury?

Je třeba si uvědomit, jaký je skutečný důvod, proč imigranti nejsou součástí švédské společnosti. A není to stigmatizace a rasismus ze strany společnosti, ale chudoba a nevědomost a to, že si sami myslí, že za nic nestojí. Bez ohledu na to, co je podstatou západních lidských práv, se všechno západní považuje za kolonialistické vůči všemu ostatnímu. Za druhé, podívejme se na pojem “imigrant”. Ve Švédsku se tak prostě označuje člověk, který stojí mimo společnost. Vezměte si například fotbalovou hvězdu Zlatana, nikoho nenapadne ho nazývat “imigrant”. Pokud jím někdo je, tak je to naopak neúspěšný člověk. Pokud má člověk úspěch, nazýváme ho Švédem! Ale zde ve Švédsku si nikdo neuvědomuje, že jsme vytvořili pojem “imigrant”, který automaticky a podvědomě znamená neúspěšný člověk. To se pak předává dětem imigrantů, kde se nová generace neúspěšných označuje jako “druhá generace imigrantů”.

“Jaké je řešení problému?”

Čtětě také  Odvážná pizzerie je šikanována sluníčkovými trolly!

“Je třeba, abychom po lidech, kteří přicházejí do země, vyžadovali i plnění povinností. Být imigrantem nesmí být žádnou výmluvou. A ani to nesmí být výmluvou pro tisk a pro politický establishment, aby mlčeli o sociálních problémech, které skutečně jsou v ghettech. Ale politikové v této zemi se k tomu nechtějí hlásit.”

“Proč?”

“Celý problém je v tom, že ve Švédsku je levice hegemonem. Dnes jsou mezi imigranty hodně reakční uskupení, která jsou dokonce proti demokracii jako takové. Jde například o Islamiska Förbundet (Islámský svaz), který se skládá z antisemitů a homofobů ze Středního východu. A na tyto lidi se obrací švédská vláda, když zkoumá, jaké mají problémy imigranti v této zemi. Tak jejich postoje nabývají na důležitosti. Tato sdružení dostávají mešity a politickou a ekonomickou podporu. Ale o jejich politických postojích švédský tisk mlčí. Jaké postoje ve skutečnosti zastávají, se nedozvíme.

Jenom bílí rasisté

“Jak se tohle zamlčování projevuje?”

“Abychom to zkrátili, ve Švédsku se nikdo nezajímá o událost spojenou s rasismem, pokud to není Švéd, který napadá imigranta. Pokud má rasismus jinou konstelaci, nelze o něm pojednávat.”

“Proč to tak je?”

“Podívejme se na to, kdo sedí ve vedení různých antirasistických organizací. Jsou to vždy sociální demokraté a levicově orientovaní. A strany, ke kterým patří, mají velkou voličskou podporu právě v přistěhovaleckých čtvrtích a obecně u imigrantů. Švédské politické strany trpí iluzí o tom, že pokud budou podporovat islám, například skrze školy, tak dostanou hlasy muslimů. Ale takto to nefunguje. Muslimové podporují určitou stranu proto, že jim jejich vůdci řeknou, aby pro ni hlasovali. Kupují si hlasy muslimů skrze jejich náboženské mluvčí. Za to dostanou tito mluvčí ekonomickou podporu. Tak funguje klientelismus.”

“V Kodani se před rokem vyskytlo několik případů nenávistné trestné činnosti vůči homosexuálům, ale informace o tom, že pachatelé byli muslimští Arabové, byla odfiltrována. Snad ze strachu před stigmatizací kultury těchto násilníků. Je tato reakce něčím, co pozorujete i ve Švédsku?”

Čtětě také  Václav Klaus ml.: "PF 2016 aneb Pohřební hostina svobodného myšlení"

Antisemitismus je zde v Malmö velký problém, ale nemluví se o něm v tisku, protože za ním stojí Arabové. A tady ve Švédsku se proti tomu nemůžete ohradit, protože hned uslyšíte, že “nemůžete zobecňovat”. Jinými slovy, jste rasista, pokud řekněte, že Arabové jsou rasisté. Ve Švédsku je skutečnost, že imigranti jsou rasisté, tak trapná, že se o tom prostě nesmí mluvit. Pravice se zde ve městě zabývala problémem a snažila se o akční plán speciálně proti antisemitismu, ale sociální demokraté a levice se proti tomu postavili. Chtěli akční plán jen pokud se bude zabývat rasismem “v obecné rovině”.

Na koberečku

Multikulturalismus má ve Švédsku postavení jako Bůh, myslí si Gholam Ali Pour.

“A Bůh je dobrý. Boha nemůžete kritizovat.”

“Proto mají Švédští demokraté problém?”

“Ve Švédsku není nikdo schopen strávit to, že se někdo staví kriticky k multikulturalismu. Vystavujete se riziku, že vás vyrazí, že ztratíte práci, pokud jste členem Švédských demokratů. Sám jsem to poznal na vlastní kůži. Jsem magistr politologie a nyní studuji na učitele. Ve směrnicích pro švédské školy se uvádí, že multikulturalismus je dobrý, ale neuvádí se nic o tom, co to je. Ale já se k tomu stavím kriticky a když jsem se přihlásil ke Švédským demokratům, protože jsem po mnoha letech už nemohl vydržet klientelismus sociální demokracie, byl jsem předvolán k pohovoru svou odborovou organizací, svazem učitelů. Dovolili si mě přimět, abych se jim zodpovídal za to, že jsem se přihlásil ke Švédským demokratům. Na pohovor jsem se nedostavil, protože jim podle mého do toho nic není.”

Jens-Martin Eriksen je dánský spisovatel. Jeho poslední knihy, Hatets Anatomi (Anatomie nenávisti) a Adskillelsens politikk (Politika segregace), byly vydány ve spolupráci s Fredrikem Stjernfeldtem a vyvolaly ve Skandinávii velkou diskusi o tématu multikulturalismu.

Za překlad z norštiny děkujeme TK.
Zdroj: http://morgenbladet.no/samfunn/2014/multikulturalisme_er_svenskenes_gud#.VFI9MvmG9dV



Komentáře

comments