Návštěva Izraele – arabští křesťané podporují židovský stát.

Před několika dny jsem se vrátil z Izraele. Byl jsem si užívat krás i kultury této úchvatné země, ale zároveň mi to nedalo a rozhodl jsem se podívat na arabsko-izraelský konflikt trochu blíž. Očima samotných civilistů.israel1 Musím se přiznat, že jsem se chvílemi cítil jako malý kluk, hrající si na špiona. Nicméně i navzdory tomu, že konflikt pečlivě sleduji, jsem nasbíral několik užitečných poznatků, které bych rád sdělil (nejen) české veřejnosti. To vše skrze tyto stránky, jejichž autorům děkuji za spolupráci.1240653_657994127546246_246068971_n

Ze začátku bych rád lehce nastínil skutečnost, že jsem jeden z administrátorů židovské odnože sympatizantů. V otázkách bezpečnosti mé i mých milovaných a samozřejmě i kolegů neprozradím další osobní informace, proto Vám musím říct, že to je vše, co se o mé osobě můžete dozvědět. Nicméně to nebráním tomu, abych se s Vámi podělil o věci, kterých jsem byl svědkem.Haifa

Vše to začalo v Tel Avivu – pulzujícím městem Blízkého východu a rozhodně nejdivočejším městem na izraelské půdě. Skvělé pláže, působiví umělci na ulicích, nádherná děvčata, sympatičtí chlapci, divoký noční život, ale zároveň i historie.

Po patřičném užití toho všeho jsem se dostal do arabského předměstí tohoto města a zároveň i jeho historického centra – do Jaffy. Toto malebné místo je nám známo už z biblických textů, kde se o něm několikrát píše. V současné době je to spíš arabské předměstí s nemalou populací židovských umělců všeho druhu.
Po menší prohlídce okolí jsem se vrátil na nedalekou pláž, kde mě překvapil zajímavý výjev. Pod jedním z „útočišť“ proti slunci ležel na lehátku jeden židovský páreček a jen kousek od nich jeden muslimský. Jen tak tam leželi, nehledíc si druhého. Byl to velmi neobyčejný pohled.
Chtělo se mi moc něco od nich zjistit, ale bohužel se nakonec vypařili téměř jak voda nad hrncem. Řekl jsem si, že tohle bude lepší zjišťovat vyloženě na arabských lokalitách. Proto jsem neváhal a vzhůru do Betléma, kde jsem konec konců byl v nejmenovaném hotelu ubytován.1234851_657990130879979_223774466_n

Procházel jsem se tamními ulicemi a statečně odolával legiím arabských obchodníků. Nakonec mi to ale nedalo a s argumentem „Podívat se můžeš“, jsem nakonec do jednoho z obchůdků vstoupil. Tam jsem si prohlédl zboží, ale nijak nezaujat sem se chystal odejít. Pak mě ale trklo, že jsem si dal určitou misi, kterou by bylo fajn začít splňovat. Obchodník byl navíc docela sympatický pán a tak jsem s ním začal inkognito svému původu mluvit.
Již u něj sem si všiml jisté skutečnosti, kterou jsem později nazval „Přiznávající syndrom“.
Muže jsem oslovil, předstírajíc neznalce, jestli je Arab. Ten souhlasně přikývl, usmál se a okamžitě se zakřižoval a zřetelně řekl „…ale jsem křesťan“. Toto gesto mě poněkud překvapilo svou hrdostí a výrazností. Rozhovor mohl začít.
Povídali jsme si o konfliktu, o kterém vždycky mluvil velmi nezávazně. Jako kdyby se ho to vůbec netýkalo. Když jsem se ptal, jestli palestinští Arabové musí podle něj dál bojovat, tak vždycky odpovídal o „nich“ a že „oni“ pořád chtějí bojovat.
Nakonec jsem si řekl, že zkusím trochu prolomit ledy silněji. Promluvil jsem nenápadně hebrejsky. Nastal moment ticha, kdy jsem nevěděl jestli neskončím na ulici. Muž se ovšem široce usmál a začal hebrejsky mluvit taky. Byl rád, že mluvíme tímto jazykem a přiznával se k dalším věcem, jako například situace mezi muslimy a křesťany v „Palestině“.
Bylo mi sděleno, že ačkoliv se o tom nijak moc nemluví, tak křesťané s muslimy v této oblasti prakticky nevycházejí a bojí se, že se situace zvrtne ve válku. Což byla informace, která se rozhodně nedá porovnat s palestinskou propagandou, kdy vidíme všechny stojící jako jeden muž, hrdě proti izraelskému „okupantovi“.
Muž se také zmínil o období intifád, kdy křesťanská komunita byla proti těmto akcím. Jednak si uvědomovali moc dobře, že to neškodí jen Izraeli, ale ekonomicky to likviduje i je samotné. Dále (dle jeho slov) uznali za jasné, že to vznik palestinského státu naprosto pohřbí (což se taky stalo).1176124_657996627545996_879414305_nPo tomto rozhovoru jsem se s poděkováním rozloučil a po menší prohlídce města jsem se prošel kolem bezpečnostní bariéry mezi „Palestinou“ a Izraelem.1146131015_2636Tato bariéra byla vystavena jakožto reakce na terorismus palestinských muslimů vůči židovskému státu. Odděluje izraelskou půdu od území Judeji a Samáří, kterou si Arabové nárokují. V mnoha fotografiích nebo videích můžeme vidět různé malby o palestinské svobodě a další dojemné malůvky. Ty jsou prezentovány především médii z Evropy, Ameriky a arabského poloostrova.

Čtětě také  Ze světa: pár depeší, dokumentujících narůstající zblblost "vyspělého západu", zejména tamních (j)elit

Překvapilo mě však, že téměř na každém pátém metru oné zdi byla malůvka jaksi méně politicky korektní. Vedle palestinského dítěte, hledícího na druhou stranu zdi, se náhle objevila tvář zakryta v kuffíji ( nám známo jako šátek arafatka ), s nápisem „Existovat znamená povstat“ pod ní. Jen kousek od něj se na zdi objevila malba holubice míru, kterou trhá jakási nestvůra, která na svém těle nosila symboly měn západní civilizace jako např. americký dolar nebo euro ( což vzhledem k tomu, že tyto měny tvoří jejich podporu už řady let, je docela ironie ). Kousek stranou se zas objevil velký portrét ženy jménem Leila Khaled. Ta se na malbě usmívala, zatímco držela v ruce samopal. Pod jejím jménem bylo napsáno následující – Nezapomeň bojovat.

leila-khaled2-800x529Když jsem se zeptal, kdo jest Leila Khaled, tak muslimští obyvatelé města s hrdostí vyprávěli příběh o statečné palestinské Arabce, která společně s dalšími unesla letadlo z Řecka do Izraele na konci 60tých let.
Za zmínku možná stačí ještě jedna skutečnost. Tato žena na vzory všemu silně podporuje levicové ideály ( které jsou propalestinské ) v evropských zemích, kde například ve Švédsku dostala možnost dokonce i k proslovu. Byla taktéž pozvána k proslovu do Světového fóra.

Pár dnů na to jsem se vydal hlouběji do arabských teritorií, kde jsem v jedné vesnici byl obklopen malými dětmi. Dětí mohlo být celkem dle mého odhadu kolem 30-40ti. Jedna polovina se usmívala a ptala se mě odkud jsem a jaké je mé jméno. Zachoval jsem proto svou identitu a vymyslel jsem si, že jsem John Secret z Irska. Děti to vzali, ovšem druhá polovina měla trochu jiné úmysly. Všiml jsem si, jak v rukou drželi kameny, přemýšlejíc jestli mě mají ukamenovat a nebo ne. Nakonec to neudělali – moje krycí identita zřejmě zapůsobila dostatečně.
Cestou na hotel jsem viděl ještě několik dalších věcí. Taková ta hlavní, která trkne asi každého, kdo tamní území navštíví, je skutečnost, že území, která jsou pod arabskou ( zejména muslimskou ) rukou, jsou nesmírně špinavá, všude se válí hromada odpadků a o zápachu ani nemluvě. Musím bohužel říct, že mrtvolky domácích zvířátek ( psi a kočky ) taky byly běžné.
Pozoroval jsem, jak všude na zdech domů visí plakáty zatknutých mužů, kteří spáchali atentát v Jeruzalémě. Na plakátech samozřejmě trochu přikrášleni o špetku dobra, kde jaksi nezáleželo proč jsou zadrženi. Jediné na čem záleželo je, že to je skupinka muslimů, kteří jsou podle propagandy nevinní a tudíž i neprávem vězněni. Jen kousek od toho stál namalovaný militant z Gazy. Stál tam hrdě vedle svých raket a působil motivačně jako strýček Sam, když žádal nové brance do armády v USA.Další specialitou jsou i turistické mapy. Jejich nadpisy totiž nikdy nejsou takové, jaké by člověk čekal. Respektive místo místa, kde jste, se dozvíte, že zíráte na mapu s nadpisem „Mapa okupace“. Byl jsem z toho v takovém šoku, že jsem téměř ani nezaregistroval, že skupinka dalších malých muslimů na mě začala plivat ( netrefili he he he ! ).

Projížděl jsem i kolem všemožných židovských osad, které se dají charakterizovat následovně : Čisto, úrodná půda, stromy a kvetoucí keře. Proto je velmi snadné rozpoznat osadu i na kilometry daleko.

Čtětě také  Vox populi vox Dei

Izrael je vůbec drtivě rozdílnější území, než palestinská teritoria. Čisto, lidé na Vás neplivou, pokud dělají piknik, tak Vás ještě ochotně pozvou, abyste si s nima dali taky pořádně do nosu. Když chcete z palmy vzít jednu dobrou datli a nevíte jak na to, tak přiběhne chlapeček o polovičním vzrůstu Vaší výšky a vyleze na palmu, kde několik datlí natrhá a ochotně je podá. A zatímco si pochutnáváte na tak úžasném plodu tohoto stromu, tak si s Vámi bude přátelsky povídat on, i celá jeho rodinka a budou se zajímat odkud jste. Člověk pak pochopí, jak velmi ohraná deska je, když někdo mluví o Židech jako o nestvůrách.Bet Šean Vojáci ( pokud nejste na checkpointu, tam je vážnost na místě ) se s Vámi ochotně baví, taškaří, fotí a pokud si nevíte rady, tak rádi pomohou. Když zlehka zalichotíte děvčatům, tak se bez problému s Vámi vyfotí a možná i tu jednu pusu dostanete. Je to naprosto jiný svět.
V posledních několika dnech, jsem ještě chtěl mluvit s několika dalšími Araby, ale již na izraelské půdě. Na to je nejideálnější severní Izrael. Zde jsem hovořil jak s muslimy, tak křesťany. Zatímco muslimští Arabové neměli zrovna moc hezkého na srdci, tak jejich křesťanští kolegové rozhodně měli. Na otázku jestli by po vzniku Palestiny změnili bydliště řeknou velmi razantně – „v žádném případě ! Nám se líbí tady v Izraeli“. Je to podmíněno sktuečností, že izraelská armáda brání i je a o životních podmínkách ani nemluvě.

Nakonec jsem byl seznámen s problematikou křestanské komunity mezi Araby v oblasti. ,,Rádi bychom žili v míru s Izraelci, ale muslimové si to nepřejí, zabíjí Izraelce i nás. Lidé nám pak kvůli nim věří méně a nemůžeme se tak snadno začlenit do izraelské společnosti“ vysvětlil mi jeden z izraelských Arabů.
V tom momentu mi trklo všechno. Nebylo co řešit. Věděli o čem mluví a navíc jejich chování bylo naprosto odlišné od muslimských kolegů. Lituji nedostatku času, který zbyl. Byl jsem pozván na svatbu, neboť syn jistého muže se měl ženit. Musel jsem z časového hlediska bohužel odmítnout, nicméně jsem navštívil nevěstu i její kamarádky – velmi pohledná děvčata. Stejně tak i ženicha, kterému jsem poblahopřál a rozloučil se.

Taková jsou má svědectví z Izraele. Země, která na mě velice zapůsobila historií, životní úrovní, obyvateli i náboženstvím. Mohu jen říct, že navštívit tuto krajinu vřele doporučuji, stejně tak se seznámit s jejími obyvateli. Mnohdy to vážně stojí za to !israel

Komentáře

comments