Zadržením běžence nic nekončí. Ba naopak, začíná

Denně jsme svědky skvělé činnosti našich bezpečnostních složek (zejména PČR a jejího cizineckého odboru, ale také celní správy), kdy zadrží ilegální migranty na území naší republiky. Jsme nadšeni. Ale co je s těmi ilegálními migranty dál? To média již neřeší.

V naší republice máme několik záchytných, azylových, pobytových nebo přijímacích zařízení, spadajících pod MV ČR. Jsou v provozu již několik i desítek let. Doposavad byli jejich klienty převážně občané ze zemí býv. Sovětského svazu, nějaké to procento asiatů a také část středoafričanů. Nyní se situace dramaticky mění. Přibývá imigrantů z Blízkého a Středního Východu a severní Afriky. Těch, o kterých se denně hovoří ve všech médiích. Jelikož je naše republika vázána tzv. Dublinským systémem III. (Dublinská dohoda), samozřejmě z toho vyplývají především povinnosti, jak s běženci zacházet. Práva běženců jsou zakotvena v mezinárodní úmluvě a bezpečnostní, zdravotní nebo sociální rizika jednotlivých států jdou v ten moment stranou. A naše bezpečnostní složky tak mají „svázané ruce“. Konají v souladu se zákonem, ale je to doslova Sysifovská práce.

http://www.mvcr.cz/clanek/dublinsky-system.aspx

no_illegal_immigrants_pic

Občas jsme svědky „údivu“, někdy až zděšení, občanů, že tam nebo onde se VOLNĚ pohybují azylanti z nedalekých pobytových středisek. Ale oni se MOHOU volně pohybovat. Tak zní pravidla, která ČR spolu s ostatními státy Dublinské dohody podepsala a doposud se nedistancovala! 

Zjednodušeně řečeno, občan si oddychne při zprávě, kdy bepečnostní složky zadržely „X“ ilegálů v domnění, že tak je to správně a že je o pár případných například i džihádistických dušiček volně se pohybujících méně. Ale málokdo ví, že po určité nezbytné době (karanténa, základní správní úkony…), kdy je běženec v tzv.  „přijímacím středisku“, přejde do tzv. „pobytového střediska“, kde má zajištěnou BEZPEČNOST, právní ochranu, nocleh, stravu, hygienické zázemí, lékařskou péči, psychologa, poradce, tlumočníka…plus KAPESNÉ a smí se VOLNĚ pohybovat i venku, mimo ubytovací zařízení.

Jako příklad se podívejme na Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí

 http://www.suz.cz/zarizeni-suz/pos-kostelec/

 

„POBYTOVÉ STŘEDISKO
(PoS)

Pobytové středisko slouží k ubytování žadatelů, kteří prošli předepsanými vstupními procedurami v PřS, a to po dobu řízení ve věci jejich žádostí o mezinárodní ochranu.
Žadatelé mohou svobodně střediska opouštět nebo využít možnosti pobytu v soukromí.
Poskytované služby jsou obdobné jako v PřS. Důraz je kladen na sociální práci doplněnou o volnočasové aktivity. Jsou zde k dispozici dětská centra, výtvarné dílny, knihovny, čajovny, hřiště, sportovní vybavení a klienti se mohou účastnit různých kulturních akcí a výletů.
Zvláštní pozornost je věnována ohroženým skupinám, mezi které patří nezletilí žadatelé bez doprovodu, samotné ženy s dětmi, senioři, fyzicky, psychicky či sociálně handicapované osoby a oběti fyzického nebo psychického násilí.
Umístění PoS:

Kostelec nad Orlicí (Královéhradecký kraj)“

 

http://www.suz.cz/zarizeni-suz/prehled/

Není to příliš riskantní pseudohumanistický make-up pro eurohujery, aby občan byl vystaven riziku přímého úderu a nemožnosti se bránit? A ještě „potichu“. Jako vždy.

A ptáte se proč? – Je to prosté. – Čím nepřizpůsobivější klient, tím lépe pro neziskové a nevládní organizace. Je třeba totiž déle a složitěji opečovávat a integrovat z měšce, zvaný „Státní rozpočet“. A čím problematičtější klient, tím vyšší příděl, dotace, příspěvek, subvence… (a zároveň tím více luxusu a delší perspektiva vcelku bezpracného života pro „lidičky“ v neziskových organizacích). Tak to (zatím) je.

http://zpravy.idnes.cz/jak-se-zije-ve-stredisku-pro-uprchliky-dhv-/domaci.aspx?c=A150612_102452_domaci_cen

immigrants

Komentáře

comments