Páter Halík a jeho úcta k symbolům

Vyšlo na IVČRN dne 12.1.2015 (link)

10885224_10153039240682938_657691488360720059_n

 

Kdekdo se po útoku muslimů v Paříži ptal (http://goo.gl/if1x8g), kam zmizel jejich tradiční omlouvač (http://goo.gl/zB9Rsn), katolický kněz, teolog a dhimmi Tomáš Halík. Odpověď přinesly dnešní Lidové Noviny, kde nám v sekci názory vysvětluje, že genocidní vrahové si zaslouží úctu, pokud je určitá skupina lidí považuje za náboženský symbol.

Přinášíme reakci na některé „perly“ z Halíkových úvah:

1) „Hluboce solidarizuji … vraždy jsou neospravedlnitelné.“
Ovšem pokud není zavražděným kritik islámských zvěr…, pardon, ošklivý islamofil jako nizozemský režisér Theo van Gogh (http://goo.gl/dafeAs). Jak ve známém rozhovoru pan Halík vysvětlil, ten si za vraždu mohl sám. Pokrytectví par excellence.

2) „…rozlišovat mezi islámem a mezi extremisty, zneužívajícími symboly a rétoriku islámu.“
Opět tradiční dělení muslimů na extremisty a ty, co „nemají nic společného s islámem“. Nabízí se ovšem otázka: Pokud je islám „náboženstvím míru“, proč jeho extremisté nejsou jen extrémně mírumilovní lidé? Odpověď pan Halík asi nezná. Ostatně, nezná toho očividně mnohem více – kdyby totiž znal život proroka Mohammeda, nedostižného vzoru všech muslimů, věděl by, že objednávání vražd (http://goo.gl/d2nw8d) satirických kritiků bylo Mohammedovou oblíbenou kratochvílí. Vrazi redakce Charlie Hebdo „nezneužívali symboly a rétoriku islámu“ – naopak, upřímně a poctivě následovali věčný vzor všech muslimů.

3) „…jak vůči terorismu, tak vůči nepřiměřeným reakcím na terorismus v podobě šíření nenávisti vůči muslimům…“
Tradiční hraní na muslimskou ublíženeckou strunu, které v podobě celého orchestru nejrůznějších Halíků opět přehlušuje pietu nad oběťmi muslimského terorismu. Jako by oběťmi snad ani nebyli redaktoři Charlie Hebdo, ale muslimové, jimž hrozí údajné „pogromistické nálady“, o kterých píše Halík. Totiž, ony pogromistické nálady hrozí – ale někomu jinému. Minulý pátek (den modliteb), dva dny po masakru v Charlie Hebdo, den po zastřelení policistky a v den zavraždění židovských rukojmí totiž pařížské mešity normálně – bez pogromů – fungovaly. Co však muselo být z bezpečnostních důvodů zavřeno, byly v sobotu (den modliteb) všechny židovské synagogy (http://goo.gl/AkFci1). Poprvé od druhé světové války! Tak pane Halíku, komu hrozí „pogromy“? Nebo jste snad větší expert na bezpečnost, než francouzská policie?

4) „Co mne však uvádí do rozpaků je snaha oslavovat nešťastné oběti z řad redakce … jako hrdiny a symboly naší kultury.“
A proč vlastně? Málokdo se shodne s konkrétními postoji a názory členů redakce Charlie Hebdo, ale to přeci není důležité! Ve světě, kde velké světové deníky ze strachu cenzurují (http://goo.gl/64aY4O) karikatury Mohammeda, kde autorům karikatur chodí výhrůžky smrtí (http://goo.gl/Rcj8KL) a na jejich hlavy jsou vypisovány odměny (http://goo.gl/pabDaC), kde se na redakce útočí zápalnými bombami (http://goo.gl/g6eINQ) a kde se karikaturisty muslimové pokoušejí zabít (http://goo.gl/pWqd4R) je pokračování v podobné práci skutečně hrdinstvím. Podobný odpor vůči autocenzuře, cenzuře a muslimským výhrůžkám možná už není symbolem naší kultury, ale určitě by jím být měl.

Čtětě také  Jsou DVĚ VĚCI, na kterých islám stojí a padá - nekritizovatelnost Mohameda a genderový sňatkový apartheid.

5) „Když jsem viděl „karikatury“ časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku…“
Srovnání kulhá na obě nohy. Cílem karikatur v deníku Charlie Hebdo totiž nikdy nebylo prvoplánově urážet etnikum, nýbrž upozorňovat na konkrétní problémy. Nakonec, cílem nacistických karikatur byla etnicita – tedy věc, kterou si nikdo nevybere. To skutečně například s karikaturou jistého pouštního bandity srovnávat nejde. U karikatur nelze srovnávat formu – ta je vždy podobná – nýbrž myšlenku.

Tento bod je zdaleka nejodpornější!
6) „Vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu…“
Halík se nám snaží sdělit, že jisté symboly nesmíme „urážet“, pokud je někdo považuje za posvátné – tedy pokud k nim skupina lidí chová nadstandartní, osobní citový vztah! V případě Charlie Hebdo a islámu pak šlo o postavu proroka Mohammeda – podívejme se tedy, kdo je dle našeho kněze nekritizovatelným symbolem, zasloužícím si úctu:

Prorok Mohammed byl dle islámských zdrojů: vrah, pachatel genocidy, agresivní dobyvatel, krutý diktátor, prznitel devítileté holčičky, pouštní lupič, pokrytec a člověk, jenž se nestyděl poručit si vraždu satirické básnířky Asmy bint Marwan, jenž si ho dovolila kritizovat. Dle těch neislámských navíc samozřejmě podvodník a lhář, který si k uspokojení své touhy po moci vymyslel (či spíše vykradl židokřesťanskou tradici) vlastní zvrácené náboženství.

Copak se dá takový symbol urazit? Není spíše na místě zamýšlet se nad otázkou, proč je 1,6 miliardy lidí schopno považovat ve 21. století takovou parodii na člověka za dokonalý vzor? Podle Halíka zřejmě stačí, že je nějaký symbol, jakkoli zrůdný, součástí náboženství, aby nesměl být kritizován a „urážen“. Vlastně je v kontextu (nejen) Halíkových myšlenkových pochodů štěstím, že nacisté nepovažují jiného genocidního diktátora – Adolfa Hitlera – za Boha. Kdyby tomu tak bylo, Halík a podobní by bezpochyby jeho karikování, kritiku a zesměšňování odsoudili jako „urážku náboženského cítění“.

7) „…porušení základní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým…“
V pořádku. Ale pokud se někdo dopustí podobných činů, jako Hitler, Stalin nebo třeba Mohammed, úctu si nezaslouží. A karikování Mohammeda skutečně není urážkou muslimů – je urážkou symbolů zvrácené ideologie, která má vraha za proroka, a ke které se z různých důvodů muslimové hlásí. Pokud si to vztáhnou osobně na sebe, není chyba v karikování, ale nezdravé vztahovačnosti muslimů.

8) „…bych si osobně nikdy nepřipnul odznáček Já jsem Charlie; hlásím se totiž k jiné tváři naší kultury…“
Jistě – k té tváři, která bude vykazovat nezdravou úctu náboženským symbolům jen proto, že jsou náboženské; bez ohledu na jejich faktickou povahu.

9) „…polemiku vůči fanatismu a fundamentalismu…“
Problémem není fundamentalismus, problémem mohou být fundamenty – na samotném fundamentalismu v zásadě nemusí být nic špatného. Fundamentum znamená latinsky „základ“ a jedním ze dvou hlavních fundamentů islámu je Mohammed. Není tedy správné se vymezit spíše proti konkrétním fundamentům, než „fundamentalismu“? Kdyby byly fundamenty islámu úcta k vědecké metodě, láska, mírumilovnost a respekt k ženám, zajisté by proti „islámským fundamentalistům“ nikdo nic nenamítal. Možná jen mons. Halík.

Čtětě také  Magna charta libertatum

10) „…avšak odmítá vulgární projevy neúcty a nezodpovědné přilévání oleje do ohně nenávisti mezi lidmi a kulturami.“
Na internetu je milá sbírka (http://goo.gl/4s8lAq) vtipů z okupovaného Protektorátu, které čiší neúctou k okupantům a „přiléváním oleje do ohně nenávisti“ k nim i nacistické kultuře. Koneckonců, ten oheň nenávisti často skončil popravou nějakého vtipálka. Škoda, že v té době nežil Halík – všem by vysvětlil, jak jsou podobné posměšky vůči „lidem a kultuře“ nezodpovědné. Všichni a všechno si totiž zaslouží úctu, ať už to je jakkoli zrůdné, že? Není velký rozdíl mezi zrůdností islámu a nacismu.

11) „…a ničím nechci zlehčovat a omlouvat vinu vrahů…“
A přesto jí pan Halík už podruhé – v rámci úcty k islámu – zlehčuje. I v následující větě, kde píše o „provokaci“.

12) „Možná patří k svobodné kultuře i prostor pro dekadenci, nevkus a laciné provokace…“
Dokonce i ten tam patří, ačkoli to ani není případ karikování 1400 let mrtvých vrahů. Zarážející je spíše skutečnost, že se nyní Halík ke všemu ještě staví do role jakéhosi kulturního a morálního soudce, který sám nejlépe ví, co je a co není dekadentní. Trochu pokory, otče!

13) „…vyvarovat… abychom oslavovali dekadenci a cynismus jako symbol naší kultury…“
Cynismus (a pokrytectví) je, pane Halíku, kritizovat vrahy a zároveň jejich oběti, které byly zavražděny, protože kritizovaly jiného vraha.

14) „Je zdravé, je-li lidská stránka náboženství předmětem humoru…“
Nejen to, pane Halíku, ono je zdravé, když je JAKÁKOLI stránka náboženství – a libovolné další myšlenky – předmětem humoru. Každá myšlenka si totiž zaslouží být podrobena kritice (i satirické) – pokud kritiku není schopná ustát, mělo by to vést k jejímu zavržení, nikoli zákazu kritiky. Mimochodem, Charlie Hebdo si stejně tak dělal srandu z křesťanství, judaismu i jiných myšlenek, jakož i jejich představitelů. Je příznačné, že násilný problém to tradičně působí jen u islámu.

15) „… ale pokud by náboženstvím budoucnosti měl být všepohlcující průmysl zábavy a stav, v němž nikomu není nic svaté…“
Ano, skutečně by „náboženstvím“ budoucnosti měl být stav, ve kterém můžeme kritizovat jakoukoli myšlenku – zejména ty nenávistné a nerespektující lidská práva – aniž by nás za to někdo zavraždil. Skutečně, žádná myšlenka by neměla mít „pardon na kritiku“ jen proto, že jí má někdo za posvátnou, a že je natolik vztahovačný, aby se osobně urazil při karikování dávno mrtvého lupiče.

Závěru asi není třeba, každý si ho zajisté udělá sám. Místo něj – z naší lásky ke svobodě tisku a karikatuře – připomeneme jeden z dílů satirického komiksu Zelený Raoul, věnovaný samotnému profesoru Halíkovi. Příjemnou zábavu: http://goo.gl/TIx9TA

Komentáře

comments