Protože „náboženství míru“, pokud to nevíte…

Vyšlo na IVČRN dne 27.7.2015 (link)

Turecká „válka proti Islámskému státu“ (či spíše jeho nejtěžším protivníkům, Kurdům)

Po nedávných útocích Islámského státu na turecká území se zdá, že končí příměří. Nikoli však do očí bijící klid zbraní mezi Erdoganovým režimem a IS (spíš jejich alia
nce), nýbrž (iluzorní) příměří mezi Tureckem a nejefektivnějším protivníkem Islámského státu, Kurdy. Končí tři roky od vyhlášení příměří a současně tři roky vytrvalého porušování příměří ze strany tureckého státu. Po třech letech provokací to vypadá, že Bakur (severní, „turecký“ Kurdistán) opět zachvátí boje mezi tureckými okupačními složkami a kurdskými jednotkami.

is_kurdove_turecko

1) Jak nynější eskalace vypadá?
V rámci „boje proti terorismu“ byl proti Islámskému státu podniknut Tureckem malý přeshraniční útok, odehrálo se několik náletů a bylo zatčeno několik údajných členů a příznivců ISIS – a pozor – současně začalo mohutné bombardování Kurdů nejen v Turecku, ale především v severním Iráku, které pokračuje i v těchto chvílích. Současně začalo v Turecku masové zatýkání skutečných či domnělých prokurdských aktivistů a zejména lokálních politiků. Média dlouhodobě nesouhlasící s postoji turecké vlády v otázce Kurdistánu jsou nyní v Turecku blokována.

—————–
2) Co k nynější eskalaci postoje tureckého státu vůči Kurdům vedlo?
Jsou to jednoznačně Kurdské úspěchy v boji proti Islámskému státu a to na frontě proti ISIS v „Iráku“ i „Sýrii“ a to i přes přímou tureckou podporu ISIS. Poslední kapkou pak pro Erdoganův režim byl historický úspěch (převážně) kurdské strany HDP v červnových volbách.

—————–
3) Co eskalaci bezprostředně předcházelo?
Minimálně od podzimní ofenzivy Islámského státu proti kantonu a městu Kobane v západním Kurdistánu/severní Sýrii se tato teroristická organizace jasně vyprofilovala jako Tureckem najatý „pistolník“ proti syrským Kurdům.
Už od začátku působení IS i jiných teroristických organizací v Sýrii je pro džihádisty turecko-syrská hranice zcela volně prostupná. Turecko přes ní nejenže umožnilo převést desetitisíce džihádistů, ale dotyčné teroristy rovněž zásobuje a vyzbrojuje.

Naopak v Kobane svou blokádou uzavřelo obklíčení bránícího se města a dokonce opakovaně umožnilo ISIS vpadnout Kurdům do zad skrze své území! Také islamistům poskytovalo Turecko zpravodajské informace a minimálně jednou umožnilo evakuaci obklíčených bojovníků (z Tell Abyadu/Gre Spi) skrze svůj hraniční přechod.

V rozporu se svými reálnými činy je ale turecká rétorika nyní namířená ostře proti IS. Souběžně s ní pak byla na turecko-syrské hranici rozmístěna turecká vojska přichystaná k intervenci „proti Islámskému státu“. Ve skutečnosti je cílem Turecka okupovat jen příhraniční území ISIS a doslova tak stát Kurdům v cestě ke spojení kantonu Efrin s kantony Cizire a Kobane – a především tak perspektivně zabránit celému Kurdistánu k získání přístupu k moři. To by totiž zbavilo Kurdy zejména z „Iráku“ existenční závislosti na Turecku jako tranzitní zemi pro svou ropu a ostatí bohatství.

Před několika dny proběhl na území tureckého státu v příhraničním městě Pirsus teroristický útok přičítaný IS, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou byl koordinovaný tureckými tajnými službami. Oběťmi totiž byli především mladí Kurdové, jdoucí na pomoc Kobane!

A nakonec, předevčírem došlo k přestřelce mezi ISIS a tureckými vojáky, které jeden voják padl za oběť a tady opravdu pozor – zinscenování takového ‚casus belli‘ už před rokem Erdogan probíral na uniklé nahrávce telefonátu s Hakanem Fidanem, šéfem rozvědky.

—————–
4) Co eskalaci tureckému státu umožnilo?
Současná operace potřebuje podporu mezinárodní i domácí.

Mezinárodní podporou je v tomto případě myšleno alespoň NATO, zejména USA. Toho bylo dosaženo dohodou mezi Erdoganovou a Obamovou administrativou, kdy Obama Kurdy de facto „prodal“ výměnou za možnost používat letecké základny (zejména Incirlik, ale i další) na území Turecka pro svůj boj proti ISIS, či spíše za své zájmy na Blízkém východě.

Rovněž bylo pravděpodobně dosaženo kompromisů ve věci přístupu k syrské občanské válce a jejím bojujícím stranám.

Podporu domácí i veřejnou pak zajišťuje už klišovitý koncept „boje proti terorismu“. PKK – Strana kurdských pracujících – je samozřejmě tureckým státem považována za teroristickou. A to naprosto pokrytecky – rozsah čehokoli, čeho se v rámci občanské války dopustila, je zcela nesrovnatelný s rozsahem tureckých zločinů na Kurdech během války i během krvavých desetiletí, než Strana Kurdských pracujících vůbec vznikla.

V reakci na útok IS v Suruc/Pirsusu a na zabití tureckého vojáka teroristickým Islámským státem vyhlásilo Turecko válku terorismu – ovšem útočí na úplně jiné „teroristy“! (viz bod 1)

—————–
5) Vývoj v příštích dnech a týdnech
Zkušené kurdské gerily z „tureckého“ Kurdistánu se prokázaly jako nejlepší pozemní spojenec „iráckých“ Kurdů. Byli to oni, kdo zachránil většinu jezídů ze Sindžáru, než je z obklíčení vysvobodili „syrští“ Kurdové a jsou to oni, kdo držel a drží životně důležitou frontu okolo Mexmuru i Kerkuku. Určitě není náhodou, že právě v době tureckých náletů v Iráku tak začaly nové útoky IS na zmíněných frontách.

Pro budoucí vývoj je ale důležitá jiná otázka – neodčerpalo toto angažmá v „Iráku“ (a také „Sýrii“) „tureckým“ Kurdům tolik sil, aby mohli stále vést plnohodnotné povstání či odpovídající odvetné akce proti tureckým útokům? Pravděpodobně ne, protože už před měsícem hrozila ústy Murata Karayilana PKK Turecku válkou, napadne – li západní („syrský“) Kurdistán.

Rovněž celkové slábnutí a vyčerpávání sil IS v Iráku není provázeno ofenzivami a zvýšenou aktivitou gerilových bojovníků – lze tedy předpokládat, že jsou připraveni k boji už jinde, kde je jich třeba – tedy v Turecku.

Turecko nyní rozehrálo hru a míč je na kurdské straně hřiště – příměří vyhlášené před lety Stranou kurdských pracujících PKK je dle jejich slov pohřbeno a množí se hlasy volající po odvetě i boji proti útlaku. Naopak hlasy volající po mírovém řešení jako by mlčely, chyběly. Po Erdoganem umožněném masakru stovek bezbranných civilistů v osvobozeném Kobane se není co divit. Mládež už vyšla do ulic nejen po celém Kurdistánu, ale i všude v Turecku, kde je kurdská komunita (jen v Istanbulu má 3 miliony členů!) – a současné spontánní pouliční boje nejsou nic proti situaci, kdy by Kurdové byli skutečně vyzváni k povstání.

Dokonce i největší šance na smíření Kurdů a Turků, liberální pro-mírová strana Lidová demokratická strana HDP se stává terčem brutálních represí úplně stejně, jako kdokoli jiný. To je více než jasný signál postoje Erdoganovy vlády. Signál vcelku pochopitelný: Erdogana i spoustu jeho ministrů chrání před vyšetřováním z mnoha (především ekonomických) zločinů jen jejich imunita. Potřebují tedy válku, nebo alespoň předčasné, opakované volby v takových podmínkách, kdy vyhrají a nevznikne opoziční koalice odhodlaná je zbavit imunity.

Můžeme tedy čekat tvrdé odvetné boje. Je na Kurdech, zda půjde o odvetu jen za poslední útoky Turecka, nebo půjde o odvetu za všechna doposud utrpěná příkoří. To by znamenalo konečnou válku za nezávislost Kurdistánu – jen by tentokrát nebyla vedena na horách, ale shořelo by při ní celé současné Turecko.

Diskuze:

Protože „náboženství míru“, pokud to nevíte…

Posted by Islám v České republice nechceme on 27. červenec 2015

Komentáře

comments