Proč mohou být základy tauhídu v rozporu s českými zákony? – blog CSPI

Autor článku CSPI více na http://cspi-cz.blogspot.com/ Bývalého předsedu Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňku čeká soud za šíření knihy Základy tauhídu. Policie se domnívá, že kniha porušuje zákony České republiky, protože v ní autor mimo jiné vybízí muslimy k tomu, aby nenáviděli své sekulární vlády, pokud je nemohou nahradit islámskými. Dále také nadřazuje muslimy nad nevěřící a podporuje zavedení trestů vycházejících z práva šaría. O průběhu kauzy se můžete dočíst více například v článku serveru Echo24 zde.
 
Co je to vlastně tauhíd a proč kniha o tomto tématu představuje problém?
 
Esence islámu je obsažena v islámském vyznání víry (šaháda), které zní takto: „Vyznávám, že není boha kromě Alláha, vyznávám, že Mohamed je posel Alláhův.” Pokud tento verš člověk vysloví (nejlépe před dvěma svědky), stává se muslimem. První část šahády v podstatě shrnuje tauhíd – přísně monoteistickou víru v jedinečnost a nedělitelnost Alláha. Nejen že není možné k uctívání Alláha přidružovat jiná božstva, nelze ani dělit uctívání samotného Alláha, který je jediný. Tauhíd tedy znamená popření konceptu Boží Trojice, který najdeme v křesťanství. Mnozí představitelé křesťanských církví rádi zdůrazňují, jak blízko k sobě mají křesťanství a islám. Sami však doktrínu islámu příliš neznají a neuvědomují si, že jejich pojetí Boha je v islámu zcela jasně odmítnuto.
 
Nabízí se tedy otázka: Pokud je tauhíd takto abstraktní a v podstatě teologický koncept, proč se v knize objevují politická témata jako vláda práva šaría? To pochopíme, když se blíže podíváme na další koncept islámské doktríny – širk. Širk je opakem tauhídu a znamená z pohledu islámu nepřijatelné přidružování objektů uctívání k Alláhovi. Jako širk je samozřejmě chápáno uctívání jiných bohů, zpodobňování Alláha či přidružování Alláhových vlastností lidem. Jednou z kategorií širku je však také přesvědčení, že se na Alláhově vládě podílí jiná božstva, duchové, smrtelníci, nebeská tělesa či pozemské předměty. To lze interpretovat tak, že vládnutí podle lidmi stvořené ústavy a lidských zákonů je forma širku. Alláh seslal lidem jasné politické pokyny a ustavil Mohameda dokonalým vzorem pro etická a politická rozhodnutí. Ignorovat tento vzor a považovat lidmi stvořený systém vládnutí za vhodnější než systém ustanovený Alláhem je proto některými islámskými učenci považováno za formu širku.
 
Dalším problémem sekulárních vlád je také to, že v nich panuje svoboda vyznání. To z hlediska islámské doktríny znamená, že každý člověk může svobodně a beztrestně praktikovat širk. Je to obzvláště závažné proto, že širk je v koránu chápán jako velmi těžký a neodpustitelný hřích: „Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého.” [Korán 4:48]
 
Vztah teologického konceptu tauhídu a systému vládnutí ilustruje, jak hluboce jsou v islámské doktríně zakořeněny politické přístupy. K opravdovému pochopení islámu je nutné naučit se jej vnímat nejen jako náboženství, ale také jako politickou ideologii.
 
Centrum pro studium politického islámu