O dvou nedávno vyšlých knihách

Koncem roku 2014 vyšly dvě knihy, které určitě budou zajímat každého, komu není lhostejný dnešní globální „střet civilizací“ mezi Západem a islámem.

Titul té první je Boj o Jeruzalém – Radikální islám, Západ a budoucnost Svatého města (nakl. Garamond, 2014). Jejím autorem je významný izraelský diplomat, pan Dore Gold, bývalý velvyslanec židovského státu v OSN.

Anglický originál této knihy byl ukončen zřejmě v roce 2009. Není to tedy kniha, která by přinášela rozbor skutečně posledních událostí na Středním východě. Ukazuje ale, jak autor dobře předvídal další vývoj v této oblasti během posledních pěti let. To dokládá i řada poznámek pod čarou od překladatelky.

Kniha začíná podrobným historickým přehledem situace Jeruzaléma od starověku až po zrod moderního Izraele. Přináší dobrý rozbor role Svatého města v judaismu, křesťanství a islámu.

To ovšem jsou informace, zajímavé především pro akademickou veřejnost. Pro všechny, kterým jde o přežití jejich identity, začíná být kniha ještě zajímavější kapitolou Jeruzalém jako spouštěč apokalyptického globálního džihádu (str. 30).

Autor v ní píše, že jeden z aspektů vzestupu džihádistické aktivity je přímo spojen s otázkou Jeruzaléma. Ta je úzce spjata s rozmachem islámského apokalyptického smýšlení.

V šíitské větvi islámu je očekávání konce dnů tradiční. Hlavní proud šíitů věří v návrat dvanáctého imáma, jenž byl přímým potomkem Mohamedova zetě Alího. Jeho rod pokládají za jedině oprávněný, aby jeho členové byli nástupci Mohameda. Očekávají, že tento dvanáctý imám, který se stal neviditelným, se nakonec vrátí jako mahdí (Bohem správně vedený). Ten se má pomstít všem „Božím nepřátelům“ a zahájit éru celosvětového řádu a spravedlnosti.

Podle Mahmúda Ahmadínedžáda, který byl prezidentem islámské republiky Írán v letech 2005 -2013, jednou ze zásadních událostí, které příchod mahdího zahájí, bude zničení Izraele. Během každoročního íránského „Dne Jeruzaléma“ 26. října, pronesl v roce 2005 svůj slavný výrok, že „je třeba vymazat Izrael z mapy“, a že „lze dosáhnout světa bez Ameriky a bez sionismu.“

Víme, že islám se šířil od počátku dobyvačnou válkou. Povinnost ji vést je zcela jasně stanovena Koránem. Dore Gold ale vysvětluje, že tradiční sunnitský islám od muslimů vyžaduje především, aby hlásali svou víru a získávali na celém světě konvertity (dá´wa). Až později, na apokalyptickém konci dnů, velká ozbrojená svatá válka (džihád)zakončí ovládnutí celého světa islámem.

Militantní wahhábismus ale pořadí konverze a džihádu obrací. Upřednostňuje džihád jako hlavní aktivitu současnosti. Na jiném místě autor líčí, jak vznikl wahhábismus, hnutí které vedl náboženský reformátor Muhammad ibn Abdal –Wahháb (1703 – 1792). Ovšem, toto hnutí dlouho neovládalo většinu muslimského světa. Během svého života Abdal-Wahháb uspěl pouze u klanu Saúdů na arabském poloostrově. Ten ale dlouho ovládal jen malé pouštní území. Až mezi první a druhou světovou válkou se Saúdům podařilo vytvořit velký stát, známý jako Saúdská Arábie. Dlouho to byla ale zaostalá, chudá země. Teprve objevení významných ložisek ropy na jejich území v roce 1938, a pak především prudké zvýšení její ceny po roce 1973, přineslo Saúdům úžasné bohatství.

Autor dobře popisuje roli těchto obrovských finančních prostředků v rozvoji extremistických islamistických hnutí. Líčí, jak radikální saúdští teologové opouštějí tradiční doktrínu islámu, podle které židé a křesťané byli označováni jako „lid knihy“, mající sice pod vládou muslimů podřízené postavení, ale přece jenom určité bezpečí. Dnes, mnozí z těchto teologů dokonce ospravedlňují použití zbraní hromadného ničení proti těmto „nevěřícím.“ Když vidíme, jak Západ systematicky financuje tyto své nepřátele, tak se nám z toho točí hlava.

Knihu doprovázejí i fotografie. Na jedné vidíme trosky kamenné hrobky biblického Josefa v Nábulusu na Západním břehu Jordánu, zničené palestinskou policií v roce 2000. Na jiné vidíme černý dým, stoupající z Náměstí Jesliček u chrámu Narození Páně v Betlémě, kde v roce 2002 třináct teroristů, členů hnutí Hamás i Fatah, drželo 39 dní kněze jako rukojmí. Může pak někdo doufat, že kdyby Jeruzalém byl ovládnut islamisty, křesťanská a židovská svatá místa by zůstala v bezpečí?

Autor dokazuje, jak plané byly všechny naděje těch, kteří doufali, že díky ústupkům zmírní nepřátelství svých odpůrců. Na příklad po dohodách z Osla, v nichž se Izrael zavázal stáhnout vojenské jednotky z částí Gazy a Západního břehu, palestinští teroristé zahájili v izraelských městech, zejména v Jeruzalémě, sebevražedné atentáty, které si vyžádaly přes tisíc obětí. A když se Izrael v roce 2005 zcela stáhl z Gazy, Hamás výrazně zvýšil počet raketových útoků na izraelské civilisty. Jeho vůdcové též opakovaně vyjadřovali přesvědčení, že tato izraelská evakuace oživí boj mudžahidů proti Spojeným státům a jejich spojencům v Iráku a v Afghánistánu. Západní síly se pak stáhly úplně z Iráku, který dnes dobývá Islámský stát v Iráku a Levantě. A stahují se dál z Afghánistánu, kde hnutí Taliban pokračuje ve své teroristické činnosti.

Izraelské stažení z Jeruzaléma by podle autora bylo ještě výbušnější. Velmi silně by povzbudilo džihádistické síly ve všech oblastech světa – i jejich odnože v srdci Evropy. Vzbudilo by v nich obrovskou chuť pokračovat v dobývání světa.

Autor zdůrazňuje, že islamisté nikde nevedou pouhé územní konflikty, že jejich boj má mnohem zásadnější povahu. Jeho cílem je opětovné zřízení nového globálního chalífátu. A to psal několik let před tím, než byl vyhlášen současný Islámský stát, jehož šéf je označován za chalífu. Říká též, že na příklad nahrávky al-Káidy, které mají za cíl získávat nové bojovníky, obsahují závěry vítězství islamistů na mnoha bojištích, od Balkánu po Čečensko.

Čtětě také  Zápisky denuncianta Bronislava Ostřanského

Autor mluví také o knihách, vyšlých v posledních letech, líčících cíle islamistů. Tak Egypťan Muhammad Ísá Dáwúd, žijící v Saúdské Arábii, popisuje dobytí Evropy muslimy ve své knize Harmagedon a co přijde po něm. Podle něj, Švédsko přijme islám dobrovolně a brzy padne i Dánsko, čímž islamisté získají základnu v severní Evropě. Velká Británie a Francie padnou až později, po útoku balistickými střelami. A Dáwúd uzavírá: „Pak už mahdímu v Evropě zbude jen Itálie a Vatikán, a tak prohlásí, že je čas zničit Kříž.“

Druhá kniha se jmenuje Jak porozumět Mohamedovi a muslimům (Copyright © Lukáš Lhoťan, 2014). Jejím autorem je Alí Sína, původem íránský muslim, žijící na Západě, který se od islámu odvrátil.

Je to velmi zajímavé svědectví někoho, kdo toto náboženství poznal zevnitř a kdo zná dobře Korán i další texty, určující povahu tohoto vyznání.

Autor především rozebírá osobnost zakladatele islámu z psychologického hlediska. Je možno namítnout, že ten žil před čtrnácti stoletími. Ale Alí Sína cituje a analyzuje jak Korán, který Mohamed údajně sám diktoval, tak další texty z té doby. Podle nich vyvozuje charakteristické rysy Mohamedovy osobnosti. Souběžně cituje díla významných psychologů a psychiatrů a rozebírá chování zakladatelů různých dnešních sekt. Vidí mnoho podobností mezi jejich chováním a chováním zakladatele islámu.

Četba této knihy nás nutí se zamýšlet nad mechanismy všech tyranií a totalitních systémů, kterých historie poznala tolik. Výmluvná jsou na příklad autorova slova: „Čím víc toho obětujete, tím závislejší jste“. Nebo jeho vysvětlení, že slavná věta, kterou Usáma bin Láden začal svůj Dopis Americe: „My milujeme smrt stejně, jako vy milujete život“, byla poprvé formulovaná v poselství velitele muslimských sil před bitvou u Kadisíje v roce 636 n.l.

Alí Sína cituje Ibn Isháka, který žil v letech 704-768 n.l.: Mohamed pravil: „Zabte všechny Židy, kteří vám padnou do rukou!“ Načež Muhajíša ben Mas´úd skočil na Ibn Sunájna, židovského obchodníka, s nímž udržoval společenské a obchodní styky, a zabil ho. Muhajíšův starší bratr Huwajíša, který tehdy ještě nebyl muslimem, začal křičet: „Proč jsi ho zabil, když jeho bohatství dlužíš za svoje tlusté břicho?“ Muhajíša odpověděl: „Kdyby mi ten, co mi přikázal ho zabít, býval přikázal zabít tebe, byl bych usekl hlavu tobě“.(….) Huwajíša zvolal: „Při Bohu, víra, která toto dokáže, je úchvatná!“ A stal se muslimem.

Kniha jasně ukazuje, že islám nejenom ohrožuje věřící všech ostatních náboženství, ale že je zcela nepřijatelný pro všechny, kteří si chtějí udržet svobodu smýšlení a základní lidské hodnoty. Autor připomíná, že kvůli islámu přišlo o život víc lidí, než kvůli čemukoli jinému. Říká, že Hitlerovo šílenství jich zabilo padesát milionů, avšak Mohamedovo šílenství připravilo o život stovky milionů. Bolest způsobená Hitlerem je za námi. Rány zasazené islámem krvácejí už 1400 let.

Víme, že počet muslimů na Západě rychle roste. Autor se domnívá, že velká populace muslimů v islámských zemích nepředstavuje pro svět závažnou hrozbu. Jejich přítomnost v ostatních zemích je však vážným problémem. Říká doslova: „ Když se muslimové množí ve svých vlastech, má to za výsledek pouze to, že chudnou. Budou mezi sebou bojovat a sami se oslabí. Pokud jim ale bude umožněno rozrůstat se na Západě, demokracie pomine, a to znamená smrt západní civilizace.“

Autor analyzuje situaci různých zemí, podle procenta jejich muslimských obyvatel:

-Dokud muslimové tvoří okolo 1%, jsou vnímaní jako mírumilovná menšina, která nikoho neohrožuje.

-Když je jich 2-3%, začnou obracet na islám další osoby, především příslušníky jiných národnostních menšin a nespokojených skupin, vězně a členy pouličních gangů.

-Od 5% výše mají muslimové ve společnosti vliv neúměrný svému počtu. Prosazují zavedení jídla halal (odpovídajícího islámským standardům). Usilují, aby jim bylo umožněno řídit se islámským právem šaria.

-Když tvoří 10%, začnou si na svůj stav stěžovat nezákonnou formou, na příklad pálením aut.

-Po dosažení 20% se džihádisté začínají sdružovat v milicích.

Autor, který sám není evropského původu, zdůrazňuje, že musíme chápat vzrůstající odpor proti muslimské imigraci. Říká: „Podporuji Geerta Wilderse a jeho snahu zastavit islám v Evropě. (….)Budou-li lidé jako on umlčeni, přerodí se protiislámské nálady v násilná hnutí a dojde ke krveprolití. Naléhavě prosím bývalé muslimy, aby se k němu přidali. Toto není válka ras, třebaže se ji tak muslimové a jejich levičáčtí poskoci snaží líčit. Tohle je válka dvou ideologií – ideologie svobody, pluralismu, tolerance proti ideologii otroctví, netolerance a nadvlády.“

Alí Sína říká ještě jednu velmi důležitou věc. Cituje čínského mudrce Sun-C´, který pravil: „Poznej svého nepřítele a nebudeš poražen!“ Muslimové znají západní kulturu a naučili se perfektně využívat jejích slabostí a protikladů. Občané západních zemí islám a muslimy dost dobře neznají – a proto jim podléhají. Je důležité, aby se s islámem, jeho zásadami a historií, obeznámili.

Čtětě také  Turecko blokuje sociální sítě. Cenzura stoupenců sekularismu v členském státu NATO?

Proto je též důležitá role těch, kteří islám poznali zevnitř – bývalých muslimů. V dovětku o autorovi na konci knihy, bývalý muslim Ibn Warraq srovnává islám s komunismem. Označuje obě doktríny jako neduchovní ideologie, usilující o světovládu. A připomíná roli bývalých komunistů v odhalení nepravdivosti a zhoubnosti marxismu-leninismu. Říká: „Bývalí muslimové v táboře Západu jsou jediní, kdo opravdu vědí, o co jde.“

Já sám jsem kdysi ve Francii připravoval doktorskou tézi z historie pod vedením profesorky Annie Kriegelové. Byla to bývalá významná funkcionářka francouzské komunistické strany, která se pak stala jednou z nejvýznamnějších hlasatelů antikomunismu. Připomeňme, že tato Francouzka židovského původu byla příbuznou Františka Kriegela, jediného československého představitele, který v roce 1968 v Moskvě odmítl podepsat souhlas s přítomností armád mocností Varšavské smlouvy na našem území.

Předmluvu knihy Alího Síny napsal též jeden bývalý muslim, pan Lukáš Lhoťan. Je to Čech, který konvertoval na islám v dospívání a dlouho hrál významnou roli v muslimské obci v Brně. Poznal zblízka chování jejích členů a hlavně neustálý nátlak saúdsko-arabských sponzorů, kteří financují její existenci a vyžadují od ní stále agresivnější postoj. Poznal též silný antisemitismus jejích členů a nakonec se s nimi rozešel.

K tomu bych dodal jednu věc. V Evangeliích je psáno: „Milujte své nepřátele!“ V Talmudu je dána otázka a odpověď: „Kdo je nejsilnější? Ten, kdo je schopen ze svého nepřítele udělat svého přítele.“ Někomu se mohou obě myšlenky zdát dost podobné. Ve skutečnosti jsou velmi odlišné. Milovat své nepřátele, ve smyslu že jde o ty, kteří stále jsou našimi nepřáteli a utiskovateli, kteří ubližují našim nejbližším, je přístup, který je možné označit za zbabělý a masochistický. To je ten „Stockholmský syndrom“ rukojmích, kolaborujících se svými únosci. To je chování tolika současných politiků a intelektuálů, kteří si namlouvají, že ústupky od islamistů něco získají. Ale ten, kdo je schopen ze svého nepřítele udělat svého přítele, v současnosti konkrétně kdo je schopen pomoci muslimovi, aby pochopil podstatu islámu a rozešel se s ním, ten je skutečně nejsilnější.

Obě tyto knihy jsou vážným varováním. Mohou se zdát velmi odlišné jedna od druhé. Dore Gold je daleko zdrženlivější, Alí Sína mnohem vehementnější. Jejich poselství jsou však velmi podobná. Týkají se nejenom všech těch, kteří věří, že Izrael má důležitý úkol v historii lidstva, ale všech, kterým záleží na zachování evropského dědictví.

Pokud smím dodat něco osobního, tak jsem rodilý Pražan, ale největší část svého života jsem strávil ve Francii. V roce 1938 Francouzi nechtěli bojovat za Československo, které do značné míry sami vytvořili dvacet let před tím. Raději podepsali Mnichovskou dohodu, podle které se Hitlerovo Německo mohlo zmocnit Sudet – a pak i zbytku Českých zemí. V roce 1939, když přišla řada na Polsko, tak socialistický předák Marcel Déat volal: „Mourir pour Danzig?“(Máme umírat kvůli Gdaňsku?) Nechtěli bojovat ani kvůli Československu, ani kvůli Polsku. A v roce 1940 už nacistická armáda byla v Paříži.

Ať nám ta nedávná historie slouží jako lekce. James Woolsey, bývalý ředitel americké Central Intelligence Agency, řekl už před několika lety: „V určitém smyslu jsme už vstoupili do Čtvrté světové války. (….) Nebyli jsme to my, kdo si vybral boj. Byli to fašisté strany Baas a šíitští i sunnitští islamisté, kdo nám vnutil tuto volbu. Ale nyní jsme začali jednat. A poněvadž jsme na pochodu, zbývá nám jenom jeden způsob, jak zvítězit: tak, jak jsme zvítězili v první světové válce, v boji za 14 bodů Wilsonova programu, jak jsme zvítězili ve druhé, v boji za Atlantickou chartu Churchilla a Roosevelta, jak jsme zvítězili ve třetí, v boji za vznešené ideály prezidentů Trumana a Reagana.“

Tato čtvrtá světová válka nyní vstupuje do nového stadia. Obrovské masy muslimů přicházejí každý den z celého světa se připojit k bojovníkům Islámského státu v Sýrii a Levantě. Zkušení novináři píší, že manifestují nadšení, které nebylo vidět nikde jinde, v žádném jiném konfliktu. Vůdce tohoto státu byl prohlášen za Chalífu, za nástupce proroka Mohameda. Prohlašuje, že vyvraždí až 500 000 lidí, bude-li to nutné. A samozřejmě se stále zvyšuje hrozba ze strany Íránu. Pokud tomu žádná mocnost v poslední chvíli nezabrání, Írán bude už brzy vlastnit nukleární zbraň. Rakety dlouhého doletu už má, takže není obtížné si představit, co nás čeká: buď poroba, nebo nukleární válka.

O tom, jak ta poroba bude vypadat, napsal jeden americký židovský novinář: „Evropští Židé si nesmějí myslet, že budou žít klidně dál i pod muslimskou mocí. Islamisté zorganizují v Evropě novou Šoa, aby mohli být jistí, že už nikdy se Židé nebudou chtít zmocnit země Izrael.“

Od dob Adolfa Hitlera jsme neviděli tak šílené násilí, tak obrovskou kolektivní vůli k moci. Pokud se proti ní nepostavíme včas, tak bude pak asi pozdě.

Dr. Martin Janeček

Komentáře

comments