Přijmout 50 sirotků je politický kýč, přijmout sirotky od džihádistů z IS je šílenství

Paní europoslankyně Šojdrová  přišla s nápadem na přijetí 50 uprchlíků – sirotků ze Sýrie a strhla se okolo toho slušná, či spíše neslušná a naprosto nemyslná bouře, jak je u nás zvykem.

Začněme fakty od zdrojů žijících v Sýrii.

Těch 50 malých dětí je ze severu Sýrie, jsou to sirotci džihádistů, protože kdyby to byli sirotci Syřanů, tak se o ně rodiny (čítající 500 lidí, kteří se znají a navštěvují se, ne malé rodiny jako u nás) postarají. A nebudeme si nalhávat, že taková 10 letá děcka už neumí střílet z kalašnikovu. Viz zpráva z idnes.

Jenže u nás se to vše vzalo za špatný konec, kdy hrajeme na emoce, ovšem naprosto bez myšlenky. „Nežli dělat kýče, chop se raději rýče,“ radil kdysi mladým umělcům proslulý model Jožka Mrázek-Hořický.
Ještě větší měrou to platí pro kýče politické. A ničím jiným než kýčem návrh na přijetí 50 syrských sirotků bohužel není. Navíc je to kýč nebezpečný, mělo by být jasné, že jde o princip. Jakékoliv „pomáhání“ mimo systém a zákony je trojským koněm pro budoucí další požadavky. Příště pak někdo řekně, když jste přijali 17 leté osyřelé třicátníky, tak co třeba vzít nějaké jejich babičky a strýčky.

Nápad paní Šojdrové je prý inspirován programem Wintonova sirotka lorda Dubse, v rámci něhož dorazilo do Spojeného království 350 „ohrožených dětí bez doprovodu.“

první přijatí sirotci do UK

Vzhled přinejmenším části z těchto dětí (na snímku) ovšem při příjezdu vyvolal jistý nepokoj v médiích, mezi prvními „sirotky“, kteří se dostali do UK byli totiž ti dva pánové na fotce, další skupiny pak zakázali fotit… a vláda posléze celý program tiše poslala k ledu.

V utečeneckých táborech nepochybně potřebují pomoc ne desítky, ale desítky tisíc skutečných syrských dětí.
Cestou k takové účinné pomoci, ale nejsou sentimentální a laciná gesta, která ve skutečnosti slouží jen jako politický nástroj v domácích názorových bitvách a při nichž o osudy skutečně potřebných nejde ani omylem.

Čtětě také  „Vítejte v pekle!“ Evropa nemá stejný metr na extremismus.

Podle Šojdrové třeba v těch táborech nesmějí odebírat otisky dětem mladším 14 let. To vypadá zvenku hezky, ale praktický důsledek je, že nikdo nemůže mít přesný přehled o identitě těch menších dětí a taky to, že se ty děti nedají lehce dohledat a mohou se klidně ztratit (nebo někdo s pochybným úmyslem je může ztratit) A že tam vykukové s dětmi jedou byznys á la Fagin z Olivera Twista, o tom nepochybuji ani na vteřinu. A my západní kašpaři u toho asistujeme s představou, že hlavní je nedotknout se ničího cítění místo toho, abychom pod svou vojenskou ochranou vedli tábory s nekompromisním západním a na tradici křesťanských misionářů založeným režimem, což je jediná věc, která může fakticky jakžtakž pomoc. A pak do toho někdo přijde s krásným heslem „Zachraňme padesát sirotků“ a všichni ho opakují a mají přitom sami ze sebe takový pěkný pocit.

Můžeme si ještě připomenout, že v Británii se kolem zpochybňování věku dětí na snímku strhl docela slušný bengál ze strany zastánců dobra, kteří v jejich rysech viděli následek přežitého utrpení. Takže evropskou schopnost vyhodnotit věk příliš nepřeceňujme. Pak jde taky o to, že kolem táborů je u těhle věcí za ta léta vytvořený docela slušný byznys, který dokáže rozhodování dost úspěšně ovlivňovat. Jinak pokud vím, tak zatím se zmiňoval věk mezi 12-17 lety. Tady se vrátíme na na začátek článku a na informace od lidí, žijících v Sýrii, že jde o děti džihádistů a proto se o ně nikdo nepostará, velké Syrské rodiny by děti, které nemají cejch od Islámského státu vzaly s radostí.

Možná by při skutečné pomoci nebylo od věci začít z druhé strany – napřed najít děti, třeba dlouhodobě podporovat nějakou školu a pak s rozvahou a pomocí našich odborníků na místě někoho vybrat a přijít s konkrétními tvářemi a konkrétními příběhy. Na sebedojímání se nad vlastní dobrotou a morální nadřazeností jsem už trochu alergický.

Pokud chcete pomáhat dětem a že jsou jich u nás potřebných tisíce, pomožte třeba v Hořovické nemocnici:

„Děti potřebují pohodlné oblečení, chybí zejména ty úplně nejmenší velikosti. Pokud vaše miminko již odrostlo bodyčkům, dupačkám, čepičkám a dalšímu oblečení vhodnému k pohodlnému ležení a máte chuť pomoci, neváhejte.“

Pokud místo pomoci doma, chcete řešit problémy světa, tak v uprchlických táborech jsou nejohroženější křestané, ex-muslimové a ateisté a to samozřejmě ohroženi od muslimů, je to peklo. Kdo to přehlíží je spolupachatelem. Takže pokud pomáhat v zahraničí, tak jim, jsou tou nejohroženější skupinou.

Za informace z UK a většinu textu děkujeme Martinu Gustovi, za informace ze Sýrie dalším zdrojům.

-art-

Komentáře

comments