Islamofob dne – Richard Dawkins

11205036_10153513609572938_2132606863818399524_nOdmítáte islám? Jste v dobré společnosti. Richard Dawkins je asi nejvýznamnější současný evoluční biolog.

Richard Dawkins … Autor fotografie: Matthias Asgeirsson z Islandu … Zdroj: wikipedia

Narodil se r. 1941 v Nairobi, kde oba jeho rodiče budovali a bránili Britské impérium. Když mu bylo 8, přesídlili do Británie, kde farmařili a na svého syna přenesli lásku k přírodě a přírodním vědám. Po střední škole se Richard jal studovat biologii, konkrétně chování živočichů, jeho tutorem byl nositel Nobelovy ceny N. Tinbergen. Víc než detaily sexuálního života bažantů ho však zajímala syntéza evoluční teorie a „normálního“ přírodopisu – a jako syntetik se i proslavil.

V roce 1976, to už se vrátil do Oxfordu po asistentských létech v kalifornském Berkley, kde byl mimo jiné aktivní při protiválečných demonstracích pozdních 60. let, vydal přelomovou knihu „Sobecký gen“. Není v ní mnoho původních myšlenek, spíš jde o populární syntézu dlouhého sporu o to, co je vlastně „jednotkou evoluce“ – na jaké úrovni působí přírodní výběr, kterému vděčíme za rozmanitost našeho světa.

Do té doby převažujícím názorem bylo, že „jednotkou výběru“ je většinou jedinec, někdy skupina nebo druh, evoluce je bojem mezi jedinci/skupinami/druhy. Takový pohled však narážel na problémy, když měl vysvětlit jevy jako „riskantní“ ozdoby některých ptáků – třeba paví ocas – nebo evoluci hmyzích států, nebo konflikt mezi rodiči a potomky, nebo takové podivnosti zvířecího a lidského chování, jako je vzájemná výpomoc jdoucí až k sebeobětování jedince…

Dawkins postavil Kolumbovo vejce na hlavu, když obhájil názor, že jednotkou výběru nejsou jedinci, a už vůbec ne druhy nebo skupiny, ale jednotlivé GENY. A to ne nutně geny jako kusy DNA (jak si dodnes myslí někteří Dawkinsovi kritici), ale geny jako samostatně se přenášející kusy genetické informace. Ty hrají svou hru „sobecky“ – někdy v koalici s jinými geny a ve prospěch jedince, jindy jen samy za sebe, a klidně proti zájmům jedince. Učebnicovým příkladem je výpomoc mezi příbuznými: Protože s nimi sdílíme část shodných genů, budeme mít tendenci jim pomáhat, i když to nám samotným může ublížit – a toto platí pro včely, vlky ve smečce, i lidi. Geny samozřejmě nejsou „sobecké“ v tom smyslu, že by měly samostatnou vůli – je to metafora pravící, že mohou přimět organismus chovat se v jejich prospěch.

Kniha vyvolala pravou revoluci v pohledu přírodověců na živý svět. Najednou byla spousta záhad snado vysvětlitelná, velká část biologie posledních 30 let na Dawkinsovi stojí a padá. Významné jsou i přesahy do sociálních věd – vždyť Dawkins a jeho žáci podali biologické vysvětelní morálního chování! Nejen to: takzvaný „genocentrický pohled“ je možné aplikovat na evoluci čehokoli, co vykazuje variabilitu a podléhá výběru v čase, od módních stylů či designu přes počítačové programy po lidské kultury a ideologie.

A tady někde padla kosa na kámen. Jako evoluční guru byl Dawkins alergický na odmítání evolučních myšlenek ze strany církví. Viděl za ním spíše nepochopení, než zlou vůli, postupně však začal náboženství přirovnávat k počítačovému viru napadajícímu lidské mozky. Zhruba od 90. let se hodně věnoval propagaci ateismu, přičemž si bral na paškál hlavně křesťanství, o kterém věděl víc, než o islámu a které mu bylo bližší.

Leč, všeho do času. Ještě v knížce „Gods Delusion“ z roku 2006 (česky jako Boží blud, 2009) věnoval islámu cca 3 stránky ze 300. Nemohl si však nevšimnout rozdílů v reakcích křesťanů a mohamedánů na své knihy a televizní pořady, a nemohlo mu uniknout, že zatímco za ostrou kritiku křesťanství mu kolegové z akademického světa tleskali, i mírná kritika islámu vyvolávala rozpaky, hrané pohoršení, strach.

Jenže Dawkins byl po celý život především rovný chlap. A tak na stará kolena přitvrdil – kritizuje islám, za což ho intošidla nenávidí, ale mnoho s tím nenadělají, protože post oxfordského emeritního profesora je doživotní, a kritizuje „postmoderní“ relativismus západních universit, za což jej nenávidí ještě víc. Bojuje za udržení sekulárního charakteru britského školství, angažuje se v globálním ateistickém hnutí, nebere si servítky, když jde o postupující isamizaci Británie či postavení islámských žen.

A tak máme mezi ISLÁMOFOBY, vedle „největšího Brita“ Churchilla, i nejvýznamnějšího žijícího britského biologa. Holt dobrej oddíl.

Autor: Martin Konvička

Doplnění textu ke dni – 15.3. 2017: 

“There are no Christians, as far as I know, blowing up buildings. I am not aware of any Christian suicide bombers. I am not aware of any major Christian denomination that believes the penalty for apostasy is death.”

Překlad citátu:

Pokud je mi známo, tak neexistují žádní křesťané, co vyhazují budovy do povětří. Nejsem si vědom žádných křesťanských sebevražedných atentátníků. Nejsem si vědom žádné významné křesťanské denominace, která věří, že by trestem za odpadlictví měla být smrt.

 

-fa-

 

Komentáře

comments