Prorokovo tajemství

Vyšlo na IVČRN dne 23.7.2015 (link)

Prorokovo tajemství

pic_mohamed_false_prophetKdyž pak Mohamed zpráskaně vrávoral domů, vymyslel si tu báječnou story se zjevením archanděla Gabriela.

To ráno slibovalo úspěšný den. Cítil se ve skvělé formě a dav lidí před domovními dveřmi byl obzvláště početný. S planoucíma očima očekával jeho každodenní kázání. No chvíli počkají.

Seříznutý brk namočil do ovčí krve a na hrubý pergamen si poznamenal několik zásadních faktů. Nepochyboval, že tvoří bestseller. Když za ním přišli poprvé a žadonili, aby svůj příběh vtělil do vlnkovitých tvarů, váhal. Neměl nejmenší potuchy jak začít. Několik svitků z Judeje, náhodou koupených na bazaru, mu výrazně pomohlo. To je přece ono! Trochu ho rozčilovalo, že jeho nápad není původní a byl předběhnut a několik století, ale čert to vem. Zase se může poučit z chyb. A tak opisoval i přidával. Tu nahradil jméno Ježíš jménem svým, tu přidal vlastní postřeh.

Každý dopsaný pergamen pak Chadídža prodala jeho nejvěrnějším učedníkům na ulici. Ti ho hltavě přečetli a po hodině orgastických křečí nad tím kulturním zážitkem se vydávali šířit jeho texty do nejzapadlejších uliček Medíny. Prošlo mu téměř vše. A co se ukázala jako kolosální hloupost, bez rozpaků popřel dalším svitkem. Výměna manželek byla třeba propadákem, stejně jako stavba ledové jeskyně. Nevadí. Prsty se hbitě míhaly nad pergamenem. Za chvíli si manželka přijde pro další svitek.

Měl Chadídžu docela rád, i když se už se na ni dokázal dívat jen přes zakouřené sklíčko. Měla tvář muly a ňadra jak velbloudí hrby. Ale koneckonců jí vděčí za hodně. Z pasáka koz udělala vzdělance a boháče. Bylo mu tenkrát sice 25 a jí 40, ale měla peníze i chuť do podnikání. Pašoval zbraně, kšeftoval s drahokamy, obchodoval s ženskýma, chlastal jako Dán, život měl smysl. Jenže pak to jednou přehnal. Utratil, všechno co vydělal. Za kamarády, ženské a hlavně datlové víno. Dva dny nebyl doma. Úplně na mol vyspával kocovinu v jakési jeskyni za městem. Když se pak zpráskaně vrávoral domů, vymyslel si tu báječnou story se zjevením archanděla Gabriela.

Ne, že by mu to Chadídža úplně věřila. „Ty ožralo!“ křičela tenkrát, když mu hlavou tloukla o hliněnou stěnu ložnice. „Jaký příklad si z tebe vezmou děti, co?! Uvědom si, že máš rodinu! Co tvých dvanáct dětí? Co já a ostatní tři manželky, co? Samou hanbou se neodvážíme ani na nákupy. Ale víš co, ty přilnavá kapko? Když tímhle blábolem přesvědčíš aspoň jednoho člověka, tak ti to zbaštím taky. V opačném případě tě seřežu jako koně.“ A tehdy pod tlakem událostí se ukázalo, jak přesvědčivý umí být, jak naléhavý má hlas a jakou vášnivou jiskru v oku dokáže zahrát. Během týdne mu historku o zjevení věřil celý dům včetně inkontinentního nahluchlého žebráka na prahu. Během měsíce pak celá ulice. Pak celá čtvrť. A potom… potom ho to začalo otravovat.

mohamed-pedofilNeustále ho někdo zastavoval a vyptával se, jestli už měl další zjevení, a že cítí, že mu chybí v životě řád, a tak by byl rád za nějaká pravidla. Do jeskyně, kde se tehdy bez peněz a s bolehlavem probral, se linuly zástupy lidí, kteří dlouhé hodiny fascinovaně zírali na suché stěny nebo hledali známky Alláhovy přítomnosti. Nakonec našli i to, co tam po ranní potřebě jen zběžně zahrabal. Ještě to smrdělo po datlích. Jejich víra se však kupodivu ještě více utvrdila. Začal si tedy vymýšlet, aby měl pokoj. Ale bylo to jen horší a horší. Až jednou si posteskl, jak je chudý, a že by Bůh jistě odměnil každého, kdo by mu nějak pomohl. Když potom zůstal šokovaně stát na chodníku pokrytém záplavou drobných mincí, pochopil. Je konec s chudobou. Je konec natřásání na oslech i oblečení nasmrádlému od ohníčků ze sušených velbloudích hov…trusu. Začne si žít!

Potěšeně se rozhlédl po místnosti. Kdepak by ho tenkrát napadlo, jak se dnes bude mít. Drahé kožešiny, perly, hudební nástroje, zlato. Na stěnách desítky svých portrétů od nejuznávanějších umělců. V tom ho napadla znepokojivá myšlenka. Co když si taky někdo v opilosti vymyslí, že je prorok?
„ZAKÁZAT:“
nadepsal krasopisně na pergamen. A hned pod to připsal
„Muslim nikdy nesmí požívat alkoholické nápoje!“.
pic_mohamed_karikaturaA je to. Uslyšel nesmělé zakašlání a vzhlédl. Věrný přítel Abú Tálib mu nesl snídani. Udiveně si prohlížel misku sušeného ovoce a kalíšek kozího mléka? „Tálibe?“ obrátil se tázavě na přítele. „Kde mám svůj kotlet a škvarkovou pomazánku?“. Tálib se zakoktal. Ach. Mu-dr-Kalíf a jeho dieta. Vysoký tlak, cholesterol, obezita. Hmm. Tak žádné vepřové, pomyslel si smutně a v hlavě mu vytanula vzpomínka na hory jitrnic, tlačenky a ovarového kolena, které dosud spořádal. Dieta. Nu dobrá. Když ne já tak nikdo. A pod nadpisem ZAKÁZAT se objevila další položka.
„Správný muslim nesmí nikdy pozřít pokrm z prasete, neb je to zvíře nečisté!“
Ale hrozně dobře chutnající, zaslintal si pro sebe v duchu.

Posnídal a s mlékem na vousech vyhlédl z okna. Ta nádherná dvanáctiletá peršanka, slunící se nahá na verandě domu pře ulici, ho zase provokovuje. Už měsíc si z něj utahuje. Jeho učení se směje a vyspat se s ním nechce. Rozmrzele si kousal rty. Rychle sáhnul do záňadří a natáhl ruku z okna. Sluneční paprsky se ochotně pomazlily se zlatým kovem těžkého náhrdelníku obrovské ceny. Mladinká peršanka zpozorněla a dokonce se usmála. „Může být tvůj, když mě přijdeš potěšit“, upřesnil svou nabídku.
„Kdepak!“ zavrtěla hlavou, „Ani za nic! Jsi moc ošklivý. A ten židovský nos!“.

Mrskl vztekle náhrdelníkem o zem a třískl okenicemi. Husa hloupá. Rychle přešel ke stolu a uraženou ješitnost rychle přetransformoval do slov:
„Každá muslimská žena musí být na veřejnosti zahalena od hlavy až k patě!“
To víš. Mě se budou smát, že mám příšernou ženu a ty se budeš předvádět. Spokojeně se usmál, ale vzápětí ztuhl. Pozoroval své podobizny na stěnách čelo se mu krčilo čím dál víc. „Ošklivý“ hučelo mu v hlavě. A ten nos! Opravdu je…takový…židovský. To není dobrý. Co si o něm budoucí věřící pomyslí. „Houbeles!“ vykřikl radostně a ovčí krev už malovala další pravidlo:
„Prorok nesmí být nikdy jakkoliv zpodobňován a povinností muslima je i bránit těmto pokusům!“
A do závorky malou poznámku „Zničit židy.“ Tečka. Hotovo. Dnes udělal kus práce.

Ale potřeboval si dobít sebevědomí. Sešel po schodech k domovním dveřím. Sotva stanul na prahu, tisícihlavý dav padnul s uctivým výkřikem na kolena a čelem se dotknul písku. To není špatný, pomyslel si. Kdyby to dělali tak pětkrát denně a všichni stejným směrem… Zítra to zkusí domyslet. Rozpažil ruce v dramatickém gestu a hlasitě zvolal: „Víte co mi dnes sdělil náš jediný Alláh?“

Nespočetně očí se upřelo na jeho rty. Tvář se mu rozjasnila a hlavou prolétla kratinká představa toho, kdyby pravdomluvně řekl: „Nic!“. Pak si povzdechl a začal jako vždy zkušeně improvizovat. Tušil, že je tu prostě jediný, kdo má smysl pro humor.

…toto je skutečný příběh. Takový ten balast a dohady okolo jsou třeba na wikipedii. 🙂

www.wowdaily.info/mishak/a.asp?a=2013334

ivcrn_pic_melanom_mohamed

Diskuze:

Prorokovo tajemstvíKdyž pak Mohamed zpráskaně vrávoral domů, vymyslel si tu báječnou story se zjevením archanděla…

Posted by Islám v České republice nechceme on 23. červenec 2015

Komentáře

comments