Reportáž ze Světa knihy 2015

Vyšlo na IVČRN dne 19.5.2015 /link/

Reportáž ze Světa knihy 2015

(Výstaviště Holešovice, Praha)

Moderovaná beseda na téma „Islám v literatuře“. Popis akce a na konci autorčino shrnutí:

___________________________________

moderátor: PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D. – arabista, islamolog, vědecký pracovník Orientálního ústavu AV ČR
hosté: prof. Luboš Kropáček – arabista, islamolog, afrikanista
Pavel Žďárský – religionista, filosof, nakladatel
Richard Hlaváček – muslimský blogger (meccaaudio.blogspot.cz)

Spolupracovnice IvČRN se zúčastnila této akce, která slibovala nevšední islámofilní podívanou. A její naděje nezůstaly nevyslyšeny. U stánku Muslimské obce v Praze, obsazeného dvěma zahalenými konvertitkami, posbírala několik brožur na různá témata související s islámem, které byly k dispozici zdarma, a lokalizovala i známou růžovou placku Hate Free (Culture) – onoho projektu Úřadu vlády pro napravování myšlení lidí. Objevila dokonce i stánek časopisu A2.

Samotná beseda měla zpočátku dosti jednotvárný průběh – p. Ostřanský představil své hosty a nechal je jednoho po druhém promluvit o tom, jak se jim líbí současná literární produkce na téma „islám“. Toto téma asi nejobsáhleji okomentoval prof. Kropáček. Ten mezi řečí samozřejmě pochválil kolegu Ostřanského za jeho publikační přínos na toto téma, což později zopakoval i zmíněný nakladatel Žďárský. Muslimský blogger Hlaváček zřejmě takovou orientaci v literatuře jako tyto kapacity nemá, a proto spíše jen podotknul, že místním muslimům zde na trhu chybí literatura, která by se více než politickým záležitostem spojeným s islámem věnovala nějakému tomu duchovnu. Besedující také několikrát zmínili „islámofobní“ či k islámu kritickou (oba termíny poměrně dost odlišovali, ač s jejími autory by asi zacházeli stejně) literaturu, byť ta je evidentně mimo hlavní oblast jejich zájmu. Tím je, jak autorka aspoň pochopila, právě orientalistika, tzn. lokálně specifikované příběhy z určitých oblastí a dob Orientu a podobně zaměřená publicistika i odborná literatura, dotýkající se místních kulturních a náboženských, etnicko-sociálně-politických prvků a situací. Pokud jde o islám, u Ostřanského je dominantním tématem súfismus. Ovšem jména jako Ayan Hirsí Alí nebo Ibn Warraq či Bill Warner na besedě padla taky, bez nějakých dalších podrobností. Větší prostor byl věnován knize zakladatele české orientalistiky Aloise Musila, která nyní po dlouhých letech konečně vyšla a kterou všichni zúčastnění čtenářům doporučili, byť je její obsah vztažen k době před 70 lety, čemuž odpovídá i forma a styl toho, jak je kniha napsána.
Besedující si neopomněli navzájem pochválit svou vlastní literární tvorbu, případně poděkovat nakladateli Žďárskému, který jim rovněž vyseknul poklonu za jejich práci. Bloggera Hlaváčka pak Ostřanský vystihl jako někoho, kdo zpřístupňuje kvalitní materiály týkající se islámu na webu – prý tento web doporučuje i studentům.

A pak už diskutující směle přešli k druhému hlavnímu tématu jejich besedy – kritiky tzv. islamofobie a k islámu kritických názorů, které se odrážejí v současné literární produkci. Nejdřív se k tomu vyjádřil prof. Kropáček – že prý je zvyklý na debaty na akademické úrovni, což bohužel většina takto postavených diskusí nemá, a proto ho uráží se něčím takovým a tak dle něj zjednodušujícím a zkreslujícím vůbec zabývat. Bylo vidět, že v tom je s ním zejména Ostřanský zajedno. Kropáček také zmínil, že tuto kritiku islámu, vedenou na internetových sítích, považuje především za projevy osobních frustrací oněch kritiků. Blogger Hlaváček ho pak doplnil, že podle něj si tuto frustraci vylévá pouze menšina lidí a že věří, že ta většina, která to nedělá, nakonec v přístupu k islámu převáží, zejména pokud bude sdílet a šířit jiný typ informací o islámu, než používají kritikové. V čemž s ním souhlasil i nakladatel Žďárský.

Ostřanský se následně ptal publika i debatujících, proč má podle nich islamofobní literatura (včetně beletrie) takový úspěch u čtenářů. Z publika se nikdo k odpovědi neodhodlal, proto si vzal slovo opět prof. Kropáček. Podle něj je to proto, že západním společnostem chybí nějaká vize budoucnosti, kterou teprve hledají, a že západní společnosti měly vždy tendenci hledat vnějšího nepřítele, ať již šlo o Židy, Romy nebo dnes o islám, na který mohou svalit své neúspěchy a problémy, aby je nemusely řešit. Hovořil o tom, že on je křesťan a že i v islámských textech jsou zmínky o tom, že každý člověk má v sobě určité zlo a je jen na něm, jestli ho nechá vyjít na povrch nebo s ním bude bojovat (zde odkázal na kauzu Salmana Rushdieho – Satanské verše). Připomněl i to, že proti islámu prý dle něj začali nejdříve demonstrovat příznivci DSSS, u kterých tyto demonstrace nahradily jejich původní zájem demonstrovat proti Romům, a teprvé poté prý podle něj toto téma přešlo do celospolečenského diskurzu a demonstrovat začali i ostatní. Nakladatel Žďárský pak v úspěšnosti islamofobní a islamokritické literatury u čtenářů vidí hlavně bulvarizační tendence a potřebu lidí zapomenout na vlastní problémy a počíst si o problémech jiných lidí a společností.
Jaké je tedy zhodnocení celé akce? Pokud jde o orientalistiku a s ní spojenou literaturu, autorka ji považuje nadále spíše za zájmovou oblast pro pár vyvolených, vhodnou navíc pro klidnější společenská historická období, než v jakém se nyní nacházíme. Neupírá orientalistům ani nakladateli přehled v tomto odvětví, ovšem zároveň pochybuje, že by to byly texty vhodné pro širokou veřejnost, která se navíc skutečně dnes zajímá o něco jiného. Blogger Hlaváček ji svým vystoupením poněkud zklamal, stále jen opakoval „já jako muslim…“, aniž by to, o čem mluvil, vlastně s jeho vyznáním nějak souviselo – skoro z toho měla dojem, že se o své náboženské preferenci potřebuje ujišťovat hlavně sám, než že by to někoho v sále zajímalo. Nijak více tam totiž nerozvedl, co pro něj „být muslimem“ vlastně znamená.

S názory prof. Kropáčka a dr. Ostřanského se autorka seznámila ještě před besedou, ovšem něco jiného je číst je v nějakém časopise, nebo je slyšet natvrdo a naživo. Zejména přístup Kropáčka ji ohromil – ta neuvěřitelná arogance, se kterou je schopen odsoudit každého, kdo se kriticky vyjádří k islámu, aniž by předtím měl nastudováno to či ono, uměl arabsky a procestoval Orient, to odtržení od běžné reality lidí mimo akademické prostředí, jejich uvažování a obav a pocitů a podsouvání jim vlastních představ o tom, co si myslejí a dělají (ono známé „Islám nemůže za vaše posrané životy!“ z toho trčelo jak sláma z bot, až autorce bylo toho staříka v saku líto). Ta chuť postavit na jednu úroveň demonstrující plešky z DSSS a prosté lidi, kteří zde celý život žili a pracovali a opravdu nemají na přítomnosti islámu u nás žádný zájem, a proto demonstrují taky… Vidět by se možná za tím dala i tajná snaha podsunout lidem možnost, že právě islám jim může nabízet šanci vyřešit ty problémy, se kterými se ona kritizovaná západní společnost potýká a neumí si s nimi poradit (viz ono „západ nemá žádnou vizi“).

Samozřejmě je třeba chápat, že prof. Kropáček zřejmě jiný přístup k širokým vrstvám veřejnosti nepoužívá a je na něj zvyklý už z dob, kdy mu sice bylo režimem zakázáno studovat či později přednášet na vysoké škole, ale zároveň (jak i přiznává) si nežil tak špatně jako druzí, protože byl vlastně jediným arabistou u nás a političtí funkcionáři si ho tak museli vybrat za svého překladatele a tlumočníka, což mu umožnilo procestovat cizí země. To, že zdůraznil, že je celý život věřícím křesťanem, je pak v tomto kontextu asi hodně pikantní. Autorka si totiž nemyslí, že by se křesťan měl chovat vůči lidem takto. Ostřanský coby moderátor diskuse toho příliš nenamluvil, ale bylo poznat, že Kropáčka používá v podstatě jako zbraň proti případným kritikům islámu a myslí si totéž jako on, jen nechává lépe dopadnout majestát Kropáčkova akademického titulu. Autorce ovšem nepřišlo, že by v sále seděla ta správná cílová skupina, u které by to dotyční akademici s takovým přístupem nějak vyhráli – cca 30 víceméně rovněž obyčejných lidí, ženy i muži různého věku, které tam přivedl spíš zájem o literaturu než o islám. Proto se ani není čemu divit, že neměli chuť s islámofilními kapacitami vůbec debatovat – což ovšem třeba Ostřanského očividně zaskočilo. Zřejmě čekal islamoklastní nátlak, aniž by si uvědomil, že se touto akcí a tímto jednáním z celospolečenské diskuse i přes svou údajnou odbornost spolu s ostatními hosty besedy vyloučil sám. Jak se také bavit s někým, kdo je uražený, že se k něčemu vyjadřuje plebs?

 

 

(na fotografiích pánové Hlaváček a Ostřanský)

Diskuze:

Reportáž ze Světa knihy 2015 (Výstaviště Holešovice, Praha) – Moderovaná beseda na téma „Islám v literatuře“. Popis akce…

Posted by Islám v České republice nechceme on 19. květen 2015

Komentáře

comments